O víkendu jsem s konečnou platností uzavřel loňské účetnictví a budu podávat daňové přiznání.
Odkládal jsem to docela dlouho, ale nakonec jsem nemohl jinak, než překousnout svoji nekonečnou lenost a pustit se do práce. Zaevidoval jsem veškeré účetní případy do peněžního deníku, spočítal příjmy a výdaje a byl jsem více než pořekvapen. Vzhledem k tomu, že většinu předplatných jsem vracel v hotovosti v obálkách, výdaje na papíře v roce 2004 jsou výrazně nižší než ve skutečnosti. Tenkrát mě nenapadlo jakou dělám pitomost, když si chci ušetřit práci. Nakonec se finanční bilance Pohanského kruhu zastavila 1619,- Kč hrubého zisku. Což znamená nejen to, že časopis si na sebe v pohodě vydělal (měl jsem to koneckonců předem spočítané), ale hlavně to, že z něho ještě budu platit daň z příjmu! Taky musím z Pohanského kruhu zaplatit sociální a zdravotní pojištění, nad čímž jenom kroutím hlavou…
Nakonec jsem všechny účty zalepil do fólií a uložil do krabice. Když za nimi zaklaplo víko, bylo to jako bych zavíral rakev. Pohanský kruh byl odvážný nápad, ale způsob, kterým jsem se nechal vmanipulovat do role odpovědné osoby a to, jak jsem se s tím vším vypořádal nebyl právě nejšťastnější. Byl to, myslím, poctivý kus amatérismu a naivity. Až budete někdo chtít dělat pohanský časopis, napište. Řeknu vám, čeho všeho se vyvarovat a deset důvodů, proč na to raději zapomenout.