zamyšlení nad knihami
Nedávno jsem po dvou letech otevřel knihu Pozitivní magie od Marion Weinsteinové a uvědomil jsem si, jak moc se lidem může měnit náhled na knížky. Pamatuji si, že ta kniha byla první knihou o magii, kterou jsem kdy otevřel a moc se mi tenkrát líbila. Byl jsem z ní úplně vedle.
Také si pamatuju, že když jsem četl poprvé Čarodějství dnes od Stewarta Farrara, tak se mi to moc nelíbilo.
Když jsem četl Čarodějství dnes nedávno, zjistil jsem že se mi líbí nejvíc ze všech knih o čarodějnictví, které se mi kdy dostaly do ruky v českém jazyce. To je docela zvláštní proměna.
Když jsem se pokusil číst Weinsteinovou po dvou letech, zjistil jsem že nemůžu. Že je to hrozná votrava a nedá se to číst. Což je ještě zajímavější a nerozumím tomu.
Když jsem pak otevřel knihy o Magii od Cicerových nebo od Regardieho, přišlo mi to mnohem zajímavější.
Tak nevím. Je to opravdu zajímavé. Ty knihy ležely v poličce a nic se s nimi nedělo. Najednou jsem měl pocit, jakoby je někdo začaroval a ony se úplně proměnily. Tam, kde jsem před tím viděl bezcenný balast, najednou jsem hltal cenné informace. Tam, kde před tím byly cenné informace, na mě koukal jen bezcenný balast.
Některé věci jsou skutečně zvláštní.
Čau Zahrádko, mám takovej dojem že spíš se mění člověk než knížka:) Skoušel sis v poslední době přečíst Robinsona Crusoa, Lovce mamutů nebo Rychlé šípy?
🙂 myslím, že tak nějak to funguje, a víš že jedním z pravidel magie je – nezměníš nikoho než sám sebe:)))
…Páni, nemám já to nějaký divný??? Rychlý šípy jsem začal číst až teď. Je to výborný záchodový čtení (až na čtyřlístky samozřejmě). Za to v desíti už jsem drtil encyklopedii dinosaurů.
BankkreditI only wanted to sign in,to let you know that I were here.