mohyla

O velikonocích jsme stavěli mohylu…

Seděli jsme na vrcholu kopce nad kamenolomem, který leží asi dva kilometry ze vesnicí Deštná u Jindřichova Hradce. Zapadalo slunce a my se slunili v jeho slábnoucích paprscích – já, Baraxa, moje ségra, a brácha se svou přítelkyní. Protože jsme se delší dobu váleli po velikánských balvanech, asi to byly gnomové, kdo nám vnuknul myšlenku vytvořit tam nahoře z kamenů něco zajímavého. Nakupili jsme tedy docela slušnou hromadu kamení na samý vrcholek jsme položili několik plochých kamenů tak, že tvořili cosi, co připomínalo komín a na jeho špičku jsme pak ještě posadili kámen, co svým tvarem připomínal hranol. Výsledek byl velmi působivý, zejména při západu slunce. Bohužel, jak už to tak chodí, neměli jsme s sebou fotoaparát, takže nám zůstane jen vzpomínka. Mohyla je krásně vidět i zesdola z údolí a dokonce i z některých míst ve vesnici. Pokud tedy člověk ví, kam se podívat. Musím říct, že nyní mnohem více chápu naše předky, kteří měly zábavu ve vztyčování balvanů a stavění mohyl. Nechat v krajině něco tak pěkného, to naplňuje srdce hřejivým teplem a hezky se na to kouká.