Můj Beltain

Škoda, že se člověk nemůže rozdělit a být na dvou místech najednou.

 

Spousta mých přátel byla v Náměšti. Kalili spolu, tančili a měli se fajn a já tam nebyl. Škoda. Moc velká škoda. Pořád mě to ještě mrzí. Na druhou stranu jsem se opět pěkně projel autobusem, taky jsem oslavil Beltain a v obchůdku Wiccecraeft jsem si koupil krásné koště se zelenými stuhami!

Cestou zpátky jsem pak budil značnou pozornost kolemjdoucích. No nestane se vám moc často, že potkáte člověka s pentagramem na krku, s batohem na zádech a s koštětem v ruce a shodou okolností zrovna na Prvního máje. Taky jsem měl ještě před cestou domů delší diskuzi s řidičem autobusu, během které jsem se nakonec podvolil a souhlasil s uložením koštěte mezi ostatní zavazadla do úložného prostoru.

V autobuse bylo vedro, ale všechno kolem kvetlo a příroda byla nádherná. Chtěl jsem si číst, ale nakonec jsem jen zíral ven do krajiny a poslouchal discmana. Viděl jsem spoustu kytek a užíval jsem si pocit jara a ochutnával jeho sílu, byť to bylo přes sklo a za jízdy.

Na zastávce mě pak čekala Baraka a první, co bylo, že jsme se šli políbit pod třešeň.

A tak skončil můj Beltain. 🙂

Moc hezký to bylo.

 

5 odpovědí na “Můj Beltain”

  1. ještě malá otázečka.. jak je to s tím líbáním. Lekshey mi tvrdil, že když jsem v noci usla, tak ho Baraka s Berkanou vytáhly taky pod třešeň.. Já nechci mít chlapa společnýho s dalšíma dvouma ženskejma!
    Barako! Berkano! Jak mi to vysvětlíte? 😀

  2. no no no…nákej informační šum ne? To Lekshey si nás dotáhl pod třešeň, my jsem se nechaly akorát zulíbat..:)) Neboj Linet, příště deš s náma! 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *