Díky pozvání na rituál s rakouskou skupinou sídlící nedaleko Linze se nám s Barakou podařilo prožít neuvěřitelný víkend
Hned první (páteční) večer byl moc příjemný a vydrželi jsme s těmi, co přijeli v pátek, sedět u sklenky červeného až do tří do rána. Následující den dorazil zbytek skupiny. Vítání a představování bylo velmi vřelé a vydrželi jsme pak lenošit celý den. Ve velikém kotli na třínožce jsme pak vařili guláš na ohni, což nám bez nadsázky vystačilo na celé odpoledne.
Obzvlášť zajímavá byla neděle. Mísil se v ní smutek s bujarým veselím. Hned ráno jsme naskákali do aut a vydali se navštívit koncentrační tábor Mauthausen zavzpomínat na oběti holocaustu a poučit se o jedné obzvlášť nehezké kapitoly lidské historie. Měli jsme o čem přemýšlet a po shlédnutí krematoria a plynových komor jsme hezkou dobu mlčeli jako zařezaní.
$$OBR34084$$
Pohřební nálada nám vydržela až do zastávky na benzínové pumpě cestou zpět, kdy jsme si každý koupili čokoládu a spravili si náladu.
Odpoledne bylo o poznání veselejší. Během tiché siesty a grilování se začaly od sousední ubytovny nad námi začaly ozývat podivné zvuky, ve kterých jsem rozeznali ženský hlas v megafonu. Brzy jsme pochopili, že to je nějaký závod pro děti a ona bláznivá osoba dokázala každé z těch dětí povzbuzovat tak nahlas, že to bylo slyšet na celé údolí. Když jsme za hektického vřískotu megafonu dogrilovali a snědli většinu masa, podařilo se mně a ještě jednomu čarodějovi vyhecovat zbytek skupiny k rázné protiakci. Všichni jsme se oblékli do našich černých plášťů, přes hlavu jsme si přehodili kápě a vydali jsme se velmi pomalým krokem po cestě směrem k dětskému závodišti. Velekněz si zapálil mohutný doutník a z očí mu zlomyslnost jen čišela. Za mumlání nesmyslných formulí jako Ateh Malchut Ve Gebura Ve Gedula… Abrakadabra Adonai Tetragrammaton… nebo Litujte, ó hříšníci, litujte svých činů jsme došli až do poloviny vzdálenosti a odtamtud jsme celou akci mlčky pozorovali zcela bez hnutí. Mezi závodníky začal rozruch, někteří se stáhli k chatě a vesměs se otáčeli a ukazovali si na nás. My jsme byli samozřejmě všichni polomrtví smíchy a měli jsme hodně co dělat, aby to na nás nebylo poznat. Když jsme se ubezpečili, že jsme zaujali většinu přítomných a hlas v megafonu náležitě znejistěl, pokračovali jsme v chůzi a po nějakých dvaceti metrech jsme se opět zastavili. Po chvíli jsme pokračovali po cestě ještě dál a prošli jsme zcela mlčky podél areálu až na hlavní příjezdovou komunikaci. Zrovna v tu chvíli okolo projela skupina motorkářů všichni s hlavami otočenými k mám a za zrcadlovými plexiskly jsme jen tušili nechápavé obličeje. V tu chvíli jsme to už nevydrželi a naplno se rozchechtali, což nám vydrželo na několik dlouhých minut. Nakonec jsme se opět vydali směrem k naší chatě. Několik minut po té, co jsme opět usedli k ohni, megafon zmlknul a nad údolím zavládlo stejné posvátné ticho, jaké tam panovalo před tím.
V noci jsme pak provedli mimořádně působivý rituál spojený s tanci okolo ohně a se spoustou vína a zábavy. Noc byla dlouhá a krásná, světlo měsíce zalévající náš kruh nám dlouho nedalo spát. Svítily hvězdy a světlo paní nám pak zmizelo za kopcem. Zmoženi zpěvem, radovánkami a vínem jsme se postupně odebrali na lože a oddali se snění.
Co říci závěrem? Bylo nás osm a dokázali jsme vypít třicet litrů vína a když ne vyděsit, tak alespoň pobavit nebo zmást minimálně padesát dětí. Myslím, že na čarodějnický víkend je to obzvláště úctyhodné skóre.
:o)))))))))))))))Tak to je soda!!!! Koukám, že jste se fakt nenudili. ;o)
😀Hojhoj!
tyo.. tak to vám trošinku závidím..
ostatně teď v neděli jsme si při rituálu také užili "krásné disco hudby".. Dokonale mě to složilo. Prostě invokuješ velekněze a po poslední větě se zpoza kopce ozve cosi jako hit od Tatu.. 🙁
Jo.. a vy jste nezmokli? My teda pořádně.. Myslím, že pár lidí taky nechápalo. Z původních šesti jsme zbyli už jen tři, ale i to bohatě stačilo. Tři ženy, z většiny 🙂 v dlouhé černé sukni, mokré vlasy, s botama v jedné ruce a číší v druhé, krosnou na zádech a dvěma mečema jak si to valej po sídlišti, na rtech blažený úsměv.. 🙂
počasíJo, v sobotu chcalo až to nebylo hezký. V neděli chcalo míň a nakonec se nám navečer povedlo dešťové mraky odčarovat. 🙂
:-):-DTeda koukám, že jste prožili opravdu rozradostněný víkend….nezbývá mi nic jiného než vám tiše trošinku závidět jako Nimloth…no ale nutno dodat, že ten náš nedělní rituál byl opravdu odvaz…
Hudba z vesnice nám opravdu nedělala dobrou kulisu, ale náš zpěv ji alespoň na několik chvil přehlušil…
No každopádně se hodlám před všemi vzdát běhání kolem májky, pokud bude teda Nim připravovat ztušky…protože ta moje byla teda nehorázně dlouhá…ale za halasného povzbuzování jsem ji nakonec přeci domotala až dokonce…
Cesta zpět k našim domovům byla obzvláště zajímavá. Už dlouho mě nechytnul liják uprostřed pole…ale nejvíc mě dostala otcova otázka při příchodů domu, kdy sem byla absolut promočená: "Venku prší??"….no tomu se říká logické myšlení…:-D
=)Wow, tak to muselo být absolutně skvělý. K té drobné zavisti se taky připojuji, protože to sokoro ani nejde. Hlavně ta výprava v kápích musela být pořádný zážitek jak pro vás, tak i pro kolem jdoucí (popř. jedocí) =)
Ale ještě k cestě na pole, kdy svítilo sluníčko a bylo docela i horko. Zatímco Shanak nesl májku (tedy tři metry dlouhou větev, se kterou vraždil všechny kolem, když se otáčel) s věncem na hlavě, ostatní nesli dva meče, krosnu, bubínek a flétny a za hlasitého doprovodu jsme si vesele prozpěvovali. Prostě nádhera =)