Ranní Bob a ranní Bobek

Dnešní ráno bylo… ještě zajímavější.

 

Z mého posledního zápisu vyplývá, že dnešní ráno muselo být vskutku luxusní. Taky že bylo. Raději jsem si k té agonii pustil televizi a odešel do kuchyně rezignovaně snídat. Zmocnil se mě však úžas, když jsem slyšel uvádět cosi jako Raníček… no tohle?…. chvíli jsem poslouchal (televizi nemám v kuchyni, ale vedle v pokoji) a najednou slyším známou melodii. Popadnul jsem čaj a letěl jsem k bedně, protože králíky z klobouku jsem neviděl už hrozně dlouho. Byla to snad ještě větší psina, než když jsem se na to díval jako malej a bylo to rozhodně napínavější než suprstár!

 

Králíci cestovali i s kloboukem po duze a když tvrdě přistáli kdesi v savaně a Bob to okomentoval slovy: Ty dojezdy musíme ještě vypilovat, polil jsem se čajem.

 

Králíci pak šli za šamanem, který jim odebral rýmu pomocí vonného koře. Hned po tom kýchli tak, že se zpětným rázem rozmázli o několik kilometrů vzdálenou skalní stěnu. Musím říct, že v tom ranním stavu po opici mi to přišlo neuvěřitelně vtipné.

 

Bobek pak omylem vypil nějaký šamanův lektvar, který určitě pít neměl. Nafouknul se totiž jako balón a začal stoupat kamsi k nebi. Bob na něj volá: Bobku! Neblázni, vždyť se nevlezeš do klobouku! To už jsem byl polomrtvý smíchy a po té, co jsem vypnul televizi, vyrazil jsem do práce s úsměvem na tváři. Tak veselý start do nového dne jsem neměl ani nepamatuju! 🙂 V každém případě si dám zítra repete…

 

7 odpovědí na “Ranní Bob a ranní Bobek”

  1. Brr…..…No…Když jsem přečetl nadpis, tak se mě trochu zmocnila hrůza z toho, o jakém raním bobku nám to vlastně budeš vyprávět.:-) Nakonec tě ale musím pochválit, že si konečně přesídlil ze Superstar na nějaké rozumné a inteligentní pořady…:-)
    P.S.: Zítra se asi mrknu taky…

  2. 🙂Ano, oproti Superstar je Bob a Bobek skutečně nesmírně intelektuálně stimulující pořad. Raníček dávají na jedničce okolo sedmé ráno.

  3. 🙂Jojo, Bob a Bobek bývali moji nejoblíbenější… Vždycky jsem strašně přemýšlela nad tím, jak se oba mohli vejít do tak malého klobouku… 🙂

    A silně jsem si ulítávala (a to doteď) na Machovi a Šebestové. :))

  4. léčivá síla Hurvínka……Když už jsme u těch pohádkových postaviček, tak já zas hrozně miluju hurvínka. Vždycky když mě sužuje nějaká choroba, tak si pouštím kazety s jeho príma napínavejma příhodama a než řeknu třistatřicettřistříbrnýchstříkaček tak jsem zdráv natotata….Jak to to dřevo dělá, to by mě teda zajímalo…:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *