Mezinárodní pohanský dýchánek

…aneb lekce aplikované češtiny.

 

Po dlouhé době se mi konečně podařilo zorganizovat společné setkání českých a anglicky mluvících pohanů žijících dlouhodobě v Praze. Sešli jsme se v baru Klokan pod Vinohradskou vodárnou. Za českou stranu byli přítomni Telchar, Linet a moje maličkost. Anglická delegace dorazila ve složení angličanka Jo, američan Tom, další američan, američanka a novozélanďanka. Jména jsem pochopitelně (jak je mým dobrým zvykem) zapomněl.

 

Moc hezky jsme si popovídali. Probírali jsme všecko možné. Měli jsme zajímavou diskuzi na téma chaos, destrukce a stvoření, ve které jsem s relativním úspěchem uplatnil svou teorii, že stvoření a destrukce jsou dva způsoby, jak se dívat na to, čemu říkáme život…. a taky že zničení a stvoření se spolu prolínají jako ti dva hadi na caduceu a že to je docela zajímavé vyjádření pravdy o životě. Ostatní názory byly vesměs podobné, některé ovšem mnohem lépe formulované. Zajímavé bylo také to, že američanka a novozélanďanka měly velmi společnou tendenci se bavit pouze o Bohyních různých panteonů (nejčastěji to byl hinduistický) a značnou část večera jsme strávili diskuzí nad různými aspekty Kálí. Měli jsme také neobyčejně zajímavou a podnětnou debatu na téma dionýsovské rituály a přírodní halucinogeny.

 

Postupem času jsme se propili k peprnějším tématům. Napřed jsme absolvovali dlouhé praktické cvičení v používání slova fuck, během kterého jsme řičeli smíchy a váleli se pod stoly, neboť američan Tom s tímto slůvkem skutečně neuvěřitelně kouzlil.

 

Na oplátku jsme je všechny naučili šest způsobů, jak někoho poslat česky někam a já si hezky zanadávat, když se vynechá to jdi na začátku. Když jsem se tak díval na ten náš stůl a poslouchal je, jak se všichni snaží vyslovit např. jdi do řiti a jiné obdobné variace tím správným způsobem a Linet jim to předříkává, myslel jsem že tam smíchy umřu a pohřbí mě v parku nad hospodou. Vypadalo to jak v Bradavické škole na hodině kouzelných formulí, už jim jenom chyběli magické hůlky. Jeden přes druhého se snažili vyslovovat všechno možné a nezasvěcený by si asi myslel, že nám přeskočilo.

 

Co tedy říci závěrem o těch lidech z daleka, co tady žijí? Prakticky všichni se zajímají o pohanství, nemají žádnou vyhraněnou tradici. Američanka na otázku, zda má nějakou konkrétní cestu odpověděla, že se jí líbí válečné Bohyně, ale mohlo to být nedorozumění. Američan Tom pro změnu nikdy neslyšel slovo coven. Hodně cestují, viděli irskou Taru a jiné prehistorické monumenty. Tady v Praze učí angličtinu a nikdo z nich neví, jak dlouho tady bude chtít zůstat. Mně osobně sedí ze všech nejvíc angličanka Jo (s tou už jsme pařili ještě společně s Eurikem) a pak taky američan Tom, jehož sprosté vtipy jsou skutečně neuvěřitelné a i když neví co je to coven a při vyslovení výrazu witchcraft se ho zmocňuje panika, je to neuvěřitelně příjemný chlapík.

 

3 odpovědi na “Mezinárodní pohanský dýchánek”

  1. 🙂Jsem skutečně šťastná, že jsem se této vpravdě mezinárodní kalby mohla zúčastnit!! 🙂 Až na kocovinu celkem ohyzdných rozměrů to celé bylo super.

    Mám velice podobné pocity, u mě taktéž vede Tom a Jo. ;o) Naprosto jsem nedoufala, že zažiju tak uvolněný večer a že si tak výborně popovídám anglicky.

    Já jsem se teda asi nejvíc rozbila na fonetickém přepisu "Houghbitchki" :-)))

  2. Hihi mno ja bych do seznamu padnul me do oka pridal jeste tu starsi novozelandanku jak rikam ja mela jiskru v oku:-)))
    Mno a dal? Proste bomba:-)))

  3. No, co na to říct. Pražákům těm je tu hej…:)
    A když se do Phy chystám já, tak zdrháš:) Doufám že se s nima taky někdy uvidím…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *