Ať žijou chlapi

Pánové… jak je to dlouho, co jste byli naposledy sami v hospodě?

 

Velkou část včerejšího večera jsem strávil ve vinárně, která se jmenuje V dobrých časech a nachází se nedaleko zastávky autobusu 113 U libušské sokolovny v Praze 4. Je to velmi příjemný podnik s krásnou výzdobou mírně připomínající známou Dobrou trafiku na Vinohradech. Bylo to asi poprvé po několika letech, co jsem šel sám do hospody.

 

Seděl jsem pak dlouho u sklenky moravského muškátu a vykládal si karty. Bylo mi blaze. Večer pokročil a najednou se u mě obejví holohlavý týpek (říkejme mu M. nebo… tajemný M.) v bílé košili a povídá: Ty vykládáš karty? Tak říkám, že jo. Vzhledem k tomu, kolik jsem jich měl na stole asi nemělo cenu to zapírat. Chvíli jsme spolu diskutovali nad kartou Blázna, která na mě koukala zprostředka výkladu. Během chvíle jsem poznal, že ten človíček má docela dobrý rozhled pokud jde o různé disciplíny a je si toho dobře vědom. Pak se mě zeptal, jestli bych mu vyložil karty. Tak jsem řekl, ať si pět minut počká a dokončil svůj vlastní výklad.

 

Nakonec jsem ho vyzval, až si přisedne. Byl to zajímavé. Ani ne tak tím, co tam vyšlo, jako spíš tím, jak to celé probíhalo. Udělal jsem jednoduché čtení na dvě karty a řekl jsem mu věci, které podle jeho reakce dokonale zapadly do situace, o které byla řeč. Místo, aby položil obvyklé doplňující otázky, zeptal se, jestli bych raději nechtěl použít jeho vlastní systém kladení karet na stůl. Řekl jsem, že proti tomu nic nemám. Zamíchal tedy karty a vyložil na stůl klasický kříž. Zeptal se mě, co tam vidím. Uvědomil jsem si, že hrajeme takovou nějakou podivnou esoteric hru, tak jsem mu řekl, že to je jeho výklad a že já interpretuju pouze svoje výklady. Zapálil jsem si a nezúčastněně poslouchal, jak popisuje vlastní situaci. Když se mě ptal, co já na to, odvětil jsem, že to musí nejlíp vědět sám. Pak jsme skončili s kartama a dali se do řeči. Bylo to zajímavé.

 

Dozvěděl jsem se, že bydlí nedaleko (jsme skoro sousedi), dělá masáže a čínskou medicínu. Bavili jsme se o všem možném od astrologie až po reiki. Respektive mluvil hlavně on, neboť jak už to u esoteriků chodí, sami sebe považují za neobyčejně zajímavé a rádi o sobě dlouhé chvíle hovoří. Takový esoterik vám řekne, že vykládá karty s knihou a když řeknete, že se vám lépe pracuje bez knihy, řekne, že jemu vlastně taky a že mu chodí z nebe stříbrný proud světla inspirace. Dozvíte se také, co všechno umí… Na druhou stranu byl tajemný M. esoterik velmi umírněný a bylo mi sním docela fajn. Skutečně někdy není nad to chodit do hospody s chlapama, i když jsou to trochu blázni. A tak pozvolna skončil můj zajímavý večer. Venku svítily hvězdy a já si připadal moc fajn. Tak si říkám, že mám hned u baráku úžasný podnik. Opravdu se takový jen tak v Praze nenajde.

 

Ještě večer jsem si nařídil budíka na půl sedmou… navolil jsem 7.30 a pak se pohoršoval, že dnes nebyl Bob a bobek. Cestou do práce jsem se divil, jak to že už je takové hroko. A pak jsem zjistil, že 7.30 je sice příjemný čas, ale tou dobou jsem měl být už někde v autobuse a ne se teprve snažit vstát z mrtvých.

 

když si chlap

do hospody sedne

jen tak si sní

a kouří retko svý

 

má to svůj půvab

je elegantní

nikdo o něm

v lokálu neví.

 

Václav Koubek (http://www.vaclavkoubek.cz)

 

 

Jedna odpověď na “Ať žijou chlapi”

  1. Ach nééé :-DDDDDDObčas se mi stává, že mě v práci nějaká věc, zpravidla to bývá taková, která ostatním až zas tak vtipná nepřijde, naprosto zničí. Projevuje se to tak, že se totálně otřásám marně potlačovaným smíchem a pokouším se ukrýt za monitor… Někdy se mi stává, že se podobné záchvaty opakují ještě několik dní, když si na tu věc vzpomenu. 🙂

    Do této sorty musím bohůmdík/bohůmžel zařadit větu "Ještě večer jsem si nařídil budíka na půl sedmou… navolil jsem 7.30 a pak se pohoršoval, že dnes nebyl Bob a bobek."

    To je zkrátka konec, začaly mi z toho týct slzy… :-))))))))))))))))))))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *