Eurotrialog 2005

Podařilo se mi navštívit jeden neobyčejně zajímavý hudební festival, který se konal v Mikulově. (http://www.eurotrialog.cz) Nejlepší na něm nebyla ani tak hudba, jako absurdita různých nevšedních situací. Mými společníky byli dva z mých blízkých přátel – tajemná El a mlčenlivý Jé.

Tak především už cesta tam stála za to. Jelikož jsem strávil za volantem celý den, podařilo se mi vyrobit několik nevšedních kousků. Například jsem couval z kopce a až když nešlo zabrzdit jsem si uvědomil, proč nefunguje posilovač brzd. Auto nebylo nastartované! Zkusil jsem tento drobný detail napravit a skutečně – auto pak jelo i brzdilo o něco lépe.

 

Dokonalý zmatek jsem způsobil v Mikulově při odbočování z hlavní silnice doleva do jednosměrky. Okolo přijíždějící auta raději zastavila a zpovzdálí sledovala pražskou značku couvající zpět do křižovatky. Mikulov se však ukázal jako poklidné město, dodnes si pamatuji, jak mě v o poznání mírnější situaci v Ostravě vytroubila všechna okolní auta bez výjimky včetně těch, kterých se celá věc vůbec netýkala.

 

Hledání místa konání bylo vůbec neobyčejně zábavné. El sice tvrdí, že amfiteátr jsme našli na základě rady místního obyvatelstva, což je ovšem pravda pouze zčásti. Intuice čaroděje spočívala především v tom, že v okamžiku, kdy jsme se ptali na cestu, už jsme tam v podstatě skoro byli.

 

Můj poslední řidičský zážitek pak je jízda automobilem po dopravním hřišti, které bylo součástí festivalového areálu. Je to skutečně neobyčejný pocit, který je těžké popsat. Je to asi jako jet autem po dopravním hřišti.

 

Organizace festivalu neměla chybu. Nejlépe zorganizované byly toalety. Byli takřka mimo areál v polorozpadlém komplexu buněk, které ošéfovala místní cikánská komunita. 24 hodin denně vybírala poplatek 5 Kč a 24 hodin denně za utržený peníz kalila přímo před záchody u mohutného táboráku za doprovodu kytary a klarinetu. V životě jsem něco takového neviděl. Cestou jsem se musel proplétat hromadami starých kulis, všude tam byli pavouci a potkal jsem i 5 cm velkého brouka(!)

 

Areál, kde se festival konal, bylo vlastně staré vybydlené letní kino, kde povětšinou zbyly z laviček jen betonové sloupky nápadně připomínající hřbitov. Místo posadíme se na trávu jsme obvykle říkali posadíme se na hřbitov. Jak jsme si všimli později, tento nápad měla i velká část ostatních účastníků.

 

Viděli jsme také pána, který přišel do areálu a zasedl na lavici s novinama. Když dohrál Vašek Koubek, chlapík se zvedl a odešel.To bylo naprosto neuvěřitelné… prostě si přišel přečíst noviny na festival. A co bylo ještě neuvěřitelnější, že se celá epizoda opakovala ještě další festivalový den! Na skoro stejném místě!

 

Páteční program byl zdařilý. První vystupovaly Sestry Steinovy, které se moc líbily mně, El i Jé. Vašek Koubek zahrál poměrně krátce, ale pěkně. Povšimli jsme si, že mezi námi pod pódiem se vyskytuje nebývale mnoho zperníkovaných jedinců, kteří o sobě dávali vědět především během následujícího čísla, kdy vystupoval Jiří Schmitzer. Ten byl taky moc príma. Jeden z nejvíce zperníkovaných návštěvníků dokonce vysomroval u Jé cigáro, za což se mu odvděčil špulkou s černou nití a (šicí) jehlou. Pokud vím, špulku má Jé dodnes schovanou na památku.

 

V pozdější fázi večera se s námi dala do řeči skupinka zkouřených mániček, se kterou se mi podařilo zapříst mimořádně plodnou debatu na různá témata. Obzvláště podařený byla debata teologická, která se odehrála asi takto:

Typ: ty jo já nevim, jaký je rozdíl mezi protestantama a těma druhejma.

Já: A co si vůbec myslíš o Bohu?

(čekal jsem, že se na té otázce rozbije, ale typ kontroval otázkou)

Typ: O jakým?

(To je otázka pro pohana jako stvořená! Napadl mě okamžitě náš starý známý rohatý Cernunnos)

Já: O Cernunnovi.

(Čekal jsem, jak si s tím nezvyklým jménem týpek poradí, ale ten se nenechal vůbec vykolejit)

Typ: Jo Kerdl? Láďa Kerdl? Tak to je bůh, ty vole…

Já, Jé i El jsme se po takto uzavřené debatě váleli smíchy mezi náhrobky a tekly nám slzy. Prostě neuvěřitelný dialog. Nebo… Eurodialog?

 

Další den ráno jsem zjistil, že jsem ztratil oba zapalovače, ale během ranní procházky po areálu se mi podařilo najít tytéž zapalovače na louce a pak ještě jeden zelený, který mám dodnes.

 

Přes den jsme měli báječnou procházku po městě, během které jsem se pokoušel najít poštovní schránku. Prošel jsem celé náměstí i některé přilehlé ulice a … nikde nic. Tak jsem vlezl do místního Second Handu, abych se zeptal. Paní vypadala jako čarodějnice vystřižená z časopisu Fontána Esotera. Černé hadry, mraky bižuterie a na krku mohutný Ankh.

Dobrý den, prosím kde je tady pošta?

Pošta? Ta je nahoře nad náměstím. Pořád nahoru a vpravo.

Aha, děkuju.

Ale je teď zavřená.

Tak kde je tady poštovní schránka?

No, ta tady je. To musíte na náměstí a pak… musíte chodit různě po ulicích po městě. Určitě nějakou najdete. Nemůžete to minout.

Pomyslel jsem si, že ta paní z časopisu Fontána Esotera možná přeci jen vystřižená bude, neboť sofistikovanost a přesnost její odpovědi mě tak ohromila, že jsem se nezmohl na slovo.

Aha, děkuju. Nashledanou.

 

V dopoledních hodinách jsme se všichni tři vyškrábali až na Svatý kopeček, kde bylo několik kaplí. Po cestě jsme minuli několik podivných zamřížovaných jeskyní ve skále, kde byly uvězněny různé sochy. Na samotném vrcholku jsme pak ověřili rozhlednový zákon. Viděli jsme naše auto. To proto, že vrcholek kopečku byl rovně vidět od našeho auta. Opět se také potvrdila intuice čarodějů, neboť naše auto bylo jediné, které bylo z vrcholku vidět mezerou mezi stromy a od kterého bylo naopak vidět na samotný vrcholek kopce.

 

Odpoledne pro mě bylo vyvrcholením celého festivalu, neboť hráli Už jsme doma. Zahráli naprosto perfektně a je vidět, že nová sestava se dobře ujala. Ostatní kapely byly výrazně slabší, i když měly mnohem více nadšených posluchačů.

 

Večer jsem šel spát brzo, ale ještě jsem se stihl dát do řeči s kanaďankou, která se zajímá o šamanismus a do Čech přijela za kamarádkou z Brna. To bylo taky zajímavé, stihli jsme probrat kde co a během rozhovoru jsem si uvědomil, že ta spousta absurdit, co se nám děla, možná připadala vtipná jenom nám. Vyprávěl jsem jí některé naše příhody a nevypadala, že by to bylo nějak zvlášť vtipné. Asi jsme divní. Já ani ne teda, já jsem normální, ale Jé a El jsou oba pořádně praštění.

 

Celkově mě festival nadchnul… daly se na něm potkat naprosto neuvěřitelné typy lidí. Od pána v trenýrkách a modrém kulichu až po typa v černém klobouku a růžových brýlích. Překvapilo mě také, kolik lidí chodí na festivaly na peří, ale většinou se jednalo o chasu z blízkého okolí. Jediné, co mě trochu zklamalo byla kvalita vína v druhé půli akce. Napřed bylo bílé víno docela pitelné, ale během sobotního odpoledne začali nalévat neuvěřitelnou břečku. Napadalo mě, že to snad destilují ti cikáni z těch chcanek a mrtvých brouků. Dlouho jsem nepil něco tak odporného. Snad od té doby, co jsem omylem ochutnal Kombuchu.

 

Toť vše z mé strany k vydařenému festivalu. El i Jé jistě doplní do svých deníčků nějaké další postřehy, pokud jsem si všimnul, tak mnohem lepší report najdete právě v deníčku El, se kterou jsme se navzájem nezabili jenom díky nevyslovené dohodě o mlčení o násilném rozehnání akce Czechtek 2005. Tímto jí zdravím, ať žije Tekno!

10 odpovědí na “Eurotrialog 2005”

  1. No moment!!!!Takže Zahrado… asi takhle… příspěvek je to pěkný, až na malé nepřesnosti. Záchody nefungovaly 24 hodin, ale od tří do sedmi ráno měli zavřeno a praštěná nejsem já a Jé, ale ty a Jé. Ale pochybuju, že ti to Jé dosvědčí… 😉

    Ale teď vážně – všimla jsem si Tvého poměrně systematického rýpání do toho, že jsme se kvůli CzechTeku nezabili jen proto, že jsme o něm mlčeli. Pokud máš pocit, že této debatě jsme neučinili za dost, tak to můžeme napravit, protože mě to začíná celkem míchat. 😉

  2. NO MOMENT!!!Já myslím, že jsme to probrali na několika místech docela dobře. Tvoje nestoudnost, se kterou trváš na svých omezených, netolerantních a fašistických názorech je do nebe volající! Navíc jsi praštěná ty a rozhodně ne já! To jsi tedy zašla skutečně daleko. Nedávno jsem viděl šermířské klání na hradě Lichnice, které mě velmi inspirovalo.

    Takže já bych to udělal následovně:

    Každý si zvolíme sekundanta a ti to za nás vyřídí. Pokud se nedohodnou na smírčím řešení sporu, navrhuju soubojnické klání za požití magických hůlek. Nesmí se pouze srtelné kletby, jinak jsou povolena veškerá zaklínadla z Rowlingové, Bucklanda i z Chrámu Satanova. Souhlasíš? Můj sekundant je teda rozhodně Skoll!

  3. Uf!!Tak a tady teda dost Zahrado. Moje omezené a netolerantní názory? Čekala jsem od tebe konstruktivní a plodně vystavěnou diskuzi, ale mám chvílemi pocit, že snad ani nehovořím s inteligentním čarodějem, ale se vzteklým puberťákem.

    Navrhuješ šermířské klání, hm? Za POŽITÍ magických hůlek, hm? Buď si věříte natolik, že jste ochoten podstoupit souboj i se dřevem v trávícím traktu, nebo zkrátka a jednoduše neumíte psát, milorde!

    Tedy do zbraně, sekundanta nepotřebuji!

  4. Hůlka není na šerm, nádhero!Nevím, kde jste přišla na dřevo v trávícím traktu, mylady, ale ubezpečují vás, že jsem měl na mysli souboj magický. Nechápu, proč do toho pletete šerm. Zřejmě vám ušlo, že magická hůlka se používá k sesílání zaklínadel, což je vzhledem k míře vašeho intelektu pochopitelné. Ovšem k jakým činnostem používáte svou magickou hůlku vy, to tedy netuším a radši to ani nechci vědět.

  5. HehéééHůlka není na šerm, to je mi jasné. Nadto není ani k jídlu, ale vy jste měl v úmyslu hůlky požívat.

    Pak se v tom má někdo vyznat!

  6. Hezký článek a ještě lepší diskuze pod ním :). Ale pověz mi, Zahrado, co to znamená "chodí na festivaly na peří"?

  7. Aaa, wu-wej je dnes značně pozadu. Pervitin, no jo. Dodnes jsem se zrovna s tímhle výrazem nesetkal, tak mi to ne a ne spojit…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *