Magická jeskyně Dragonari

Moc hezké místo. A Dragonari? Po půl roce jsme si opravdu báječně popovídali. 🙂

 

Včera odpoledne jsem konečně navštívil Dragonari v jejich nové jeskyni v Holešovicích. Je umístěn zcela nenápadně ve dvoře mezi činžáky nedaleko Holešovické tržnice. Musím říct, že vypadá mnohem lépe, než původní obchůdek v centru Prahy. Působí mnohem lidštěji, je útulnější a mnohem lépe vyzdobený. Když člověk vejde, má skutečně pocit, že se ocitl někde v jiném světě.

 

Adrian a Ileana Dragonari mě ve svém království uvítali velmi vřele. Však jsme se také dlouho neviděli. Myslím, že už to bude skoro půl roku, co jsme se náhodou potkali v autobuse. Zasedli jsme spolu ke stolu a okolo nás se tu a tam motal jejich vlk. Bavili jsme se o všem možném a vyměňovali si různé novinky z pohanského podsvětí. Jak říká Adrian (nějak si na to jméno nemůžu zvyknout, pro mě to bude pořád Stargard :-)), život je fajn a málo co je na něm lepší, než dobrá historka.

 

Opět jsme se od srdce zasmáli při vyprávění příběhu, jak se nás velká část jisté skupiny HHFB pokusila proklít na věky věkův (nás znamená nás tři), kterážto patří mezi naše nejoblíbenější. Jedna z části této historky, kterou jsem dosud neznal je ta, jak jistý R. navrhoval obejít všechny moje sousedy a rozhlásit, že beru drogy. Nakonec však bylo jen přistoupeno pouze k magickému útoku a R. bylo navrženo, aby moje sousedy obcházel sám, když mu to připadá jako tolik skvělý nápad.

 

Já jsem pro změnu přidal historku o mém nedávném vyhození z on-line konference Heathenfriends na asatru.cz (a sice za pozvánku na demonstraci proti rozehnání Czechteku) což byla také dost neuvěřitelná taškařice.

 

Zasvětil jsem také Dragonari do současného čarodějnického fenoménu o různých lidech, kteří se nazvývají wiccani proto, že chodí do místnosti tohoto jména na chatu. Pokud jde o chat, tak jsem ještě pověděl převzatou historku o pánech v letech, kteří úspěšně předstírají hlubokou znalost magie a patnáctileté dívky pak zasvěcují u sebe doma.

 

Vyslechl jsem si dále zvěsti o nějakém rusovi, který se teď potuluje esoterickou scénou a tvrdí, že je přímým potomkem hraběte Drakuly.

 

Jedna z těch pěknějších historek byla také ta, jak Dragonari dělali na nějaké akci rituál pro zhruba osmdesát lidí. Když se spustila vichřice a začali padat více jak centimetrové kroupy, rituál už dělali jenom čtyři. A přesto že vzduchem létali větve, hadry i vlčí hlavy, rituál byl dotažen až do konce. Čemuž věřím, protože tohle jsou přesně Dragonari!

 

Na samý závěr mě Adrian a vlk doprovodili na metro. Po cestě jsme si výborně popovídali a slíbili si, že spolu zajdeme do čajovny.

 

A pro ty z vás, kteří ještě v jejich Magické jeskyni nebyli, mám tento vzkaz: Rozhodně tam běžte. Stojí to za to.

 

http://dragonari.wz.cz