Točník 2005

Víkend v pohádce, někde mezi snem a mýtem.

 

Tento víkend jsem strávil na hradě Točník, kde jsem se společně s Barakou zúčastnil jedné naprosto neuvěřitelné taneční akce – psytranceový festival Točník 2005.

 

Každý, kdo ví, co je to psytrance (http://www.psytrance.cz), taky ví, že party tohoto druhu mívají často neobyčejnou a snovou atmosféru, ve které si občas člověk není jist, za je na party nebo v chrámu či v pohádce, a zda se mu to celé jenom nezdá. Akce Točník byla umocněna tím, že se odehrávala na středověkém hradě.

 

Stanové městečko bylo dole v podhradí a samotná akce probíhala na vysokém kopci, kde stál hrad. Cestou vzhůru bylo třeba překonat značné převýšení, hodně schodů a nespočet bludných kořenů. Jak jsme stoupali do kopce, výhled do krajiny byl mohutnější a mohutnější, stejně jako hřmění beatů odkudsi zeshora, kde jsme za stěnou stromů tušili hrad. Po chvíli jsme ve tmě před sebou spatřili hořící pochodeň a pak další. Řada pochodní nás dovedla až ke vstupu do areálu hradu. Ještě jsme překonali most přes hradní příkop lemovaný pochodněmi a ocitli se v jiném světě.

 

Hrad Točník je mimo jiné pozoruhodný svou zachovalostí. V některých místech najdeme pouze obvodové zdivo, avšak hlavní budovy stále stojí a jejich stěny vypadají parádně zašle, jsou hrubé, kamenné a neomítnuté. Hlavní nádvoří a komplex hradních budov, to všechno se nyní proměnilo v cosi těžko uvěřitelného.

 

Především se v celém areálu vyskytovaly neobvyklé dekorace svou povahou balancující někde v meziprostoru mezi středověkem a sci-fi. Správné nasvícení a kontrast ke kamenným stěnám dělaly z poměrně obyčejných věcí velmi neobyčejné doplňky pohádkové atmosféry. Oproti klasickým psytrance parties se na dolním nádvoří kromě tradičního space baru vyskytovaly také stánky s medovinou a dalšími dobrotami všeho druhu, které se zřejmě přes léto na hradě vyskytují stabilně. Náš úžas stoupal s tím, jak jsme postupně objevovali tajemství, která přichystali organizátoři.

 

Prošli jsme hlavní nádvoří s hlavním pódiem, ze kterého se již linula správně našlápnutá hudba, a ocitli se v hradních komnatách, které se proměnily v galerie těch nejneuvěřitelnějších maleb, které je možno spatřit. Malby byly na rozměrných černých plachtách vyvedeny reflexními barvami a celé to bylo v UV světle. Motivy byly převážně abstraktní, kosmické a v některých bylo možno najít i různé esoterní symboly – např. keltské motivy, indické motivy, planetární symboly nebo znaky zvířetníku. Mezi tím vším lítali a pištěli netopýři. Jedna z komnat obsahovala také komoru, která byla tvořena lehkou konstrukcí z hliníkových trubek a na nich navěšených plachet rovněž s prapodivnými psychedelickými motivy nasvícenými UV světlem.

 

V jednom z horních sálů jsme objevili foucaultovo kyvadlo – zavěšené břemeno pomalu se pohybující v elipsách, které se nikdy nezastaví. Údajně tím kdosi dokázal rotační pohyb Země. V jiné komnatě jsme objevili veliký kotel, ve kterém se válela hustá pára nasvícená podivným modrým světlem. Nad kotlem se ve vzduchu vznášel krásný zlatý pohár. Strávili jsme nad tímto zjevením několik minut a oběma nám bylo jasné, že tuto záležitost mají na svědomí Pagan Creations, což je jedna ze skupin, které dělají na podobných akcích dekorace a která byla uvedená v programu.

 

Jungle stage byla v konírně v jakémsi suterénu, do kterého s scházelo po dlouhé dřevěné ploše. V tomto prostoru jsme mnoho času nestrávili, ačkoliv některé hardcore techno úlety, které se tam hrály v průběhu sobotní noci měly za následek, že mě odtamtud Baraka nemohla dostat.

 

Páteční noc jsme strávili na hlavním prostranství, kde se hrál perfektní psytrance, zejména ony napůl hororové příšernosti někdy nad ránem, kdy se na plátně v projekcích objevovaly různé hřbitovy, madony a pološílení ježíšové s rozpůlenými obličeji nebo co to vlastně bylo.

 

Sobotní noc jsme udělali razantní rozhodnutí vyrazit na party v našich černých pláštích. Sice se v nich špatně tancuje, ale zase to dobře vypadá. Stanové městečko jsme však opustili již v pozdním sobotním odpoledni, protože jsme chtěli stihnout loutkové divadlo. Už na můstku před branou jsme vzbudili zajímavé reakce a dál to pak bylo ještě lepší. Někteří lidé se na nás usmívali, jiní se nám zdvořile a hluboko ukláněli a po půlnoci nás někteří obzvlášť zmaštění jedinci začali považovat za upíry nebo netopýry. Loutkové divadlo jsme stihli částečně, ale i tak to byla psina. Po jeho skončení jsme se odebrali k hlavnímu pódiu, kde hrály kapely.

 

Po nich jsme poslouchali obzvláště vypečený beatbox, který na nás valili dva typové – jeden starší, okolo dvaceti a druhý (mladší brácha) – tomu bylo nějakých třináct a měl přezdívku Johny týpek. Beatbox je věc, která mě vždycky fascinovala (je to zvláštní druh ?zpěvu?, kdy se do mikrofonu dělají podivné zvuky, které zní jako jungleová hudba, těžko popsatelné, těžko pochopitelné) a tahle dvojka byla navíc ještě neuvěřitelně vtipná.

 

Sobotu jsme zatáhli brzy a tak jsme si ani nevychutnali další psytranceový zážitek, který následoval po beatboxu. Ovšem i tak jsme byli hudbou i tancem nasycení, takže to vlastně ani tolik nevadilo.

 

Musím říct, že na tak pěkné akci jsem možná ještě nikdy nebyl. Organizace byla skvělá a prostor byl připraven naprosto úchvatně. Hrála se výborná hudba, lidi byli skvělí a přátelští. Nemělo to jedinou chybu, snad jen že opět nemám žádné fotky, jako ostatně ze žádných svých výletů, akcí nebo zážitků. Škoda.

 

Detalní report a fotky by se měl do tří dnů objevit na adrese http://www.psytrance.cz