Posvátná prostitutka

Báseň inspirovaná knihou, kterou jsem nikdy nečetl, ale kterou jsem přesto pochopil.

 

Sloupy k mrakům ukazují
a ptáci nebem kreslí psaní.
Lidé s časem zemí plují,
v houfu nesplněných přání
se setkají.

 

Ztraceni v břehu oceánu
se sloupy k slunci natahují.
Pak ukončeny střechou chrámu,
jako noc když vzdá se ránu,
velikost neukazují.
Jen šeptají.

 

Když před životem život nový
a není smrti, potom kdo ví,
na co asi myslí ženy,
jenž pod závojem zahaleny
obkopeny skalní šedí
pod sloupy, jenž k nebi hledí,
čekají?

 

Před životem život nový.
Smrti, té však v chrámu není.
Kdo přijde, to vám sotva poví
ta, kterou čeká zasvěcení
potají.

 

Pak jeden střep na misku váhy.
Snad uronit život v pramínku.
Ze sloupu bohů se napít vláhy
pro tajů plnou vzpomínku.

 

Po životě život nový.
Vešel On a víc jej není.
Sotva kdy nám někdo poví,
co duše po svém zasvěcení
poznají.

 

V hlubinách hledej a hledej v zemi,
v přirozeném řádu věcí, v čase.
Pod stromy, jezery a pod pláněmi,
tam mimo chrámy ukrývá se
smysl, který tvoří skutky
krásné posvátné prostitutky.

 

Sloupy k mrakům ukazují
a ptáci nebem kreslí psaní.
Lidé s časem zemí plují
v houfu naplněných přání
se setkají.