Noční zvuky, přerušovaný spánek, záhady, dopravní a myšlenkové zácpy, celková dezorientace…
Po druhé jsem se probudil nad ránem. Tentokrát to byl zvuk ještě o něco zlověstnější a byl jsem si velmi jistý, že se mi nezdá. Byl to zvuk tekoucí vody. Nebyl to přímo vodopád, ale takový ten zurčivý a bublavý zvuk ne příliš silného, ale zřetelně souvislého proudu. Opět jsem koketoval s myšlenkou, že je to jen má halucinace, neboť večer bylo ticho a v noci bylo slyšet něco jiného. Voda přece nemá téct odkud, protože nádobí je umyté a všechny kohoutky jsou zavřené. Nicméně vzhledem ke stavu domu, ve kterém bydlím, zavřené kohoutky ještě zdaleka nejsou zárukou toho, že nepoteče voda. Rezignovaně jsem vstal a šel jsem prozkoumat původ souvislého bublání a crčení. K mému překvapení pocházel zvuk z koupelny. Rozsvítil jsem světlo. V umavydle stála voda a z vodovodu to pěkně čůralo. Rozespale jsem mžoural na ten div a nechápal. Zavřel jsem tedy vodu a šel si zase lehnout. Přemýšlení jsem nechal na ráno.
Ve spánku se ozvalo pípnutí a já si sáhl někam na hrudník, kde nosívám dálkové ovládání k discmanu. Nebylo tam. Než jsem sihl začít tápat ve svém okolí, pípání se začalo ozývat pravidelně a já pochopil, že to není discman, ale budík a já ležím v posteli a je čas vstávat. Ouvej.
Zjistil jsem, že nemám co posnídat a tak jsem si alespoň uvařil dobrý jasmínový čaj. Bylo mi všelijak a tak jsem si natočil do skleničky vodu, abych si do ni hodil jedno šumivé céčko. Učinil jsem tak a najednou s údivem pozoval, jak se tableta pomalu rozpouští v jasmínovém čaji. Dnešek nebude jednoduchý, řekl jsem si. Vypil jsem jasmínový čaj s vitamínem cé a vodu vylil do dřezu.
Poslední rána mě pak zastihla v dopravní zácpě mezi Krčskou nemocnicí a Kačerovem. Sáhl jsem do brašny pro Hašlerky a zjistil, že jsem je zapoměl doma na stole.
Tak začalo moje neuvěřitelně černé pondělí…
Usmívej se, bude hůř :o)a vem si k tomu Murphyho zákony (knihu nebo na netu). S nimi je i černé pondělí barevnější :o)
takTakové noci dobře znám. To se pak nevyspíš a celej den je podělanej.
PondělíJo..dneska jsme se s Elijahem schodli, že naším věrným společníkem je Garfield-nesnáší pondělky..
Už ani to sluníčko nezabírá, dnešní ráno do 10hod nevyčištěný zuby kvůli výtěru z krku..fuj, a pak špejle do krku..fuj..
To je snad nějaký UFOnebo co. Dnes se mi stalo něco podobnýho. Konečně jsem se přinutil postavit ten vysokonapěťovej zdroj pro koncovej stupeň (nutím se k tomu už cca půl roku). Když jsem ho po celonoční práci konečně seskládal a vypadalo to, že všechno bude fungovat, zkusil jsem to zapnout. Zablesklo se a v místnosti začalo sněžit. Zatraceně, žeby to napětí bez zátěže vyskočilo tak vysoko? No co už, teď abych sháněl nový kondenzátory, pomyslel jsem si. Zatracená práce! Když ,,sníh“ opadl, bylo mi jasné, že budu muset ještě navíc vymalovat. No co už, nechám to na ráno, lehám si do postele a usínám. Zdá se mi hrozně divoký sen. Typický scény z divokýho západu. Já jsem střílel, oni stříleli, mimozemšťani stříleli taky (kde se tam vzali doteď netuším) až mě dostali. Bylo to bolestivé, padl jsem a bylo po mě, ovšem ne že bych přestal vnímat. Přesně jsem veděl, co se se mnou dělo, jen jsem se nemohl ani pohnout, nic říct, neb jsem nedýchal, srdce mi netlouklo, ale jinak to nebylo nijak nepříjemný. Hrůza nastala, když mě vrazili do rakve, protože ze dna čouhal nezatlučenej hřebík. Pak už jenom tma a nějaký pohyby, sakra, to se mi snad zdá. Vtom jsem se probudil (tedy, v daný moment jsem si to aspoň myslel) v papundeklovém šupleti, co ho mám pod postelí na různé zbytky všeho možného, čímž by se vysvětlovala ta bodavá bolest v zádech. Rozhlížím se po místnosti, kterou jsem byl zdevastoval, přemýšlím, kolik mi to zas dá práce, než s tím něco udělám, lehnu si na postel a koukám do blba. V tom se ozve strašná rána a já se probouzím. Na břiše mi leží ořanžový plastový lev. Nevím kdo jsem, jak se jmenuji a kde jsem se v té místnosti vlastně vzal. Po chvíli mi dojde, že jsem doma, ta rána byl lev, kterej na mě z nepochopitelných důvodů spadl ze skříně, čímž mne skutečně probudil. Rozhlížím se po místnosti, tam není jakýkoliv náznak devastace. Součástky na zdroj jsou pečlivě uložené ve skříni. Otevřu dveře a vylezu ven. Sluníčko mě okamžitě probudilo, bohužel už bylo příliš pozdě, neb jsem si konečně uvědomil, že jednou nohou stojím v kýblu s vodou, kterej jsem tam večer nechal s tím, že ho ráno vyleju. Jak se ho tak snažím zbavit, zakopnu o prodlužovačku, aha, večer jsem brousil stolek a nechal tam drát, zakleju, ale to mi už moc nepomůže, neb vidím, že obloukem letím do kompostiště, pochopitelně i s tím kýblem na noze. Když jsem dopadl, tak jsem se k smrti vyděsil, protože předemnou leželo něco velikýho s lesklejma černejma očima a výhružně to na mě cenilo zuby. Sluníčko se do mně opřelo trochu víc a mně to konečně začalo myslet. To obrovské výhružné je vlastně jen malá myš, která se mi producíruje těsně před čumákem. To jsem tak nechat nemohl, myš jsem chtěl popadnout, načež mě ta potvora hryzla do ruky a zajela někam do spodních pater kompostiště. Když jsem se vyhrabal z kompostu, tak se mi podařilo ještě napříč nabrat dveře (au au), zakopnout o schod a přerazit se o židli. U snídaně jsem si nasypal do studeného čaje sůl, zatímco rohlík s máslem jsem si pocukroval. Nejhorší na tom snad je to, že mi to přišlo i docela chutný.
Podotýkám, že jsem včera nechlastal a počítačové hry jsem hrál naposledy v prosinci roku 2000.
Vidím to tak, že k obědu budu mít asi studenej párek a teplou kofolu, či něco podobnýho, večer budu tak zmožen, že nebudu mocen žádné smysluplné činnosti.
A aby toho nebylo máloJak jsem se tu motal mezi dveřma, neb pošťačka donesla jakejsi dopis s tím, že byl málo vyplacenej, ač na něm seděla 9Kč známka a uvnitř byly tři A4, jsem poté, co jsem se celej nasranej motal bytem a hledal 8Kč a opět nabral napříč dveře (ta pošťačka si musela myslet, že jsem ožralej na krupici) dospěl k závěru, že celá ta kovbojka se odehrávala ze začátku cestou ze Sasiny nahoru na kopec, poté v poslední zatáčce silnice na kopec Maják nad Nikolčicema, též na jeho vrcholu, následně ve Vilzoňáku nad Pisárkama a dostali mě u nějakýho velkýho jezera, který jsem asi nikdy neviděl, ale soudě podle těch Pisárek a dolíku jsem si asi vybavil brněnský vodárny. Ikdyž to jezírko vypadalo dost podobně jako takový to co jsem na něj jednou narazil cestou z Jundrova kamsi do pryč, který jsem pak už nikdy podruhý nenašel.
To Benghi :-)))))Tak tohle mě totálně odrovnalo. :))) Já jsem se o víkendu propadla starým slamákem skoro až na zem a nemohla se z té postele dostat. A to jsem si myslela, že mám nevěřitelný zážitek! 🙂
Není to UFOLuna je v Raku a má kvadrát s měsíčním uzlem a Merkurem. Neptun má kvadrát s Venuší, která má sama kvadrát ještě s Černou lunou. Všecky planetární vlivy, co jsou zodpovědné za sny, jsou (nebo ráno aspoň byly) teď pěkně pomrvené…
SNYUff…tak to by vysvětlovalo ty psycho sny..aspon že je možnost to na někoho hodit..kvadráty kvadráty.
Btw jsem s hrůzou zjistila obrovskou hrubku v mém prvním příspěvku..pardón..to bylo to pos…ý ráno..:(
Jsem rudá jak Rak:)
veeeeekend🙂 he tak já nevím, ale víkend byl naprosto dokonalej.
v pátek jsem se vydala do Brna Capital expresem a páč už bylo plno, hodný pan řidič mě posadil vedle sebe na služební místo 🙂 krásnej výhled. A ještě mi nabídl cigaretu, to bylo poprvé, co jsem v autobuse kouřila.
Pak neplánovaný sraz s Corneliem, jeho sestrou, Orubi a Rembrandtem.
Pak super večer, večeře v noci na lavičce v parku.
sobotní ráno plus dopoledne v posteli s Camelkama.. hmm.. 🙂
exkurze na konzervatoři, plus ozkoušení tamější sprchy, sluníčko v parku..
večer rituál s covenem, veselé vytí na měsíc, víno, zpívání a všelijaké další radosti 🙂 (např. žemle, zasvěcení vědí..), hromadné nocování u nás doma..
no krása!
KAŽDÉMU,CO PŘÁNO JEST.
MnoSpise kazdemu co jeho jest.
Kurwadrát na kwadrát s kvadrantem!Ono to pochopitelně nemělo konec. Jsem vyrazil na úřad a tam mi ten automat na pořadník akorát tak sdělil, že ,,daná služba není momentálně obsluhovaná“. Dnešek je fakt zk.*
Linet: Hm, to je standardní situace, řekl bych. Já jsem zas jednou takhle zdravě zasednul omylem do dětský židličky a pak jsem ji měl na zadku naraženou asi hodinu, lital jsem s tím po bytě a přemejšlel, jak se toho zbavit. Ostatně, kolega si jednou omylem sáhnul na 2kV zdroj, zatmělo se mu v očích, zadkem prorazil bytový jádro a skončil v sedě na hajzlu, kam ovšem vletěl zezadu, s nádržkou na vodu na klíně.
Díky, Strážce 🙂 přesně, to jsem myslela.. 🙂