Posledních pět dní jsem strávil s Barakou na Šumavě. Viděli jsme místa podivná, krásná, neuvěřitelná a kouzelná. Mimo jiné nejvýše položené keltské hradiště v Čechách a spoustu míst obývaných skřítky a vílami. Doufám, že ta místa zase brzy uvidím.
Náš první velký výlet měl za cíl Obří hrad, který leží v oblasti mezi Kašperskými horami a Kvildou. Jedná se o jedno z nejpozoruhodnějších míst v Boiohaemu, které se nalézá nad potokem Losenice v nadmořské výšce přibližně 1000 m. n. m. Obří hrad je pozoruhodný zejména tím, že se na jeho vrcholku nalézá velmi zachovalé keltské hradiště z doby laténské. Na některých místech je dokonce ještě zachované mohutné zdivo a i po dvou tisících letech odolává času. S přehledem odolalo i mým pokusům jej posunout. Z hradiště je úžasný výhled do údolí, na kamenná moře, lesy, kopce…
Pozoruhodným činí toto místo především dvě skutečnosti. Jednak se jedná o nejvýše položené hradiště keltského původu u nás a jednak nikdo neví, proč jej keltové postavili na tak nepřístupném místě v ne příliš osídlené oblasti. Existuje celá řada vysvětlení účelu Obřího hradu a já se kontaktu s tímto místem přikláním spíš k účelu náboženskému, i když ta energie (tak jak jsem ji vnímal) není tak čistá a zřetelná jako u jiných posvátných míst.
Druhý výlet nás zavedl na hrad Kašperk. Je obrovský a neobvykle zachovalý. Lze se na něj dostat pěšky z Kašperských hor a můžeme si dokonce vybrat z několika vycházkových okruhů, které jsme dostali zdarma popsané na papíře v místním informačním středisku. Z hradu je neskutečný rozhled po okolních údolích a po Šumavě vůbec.
Cestou zpátky jsme šli přes zaniklou osadu Nebe. Když jsme přišli na místo, kde se kdysi rozkládala, oba jsme si na louce všimli místa, ze kterého jsme měli velmi podivné pocity. Působilo trochu jako vír, mělo to takovou nafialovělou energii a moc se nám nelíbilo. Po chvíli jsme si všimli, že některé stromy okolo toho místa rostou jakoby do vývrtky. Teprve pohled na nedaleký rozcestník nám prozradil, že se nalézáme na místě zaniklé osady. Jenom jsme hádali, co se asi v těch místech mohlo stát a kdo mu ublížil. Raději jsme brzy pokračovali v cestě.
Třetí výlet byl nejnáročnější a byl dlouhý něco málo přes 20 km. Vyráželi jsme z obce Prášily a celá naše trasa vedla hlubokými lesy v bývalém hraničním pásmu. Viděli jsme několik zaniklých osad, které jsme se velmi rychle naučili poznávat podle charakteru terénu a pocitů z místa. Všechny ty oblasti mají velmi podobnou energii, která jakoby byla podzimem a deštivým počasím ještě zesílena. Lesy v těch místech jsou úžasné. Všude je spousta velikých kamenů, mechu a kapradí a ačkoliv nebylo vidět ani živáčka, lesy vypadaly skutečně velmi obydleně…
Jezero Laka (z webu http://www.sumavanet.com/vopin/jezera/jezera.htm)
Vystoupali jsme až do výšky 1096 m. n. m., kde se uprostřed hvozdu rozprostírá nejvýše položené ledovcové jezero v ČR – jezero Laka. Jeho hladina byla šedá a tichá, rušená jen padajícími kapkami. Byla to nádhera. U cíle naší cesty jsme dlouho nesetrvali, protože vytrvale pršelo. Je s podivem, že nám to vůbec nevadilo a padající voda nás nijak nerušila z vychutnávání kouzelné podzimní atmosféry.
Pršelo a pršelo a už nepřestalo až do neděle, kdy jsme se vraceli do Prahy. Šumava mi naprosto učarovala, podobně jako České středohoří, ale jinak. Je to skutečně kouzelné území a já se nedivím, že se tam keltům tak líbilo.
Obří hrad ze stránek http://www.ibot.cas.cz/dfw/dfw.htm
z Jezera Laka 🙂Tyyyy jooo, ty si sehnal fotku jezera!!! Hned ho stahuju. To místo je něčim neuvěřitelný, kouzelný a dech beroucí…vydržela bych tam koukat několik hodin v úžasu…