Harry G. Frankfurt: Sračka

Dnešní procházka po Praze s Vermarkou a Ethelwenou (tímto je srdečně zdravím) mi přivála do dlaně jednu naprosto úžasnou knihu.

Konečně jsem měl tu čest setkat se s Vermarkou a Ethelwenou. Dnes… hned po příjezdu z Afriky. Napřed jsme šli kupovat pentagram ke kováři na Staromák a pak jsme se usadili v pizzérii. Další zastávka nás zavedla do čajovny Shiva, kde jsme popili čaj a pokouřili Šíšu. Probrali jsme všecko možné i nemožné od BMWC až po techno sound systémy.

Teprve poslední zastávka v Celetné ulici přinesla skutečné požehnání. Přišlo ke mně v podobě knihy od Harryho G. Frankfurta, která se jmenuje SRAČKA. Zatímco děvčata v horním patře knihkupectví Dobry Bednářové okukovala duchovní literaturu, já jsem v přízemní sekci objevil Sračku a nedočkavě se do ní ponořil.

Napřed jsem si myslel, že Sračkou coby vánočním dárkem obdařím někoho z rodiny, ale hned po přečtení úvodních řádků mi bylo jasné, že ji musím mít a že ji chci pro sebe. Tato kniha je totiž krátkým (a tím pádem vynikajícím) filozofickým esejem na jediné téma: sračka a jí podobné fenomény. Nejzajímavější je na knize ovšem skutečnost, že ji napsal uznávaný filozof, který v současné době působí jako emeritní profesor na Princetonské univerzitě. Kniha je zároveň neuvěřitelně vtipná. Když Vermarka s Ethelwenou sešly do přízemí, už jsem se nad knihou smál a nahlas jim citoval některé pasáže. Nedokázal jsem se udržet a smál jsem se i když jsem jí kupoval.

Že budu mít po návratu z Afriky Sračku s velkým "S" jsem tedy skutečně nečekal. A už vůbec jsem nečekal to, že tím budu tak příjemně překvapen! Ještě dnes jsem knihu takřka jediným dechem dočetl. Je neuvěřitelná! Brutální a jemná zároveň. Úžasně vtipná, přímá, absurdní a zároveň hluboká. Dovolte mi ocitovat několik pasáží.

Začal bych úvodem do problematiky, který autor vystihuje jednou jedinou větou:

Jednou z nejvýraznějších charakteristik naší kultury je skutečnost, že všude kolem nás se z různých úst line neskutečná spousta sraček.

A opodál dodává:

Nikdo dosud nedefinoval teorii, která by se tohoto tématu dotýkala.

Čímž čtenáře nenechá na pochybách, o čem že má vlastně kniha pojednávat a především že je tak činěno s náležitou poctivostí.

Na třinácté stránce se autor zevrubně věnuje souvztažnosti sraček a žvástů, přičemž následně demonstruje jejich společné oblasti. Nebojí se ani odkazovat na jiné autory.

Black má nejspíš na mysli, že žvást nevzniká proto, aby publiku vnukl nesprávný dojem o podstatě věci, o níž hovoří, ať už je to cokoli, nýbrž jeho primárním účelem je vnuknout publiku nesprávný dojem o stavu mysli promlouvajícího. Pokud se opravdu jedná o žvást, je vytvoření tohoto dojmu jeho hlavním účelem a smyslem.

Neobyčejně zajímavé je pak vysvětlení základního rozdílu mezi lží a sračkou a jejich možných vzathů. Lež definuje pan profesor následovně:

Pronést lež je čin se zřetelným záměrem vložit v určitém bodě do souboru informací či systému přesvědčení nepravdu za účelem zabránit následkům výskytu pravdy na daném místě.

Ke vztahu lži a sračky dodává:

Jelikož sračka nemusí nutně být nepravdivá, liší se od lži právě záměrem zkreslení. Tvůrce sraček nás nemusí klamat ve věci reálné skutečnosti či ohledně toho jak skutečnost pojímá – snaží se nás klamat pouze ohledně svého záměru. Jeho jediná nezbytně odlišná charakteristika spočívá v tom, že svým způsobem zkresluje to, oč mu ve skutečnosti jde.

a nakonec výstižně shrnuje:

Ve lži i v pravdě se lidé nechávají vést vírou v to, jak věci doopravdy jsou. Tato víra je vede, ať už se snaží popisovat věci správně nebo klamně. A z tohoto důvodu nemusí pronášení lží nutně člověka diskvalifikovat stran pronášení pravdy tak, jako to činí produkce sraček. Pokud se člověk excesivně zaobírá výrobou sraček, tedy pronášením věcí neohlížejících se na nic jiného než na to, co mu vyhovuje, může běžný zvyk naslouchat tomu, jak se věci mají, ochabnout či docela vymizet.

Velmi trefné jsou pak také některé glosy na závěr k určitým specifickým otázkám a situacím. Například tato:

Pokud po člověku někdo chce, aby promlouval na téma, jemuž nerozumí, sračkám se nevyhne. Produkce sraček je tedy stimulována vždy, když povinnost či možnost hovořit převyšuje znalost daného tématu.

No řekněte… není to kouzelné?

Pozn: Sračku vydalo nakladatelství Columbus a lze ji zakoupit spolu s mnohými jinými v knihkupectví Dobry Bednářové a možná že i někde jinde.

Přes internet pak určitě tady.

5 odpovědí na “Harry G. Frankfurt: Sračka”

  1. ZahradaJo jo tuhle knihu jsem nedavno taky cetl .. teda knizecku.Maji ji v kazdem vetsim knihkupectvi ;-))))))

  2. 😉Poslyš, do sračky bych se raději moc neponořoval. Jako, mně se to ještě nepodařilo, ale kolegové jednou cestou z knajpy zaměnili žumpu s koupalištěm. Výsledek byl vskutku ohromující.

  3. Trochu mi to připomíná starší spis od Z. Neubauera (v současnosti prof. Z. Neubauera:) – „O ontologii slova hovno“. Asi se tak filosofové ve volných chvílích baví nebo je to neprávem opomíjená oblast skutečnosti:)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *