Pro čtenáře tohoto blogu jsem přeložil další stručný popis některé z četných čarodějnických tradic, které existují za oceánem. Doufám, že vás zaujme.
Úvodní poznámka k překladu
Historie
Hlavní uskupení tradice Storyteller Wicca je klan Thalia založený u příležitosti svátku Beltain v roce 1992. Stalo se tak v kempu ve státním parku Burr Oak v Gloucesteru (Ohio/USA). Tou dobou byla skupina vlastně jen prostorem pro oslavy, přátelství, rodiny a sdílení společných zájmů v pohanství a okultismu. Nicméně během tří let se klan Thalia stal plně fungující pohanskou skupinou se specifickou rituální strukturou a praxí. Ačkoliv je tato skupina centrálně usazena v Indianopolisu v Indianě, jednotliví členové tradice se postupně stěhují do různých míst na území Spojených států.
Filozofie
Klan Thalia je novopohanská eklektická tradice mystérií s výraznými wiccanskými prvky. Je to duchovní rodina, která oslavuje roční období a klade důraz na duchovní a osobnostní rozvoj ve společenství. Naše cesta není náboženství dogmat nebo předpisů, ale individuální víra a zkušenost sdílená s ostatními společníky na Cestě Pána a Paní ve všech jejich myriádách forem a různých jmen. Zkoumáme tajemství Já a božstev za pomocí flexibilních a zodpovědně praktikovaných rituálů, které se pohybují v jemné rovnováze mezi veselostí a vážností a smíchem tváří v tvář temnotám, neboť zlo nesnese posměch. Thalia je naše Paní Komedie a Dionýsos je Pánem Snu: ve společenství, které sdílí radost i zármutek, smích i pláč, se zabýváme zpěvem, oslavami, tancem, hudbou, máme se rádi a stráme se o svě vlastní věci.
Pojmy "Klan Thalia" a "Stolyteller Wicca" nejsou vzájemně zaměnitelné. Klan Thalia je přímá a lineární manifestace rituální struktury Storyteller Wicca. Zasvěcenci Klanu tvoří centrální útvar, který poskytuje vedení, trvalý růst a vývoj. Storyteller Wicca vychází z konceptu kosmologie, který vyvinul Klan Thalia a jiné skupiny během posledních deseti let a stále se rozvíjí. Existují lidé, kteří tuto cestu praktikují, aniž by byli členové Klanu. Jsou to jedinci, kteří preferují spíše menší uzavřené skupinky než širokou kmenovou strukturu Klanu Thalia.
Skupinová struktura
Jednotlivé pracovní a rituálně činné skupiny v klanu se nazývají "výhně" (orig. Hearth – umí to někdo přeložit lépe? Tohle zní skoro jako líhně, pozn. překl.). Každá výheň je vedena alespoň dvěma zasvěcenci klanu, obvykle v roli kněze a kněžky a tradičně má i další funkce, které se nazývají příbuznými, které se zabývají specifickými aspekty fungování výhně. Příbuzný ohně poskytuje magický výcvik a vedení, příbuzný vzduchu se zabývá komunikačními službami a koordinací větších událostí, příbuzný země poskytuje věštecké vedení a pořizováním záznamů. Většina výhní také považuje kněze za příbuzného vody, což odráží jeho roli zprostředkovatele a zdroje emocionální podpory pro celou výheň a kněžku za příbuznou středu, což odráží její roli coby brány a průvodce do jiných světů.
Thalia nepoužívá tradiční systém stupňů. Místo toho existují vnitřní klanové rituály, kterým se říká Obřady prohloubení. Jsou tak nazvány proto, že "prohlubují spojení s Bohy a klanem a nejsou ničím, co by člověka nějak pozvedlo nad ostatní" (z eseje "Co je to Thalia" zveřejněného na http://www.geocities.com/cecylyna/thalia.html). První prohloubení a dedikační obřad je potvrzení vůle převzít zodpovědnost za pomoc při každodenním fungování výhně. Druhé prohloubení a zasvěcení je potvrzení vůle převzít zodpovědnost za vedení a rozvoj Klanu jako celku. Zatímco jednotlivé skupiny mohou mít k dedikačnímu obřadu různé požadavky, kandidáti na iniciaci musí projít zvláštním výcvikem v oblasti čarodějnictví a pastorační činnosti obecně nebo musí prokázat takové zkušenosti, které smysluplnost podobného výcviku dostatečně zpochybní.
S výjimkou výše uvedeného není Thalia primárně výcvikovou tradicí. (Jednotlivé skupiny to však mohou změnit) Dedikační a iniciační rituály obsahují prvky mystérií stejně jako oslavy cyklu ročních období — příběhy a dramata, která jsou navržena, aby vykreslovala základní principy kosmologie tradice Storyteller Wicca za pomocí prožité zkušenosti. Klan Thalia během deseti let mění svůj vývoj a směřuje k tomu, aby byl ve větší míře založen na znalostech a učení, ale jedná se o postupný proces. Tyto příběhy mají být ozvěnou starých kmenových společenství, která předávala historii, mytologii a zábavu právě vyprávěním příběhů. Thalia nicméně není rekonstrukcionistická, jedná se o příběhy nové, přestože zahrnují staré prvky.
Role kněžstva
Kněžstvo má v Thalii zvláštní úlohu. Každá výheň má kněze a kněžku, ale ti velmi často pověřují jiné páry, aby se ujmuly provedení Úplňků nebo sabatů ať už z důvodů výcviku nebo přivedení jiných typů energie do kolektivního vědomí výhně. Úmyslem Thalie je přivedení každé osoby, když ne ke kněžství skupiny, pak zcela určitě k kněžství jejich vlastních božstev. Thalia oceňuje a váží si různých pantheonů a vnímání Bohů a proto se navzdory svému jménu neváže k jedinému (helénskému) pantheonu. Současní členové oslavují kromě jiných zejména velšské, irské, egyptské, helénské a indiánské mýtické cykly.
Způsoby uctívání
Thalia oceňuje a váží si různých pantheonů a vnímání
Bohů a proto se navzdory svému jménu neváže k jedinému (helénskému)
pantheonu. Současní členové oslavují kromě jiných zejména velšské,
irské, egyptské, helénské a indiánské mýtické cykly.
Základní pravidla
Thalia schvaluje jednoduchou formu Wiccan Rede a požaduje po kandidádech dedikačního obřadu i zasvěcení, aby odpřísáhli svou víru, že jsou zodpovědní za své chování a za to, že všechno, co vyšlou, se jim zase vrátí. Thalia má také obecné zásady pro vedení obřadů a pro komunikaci, které lze nejlépe shrnout jako: "Máš-li co říci, řekni to tomu, kdo to potřebuje slyšet" a razí politiku zaměřenou proti pomluvám. Mnoho zásad pro mezilidskou komunikaci pochází z knihy Amber K jménem Covencraft a z knihy Kennetah Haugka Antagonists In The Church.
Poznámka na závěr
Zbytek jsou odkazy, doporučená četba a kontakty, které si každý, kdo je schopn je využít (je potřeba znalost anglického jazyka), najde na stránce Witchvoxu sám. Co se tam však nedá najít je přímý link na domovskou stránku tradice. Ten je http://www.thaliaclan.org/ a pochází odtamtud i použitý obrázek nahoře na stránce.
Nyní jsem zvědavý na názory ostatních a hlavně na to, zda se budou shodovat s mými pozorováními, pokud se jedná o zatim překládané texty o amerických čarodějnických tradicích (zatím jsme tu měli pouze tuhle a Reclaiming). Zatím se mi rýsuje několik zajímavých postřehů, ale napřed bych rád nechal se vyjádřit odbornou veřejnost.
(c) 2004: Dagonet Dewr
(c) 2006 Translation: Zahrada
No…osobně v tom postrádám „váhu“ a..“něco“ co se mě při tom, byť pouze při čtení, dotkne, co zafunguje, co o mě brkne.
Při označování se za příbuznou vzduchu mi stojí vlasy na hlavě…Nevím, těžko přinést úsudek z jednoho či dvou článků, a vůbec usuzovat jen z článků, bez přímé zkušenosti, o americké reclaiming tradici, ale myslím, že mohu zodpovědně dodat, že to není nic o co bych jevila větší zájem…Mám z toho pocit, jako by si hezky něco obcházeli. Ale kdo ví:)
A slovo „výheň“ je opravdu…hrůzostrašné!Líheň kaprů ale výheň? 🙂
Výheň – LíheňNo… slovníky na Centru mi nabídly ještě „ohniště“ nebo „topeniště“. Ta výheň mi přijde taková nejmilosrdnější.
Jsem zvědavý na další názory.
Filosofie x filozofieMám dotaz, vím že je správnější psát filozofie, ale mám na Tebe Zahrado doatz – Tvůj cit tě také napádá psát se Z?
ZAno. Z je pěkné písmenko a ve slově filozofie se vyjímá dobře. „Filosofie“ se mi ale taky líbí. No… a co jinak říkáš na článek? Fakt tě na tom zaujala jen filozofie se „z“? :-))
…I já z toho mám trochu zvláštní pocit, ikdyž mi tahle tradice přijde o trochu rozumější a srozumitelnější než ten dříve publikovaný Reclaiming. Docela se mi líbí věta: „Máš-li co říci, řekni to tomu, kdo to potřebuje slyšet.“ Ale možná jsem ji jen špatně pochopil…:-). Nicméně si také myslím, že to, o co v této tradici skutečně běží a jak jim to ve skutečnosti funguje, nemůžu poznat jen z jednoho článku. A výheň nebo příbuzná vzduchu??? Mě to z ní náhodou vcelku fajn…:-). Ale třeba jen nemám vkus……
Postřehy—K tradicím—
Čeho jsem si všimnul je rovnostářství jak u vypravěčů Příběhu tak i u obnovené wiccy. Zároveň ale nálepkovanost, Zahrada:Myslím si, že pojetí velmi dobře odráží typicky americkou mentalitu a potřebu nálepek a titulů a zároveň je to také důvod,proč může být tato tradice oblíbená i v Evropě.
Dále obě organizace vyučují. Což je něco, co bychom potřebovali tady v kotlině české. Bohům žel (či naštěstí?) to ani nevypadá v nejbližší době na výuku ve velkém.
Obě jsou systémy spíše festivalové a naprosto volné (s lehkým pokusem o organizaci). Pokud mají tento pohled někteří další lidé, pak se nedivím hlášce, že BMWC je coven… :op
Ani jedna mi nezapadá do mé představy, jak má vypadat dobře fungující rodinné společenství, jako je coven.
Obě společenství si libují ve výstřednostech.
Je velmi volný obsah a odkazujíc se na prastaré předvádí něco úplně nového.
Jsou přístupné širšímu publiku a podle mne méně náročné. Velmi vhodné pro lidi, kteří se nevejdou do covenu.
—K článku—
Systém: Přesněji rozepsané slovníkové heslo
Zde je slovo wicca v různých tvarech 14× a u Reclaiming 2×
U obou tradic se o nich vyjadřuješ se zjevným odstupem typu To jsem neřek’ já!. Skoro, jako bys chtěl říct: Tak takhle si to nepředstavuju.
//Odborná veřejnost jsi tu leda tak ty, protože sis to pečlivě nastudoval, než jsi napsal.//
SkollS tím odstupem máš pravdu. Snažím se o maximální neutralitu a často se snažím text částečně „narovnávat“, aby zněl smysluplnějí než originál. Vždy popisuju tradici jako fenomén zvenčí.
Musím říct, že jsi vyslovil myšlenku, která mě napadla taky. Zdá se, že BMWC to trochu připomíná, akorát že my nemáme potřebu tomu říkat tradice a vymýšlet nějaká zvláštní jména a tituly.
Jak říkal TPM, i mně se to líbí výrazně víc než Reclaiming.
Ještě Skollovi. Myslím, že nejsem o nic víc odborná veřejnost, než kterýkoliv návštěvník tohoto blogu. Dnes jsem spojení „Storyteller Wicca“ slyšel poprvé a nenastudoval jsem k tomu vůbec nic. 🙂
S a Z a článek a …No já jsem se psal, protže vím že Z je správné ale mě přijde hezky hnusné, ale to je jen můj názor, jsemstaromilec a rád měním češtinu v krásný vyjadřovací jazyk. Jedem můj kamrád latiník říká, že sofia je milovat ale zofia je latinsky hýždě neboli zadek. Nejen proto používám tvar filosofie.
Článek mi přišel velmi dobrý a doufám, že tyhle věci si dáváš i na stránky a nejen na blog. A hlavně doufám, že budeš pokračovat.
ahaZ tvého příspěvku totiž vyplývá, že preferuješ Z a jelikož tě trochu znám, bylo mi to divné. Díky za pochvalu. Na stránky to vlastně nedávám a tak si říkám, že už mám tady na blogu pár věcí, které bych tam asi dát mohl.
StránkyNo, několik věcí by na stránkách opravdu bodlo.
Jestli si ani o jedné tradici nic nenastudoval, pak ti tedy alespoň patří uznání za schopnost něco napsat s minimem podkladů a nutnoatí upravovat text. Já jsem popravdě v anglických textech byl zahlcen rozdrobenými kousíčky informací, ze kterých se teprve ten rohlík musí složit.
ad Z/S
s – starší forma českého jazyka platná do roku 93
z – nová forma platná od toku 72
/Z eseje jsem dostal za 5 s vysvětlením Tvary přeškrtnuté se používaly na konci minulého století. Tvary podtržené vlnovkou jsou přijatelné, avšak již také zastaralé/ :o)))
Před týdnem jsme se s Rienar hádali, zda-li se píše wicca, nebo Wicca, jedná-li se o náboženství.
Ad. BMWC
Jo, v tom je ten rozdíl. Druhý rozdíl je, že nejsme pokus o organizaci s co nejvíce členy. Dle jejich měřítek to je ale samostatná tradice, pochopil-li jsem to správně.
B*B*
s/z & hearth1. hearth vyhen se mi take libi, ale jeden z dalsich moznych vyznamu je krb, ktery bych chapal jako „rodinny“ ale ten by samozrejme nesel moc pouzit v textu
2. cody to napsal uplne spatne! filein je recky milovat a sofia je moudrost. nevim co je zofia v latine ale v rectine je to temnota a z tohoto duvodu preferuji zasadne slovo filosofie, jakkoliv je to proti pravidlum ceskeho pravopisu.
Storyteller WiccaK filosofii, jelikož též znám původ slova tak jí píšu _správně_, se „S“. „…zofie“ zní jak nějaká úchylka….
Ta tradice mě, podobně jak píše Baraka, moc neoslovila, ale dokud jsem si nepřečetl Skollův komentář, nepobral jsem proč vlastně.
Pak mi to došlo; je to skutečně čirý, zrcadlový odraz americké mentality; rovnostářství, ale nálepkování – spousta titulů a pojmů…
Je to takové nemastné, neslané; nevím, nakolik měl původní článek být tajnůstkářský, ale nějak mi tam chybí mnohé podstatné konkrétní informace. Taky mi trošku vadí ta vyhrocená nejednotnost, když už se zmiňují o pantheonu a jsou jeden klan, jak někdo může čerpat z převážně egyptských a někdo z indiánských mystérií, vždyť to jsou dvě tolik odlišné cesty…?
Díky za překlad, Zahrado…
HmNejvíc mne zaujala polemika ohledně Filozofie, Filosofie.
V podstatě se zde otevírá otázka, kdo je milovníkem čeho, či koho…
Podle Codyho by se Filozof zabýval Milováním pozadím…Budiž i to v starém řecku bylo možno
Podle Pooha by se Filozof zabýval Milováním Temnoty…To se s prvním nevylučuje…
Filosofie je malebnější pravda, však jazyk se neuprosně vyvyjí podivnými směry. Viz. Výraz čechy vs. česko…
Obávám se, že za pár desetiletí bychom se možná naším jazykem nemuseli ni trochu domluvit. Ostatně nám to občas dělá problémy i nyní…
Tedy pěkně s tolerancí a se svobodou, pište co chcete, ale ať je Vám rozumět…
corneliusČechy a Česko je imho něco trochu jiného – Čechy jako země národa a Česko jako krátké pojmenování státního celku.. i když je to pojmenování vzniklé z přídavného jména, náležícího právě zemi majoritního národa (což je zcela běžné) 😉
Ne.ečechy byly od jakživa čechy…poslední dobou slýchám skloňování čechy bez česka – nepřípustné neb správně čechy bez čech….
česko je novotvar…
českoNás učil náš učitel dějepisu na ZŠ, že „Česko“ začal jako první používat Hittler. Respektive jeho německý ekvivalent „Tschechei“. Mimo jiné i z tohoto důvodu tento výraz nikdy nepoužívám.
čech, čechy, český –> česko (imho to není germanismus, takže hitlera bych tam nemotal)
neologismus to je, a vznikl afaik aby byly rozlišeny
čechy http://mujweb.cz/www/mapy/images/1883.jpg
od česka http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/ceska_republika/$File/mapa101.jpg