Přišel ke mně dneska otevřeným oknem… Imbolc je za dveřmi.
Nevím, jestli to cítíte taky, ale mám pocit jakoby v dnešním (byť mrazivém) vzduchu bylo něco jarního. Je to taková ta nedefinovatelná vůně, která jen tak cinkne u srdce a příjemě lechtá na solaru. S ničím si ji nelze splést, je naplněná světlem, nadějí a optimismem.
Období temnoty končí, přichází čas zapálit svíce a radovat se z konce temné části roku. Všem, kdo budou tento víkend slavit Imbolc přeju příjemné prožití rituálu i celého svátku. Nashledanou ve světlém období kola roku.
(c) Pozn.: Obrázek sněženky je převzatý z http://www.davyking.com
Jouž je fakt jaro cítit. Člověku se občas už i chce něco dělat, leč myslím si, že zima ještě bude. Ještě by mělo být jedno masivní ochlazení před příchodem jara. Odhaduji to tak na polovinu února, ale je to jen ničím nepodložený odhad.
Hm…jaro…je zvláštní, že zrovna dneska jsem nic podobného necítil. Za to ale asi před týdnem mě ta vůně praštila přes nos jak kladivo…těším se jak malej kluk, na to až to naplno vypukne…
JaroJak krásně to slovo zní, už se ho nemůžu dočkat a tak jsem si ho uděla alespoň doma za oknem. Kvetou mi tu narcisi a primulky.
Jaro, světlo …Cítila jsem to každým kouskem, když jsem v neděli lezla po kopcích za městem s foťákem 🙂 Pod tou zmrzlou krustou to žilo a probouzelo se … tohle miluju …
MagrátaMáš na blogu moc krásný fotky.