V našem nepravidelném nevyhlášeném seriálu o pohanských tradicích se dnes zastavíme u jedné speciální a nespeciální zároveň – u tradice, která je více myšlenkovým hnutím, než tradicí a která je vším, jen ne myšlenkovým hnutím. Jste zmatení? Tak to je první krok tím správným směrem. A možná by můj článek na tomto místě mohl skončit. Ale nechme raději promluvit neodborníky.
Úvodní slovo překladatele
Vítejte v článku na pokračování. Tento text je dílem Ireverenda Hugha a možná, že je chráněn autorským právem. A možná, že není a nebo jen tak trochu. Každopádně není překladem z anglického originálu na Witchvoxu, ale ani to není jisté. Jisté je snad jen to, že se jako překladatel distancuji od jeho obsahu a zveřejňuji jej v naší mateřštině pro všechny, které může discordiánství zaujmout jako Cesta a také pro všechny ostatní, kteří se s tímto pojmem někdy setkají a nebudou si s ním vědět rady. Dnes si řekneme něco o historii základních principech. Tak tedy…. držte si klobouky, pojedem do kopce. Ať žije Discordia!
"Co je pravá prázdnota? To je velmi důležité. V pravé prázdnotě nejsou žádná slova. Otevřeš-li ústa, uděláš chybu. Takže mi řekni…. jakou barvu mají ty dveře?"
Každý, kdo je obeznámen s discordiány, si je vědom obtíží při popisu živoucích aspektů pohanství, které tvrdí, že žádnou definici nemá. Jestliže je jedním z hlavních trendů discordiánství decentralizace a nesouhlas, existuje vůbec způsob, jak je adekvátně popsat? Pokud bych měl být k Discordii (latinské jméno naší hlavní Bohyně, Eris) upřímný, měl bych říct "ano, ne a možná".
Mohl bych začít tím, že po celém světě existuje mnoho discordiánských spolků a díky internetu se jeho spisy i myšlenky prudce množí. Dvě nejslavnější discordiánské skupiny jsou POEE a Erisiánská osvobozenecká fronta. I když se člověk může podívat na tu spoustu humorných textů a jako náboženství to zcela odmítnout, discordiáni berou svou humornou tradici velmi vážně… do určité míry.
Soubor tradic okolo Bohyně Eris je ze své podstaty paradoxní a obtížně zachytitelný. Podle mého názoru je ale čas, aby si ostatní pohané uvědomili, že uctívači Eris by měli mít úplně stejný respekt jako kterákoliv skupina, navzdory tomu že se smějeme sami sobě i ostatním.
Historie/Eris přichází na světlo
Založení discordiánského hnutí v moderní době pochází z výběru paradoxní tvorby, která je známa jako "Principia Discordia aneb Jak jsem našel Bohyni a co jsem s ní dělal potom" (orig. "Principia Discordia, or How I found the Goddess and what I did with Her when I found Her"). Kniha vypráví příběh dvou mladých mužů v kuželně, kteří obdrželi první Erisiánské Zjevení v roce 1957 nebo 58. (Přesně dle discordiánského způsobu, rok je stále nejasný.) Muži pokračují průzkumem mytologií a objevují Bohyni Eris, Bohyni Zmatku, Chaosu a Nesouhlasu (orig. "discord", znamená též nesvár, konflikt, disharmonie nebo nesoulad, pozn. překl.). Vytušili, že za vším leží chaos, včetně pořádku a jeho následovníků. "Podívej se okolo sebe a uvidíš ve všem chaos zrovna tak, jako v tom uvidíš pořádek." Dva muži se prohlásili za velekněze svého vlastního šílenství a založili Discordiánskou společnost "pro cokoliv, co se z ní může vylíhnout".
Exploze americké anti-kultury a znovuoživení surrealismu se v sedmdesátých letech setkaly s discordiánstvím a výsledkem byla novo-pohanská parodie náboženství rozpustilosti a smíchu. Během této doby byly vytvořeny hlavní myšlenky a postupy a to dvěma hlavními skupinami: POEE ‚the Paratheo-Anametamystikhood of Eris Esoteric‘ (Tady se svými schopnsotmi rozumět angličtině končím. Kdo se chce zbláznit, nechť si poslouží. pozn. překl.) a Erisiánskou osvobozeneckou frontou. Tyto myšlenky a postupy dále ovlivnily později založené skupiny discordiánů, z nichž většina je už obsažena v pozdějších ediciách Principie Discordie. Můžeme také říci (I když s tím asi mnoho lidí nebude souhlasit), že postmoderní fenomén Chaos magie se rozvinul právě pod vlivem discordiánství. Základním rozdílem mezi discordiánství a Chaos magií je však v tom, že discordiáni uctívají Bohyni Eris, zatímco Chaos mágové uctívají to, co zrovna v daný okamžik funguje. Discordiánská myšlenka zahrnuje celé spektrum lidí od uctívačů skutečné Bohyně Eris až k těm, kdo k mají k Bohům zdravě agnostický přístup.
Dnes existuje několik discordiánských skupin, které se nazývají spolky (angl. "cabal", pozn. překl.), které praktikují a rozvíjejí discordiánské myšlenky a rituály. POEE stále existuje a o ELF se v tomto směru stále debatuje. Některé ze současně aktivních skupin jsou Církev žádných mrtvých svatých v San Franciscu, Discordiánská informační agentura, která je roztříštěna po místech jako je Austrálie, Německo a Pensylvánie a pak také Purpurová opičí mafie, která vznikla v Chicagu, ale tvrdí že má členy v Los Angeles, v Paříži nebo v Seattlu. Existuje mnoho jiných skupin, jenž jsou příliš početné na to, abychom je zde vyjmenovávali.
Organizace skupin uvnitř discordiánské společnosti (nebo mimo ní, jak budou některé spolky tvrdit) je decentralizovaná. Obvykle se lidé připojí k již existujícímu spolku nebo pokud se Eris rozhodne dát nové zjevení, lidé si založí vlastní spolek. V takových uskupeních obvykle funguje ‚kněz‘ (orig. ‚episcopos‘, který je zodpovědný za rituály, zjevení a za organizaci. Takže vlastně můžeme říci, že každý spolek si svou organizaci určuje sám. Hlavním směrem je ne-hierarchizace a kněží jsou známí tím, že své vedení předají někomu jinému, kdykoliv jim to zrovna přijde vhodné.
(Konec I. části. Bude Purpurová opičí mafie dopadena? Je usáma Bin Ládin discordián? Co na to říká Petr Spálený? Sledujte Deník zmateného čaroděje a těšte se na pokračování!)
Pozn.: Grafika je převzata z webu http://www.discordian.com/
Autorům je určitě zcela ukradené, co si kdo dělá s jejich dílem neb v řádu je chaos a nic moc se s tím dělat nedá. Potiž je v tom, člověk nikdy neví…
Tak to mi přišlo vhod. Nedávno jsem v nějaké diskuzi našel zmínku o Discordiánství, zkoušel jsem něco najít a by z toho totálně zmatený. Teď už vím, že zmatek je v pořádku.
🙂
Ersi je kurva!Vynikající článek Zahrado, jen tak dál, jen tak dál.
ěééééé…to je mazeček…všechno to zní docela jako vtip. Každopádně pokud už nic jiného, discordiánům se dá rozhodně přičíst vtipná originalita. Církev žádných mrtvých svatých nebo Purpurová opičí mafie…to klobouk dolů. Někdy bych chtěl někoho takovýho potkat…
???Tomu řikám slátanina…To lidstvo potřebuje náboženství, aby bylo „rozpustilé a umělo se smát“???? Discordiány a jim podobné znuděné individua z Opičí mafie poslat do Afriky!
BarakaTaky mě celkem zaujalo, že se lidé napřed potřebují začlenit do nějaké škatulky, aby mohli dělat vylomeniny všeho druhu a smát se. Připadá mi to celé neobyčejně sympatické a vyloženě jsem si ten překlad užil. Bomba! Jenom pořád nechápu, proč to všechno nazvývat nějakým zvláštním jménem, když je to tak přirozená věc. K tomu všemu přece vůbec není potřeba žádné discordiánské alibi! 🙂 Život je dost absurdní sám o sobě.
Ovšem na druhou stranu… praktikování mystérií absurdity světa může mít něco do sebe a mám pocit, že přesně o tom to je. Navíc lidé, kteří mají různé bloky a nedokáží dělat rozpustilosti a bavit se přirozeně sami od sebe, mohou své vnitřní dítě osvobodit právě díky discordiánství a skrz ně ty bloky a projekce (Šedá tvář) rozbít. Takže určitou hodnotu to určitě má. Pro spoustu lidí to může být dobrá cesta. Možná…
Nicméně když si vzpomenu na TPM a na to, jak na Silvestra rozdával za odměnu Chrochmuty, tak si říkám… kam se hrabou Discordiáni.
Nevím..mě to přijde naprosto absurdní ve srovnáním, kdy člověk prostě ŽIJE!!! Pochybuju, že svoje vnitřní dítě osvobodím tak, že se přidám k nějaké zmatené skupině a dovolím si dělat „rozpustilosti“!! Naopak si myslím, že tehdy moje „dítě“ tuplem uteče, nebot bude mít rozpustilosti za příkaz spojený s právem náležet. A to je zkrátka dost vzdálené jakékoli cestě k sobě či Cestě jako takové….
Praktikování mystérií Absurdity?? Připadám si jak v románu od K.Čapka a jako Alena v říši divů zároveň.
Baraka
Asi máš pravdu. Trochu z toho dýchá umělost a kyberkultura. Na druhou stranu si dovedu představit, kolik znuděných američanů a počítačových maniaků to zvedne z letargie a donutí přemýšlet či dívat se na věci jinak.
Sice mám pocit, že v okamžiku, kdy TO, o čem to je, pojmenuješ, tak to ztratíš… ale na druhou stranu kdybys tomu nedala vůbec žádné jméno a žádnou škatulku, tak ty velké spousty lidí, co vidí hlavně škatulky a žijí především hlavou, by to ani jinak nenašlo a nedostalo by se dál…
Ano. Opravdu jsme na tom jako lidi tak špatně, že potřebujeme discordiánství k tomu, abychom začali naplno žít. Jakkoliv tomu nemusíme rozumět… Takže si opravdu myslím, že to má hodnotu a discordiánství fandím. Ještě že tu je! Přestože pro mě by asi veškerý humor a vyvádění kravin ztratily své kouzlo okamžikem, kdy bych o sobě řekl, že jsem discordián. Jaký paradox. 🙂
No comment!Discordian and the Two Wiccans Once there were 3 pagans who had gathered together to do invocations. The first two were Wiccan, while the third was a Discordian. They planned to take turns performing invocations, each according to their own traditions. The first Wiccan did an invocation and began to tremble. Then he spoke in a strange voice, I am the hunter and the hunted. I am light and darkness. I am birth and death. Then he collapsed to the floor. A few moments later, he regained consciousness. The first and second Wiccan were impressed that they had received Ancient Wisdom. The second Wiccan did an invocation and began to tremble. Then he spoke in a strange voice, I am the hunter and the hunted. I am light and darkness. I am birth and death. Then he collapsed to the floor. A few moments later, he regained consciousness. The first and second Wiccan were impressed that they had received Ancient Wisdom. The Discordian said that she might try to invoke her deity if her deity felt like it. But she did not tremble. She did not speak in a strange voice. She did not even collapse. Instead, she just laughed and laughed in her own voice. The two Wiccans glared at her. You lack the solemnity needed to do proper invocations, one of them told her. But Eris, who had filled the Discordian, just laughed and threw pop tarts at them and danced out of the room and giggled, You can t tell a goddess how to behave.
At this, neither of the two Wiccans were enlightened. Possibly because neither one of them liked pop-tarts.
Hm.Mám pocit, že toto nemůže 90% lidí pochopit (a tady bych nerad operoval myšlenkou, že to apriory není určené k pochopení). Tam je totiž ještě jeden smysl, kterej netkví v blbnutí, prostě chci říct, že je v tom schovaná určitá myšlenka, kterou ovšem není snadný pochopit, pokud nepřipustíte určitej stupeň neurčitosti.
Já bych to rozhodně neřadil mexi kyberkulturu a podobný věci, spíš bych to viděl jako pokus nějakého šíleného fyzika zábavnou formou ,,popularizovat“ některé jevy. Toto rozhodně nemíním řadit k srandistickým zrůdnostem typu ,,Pastafariáni“.
No commentTohle je scice docela vtipný a mohl jsi to napsat i česky (pro všechny), ale není to ze života. Ze života podle mě je, že když děláme invokace a různé rituální, úkony, věci se obvykle dějí tak, jak mají. Někdy ale taky ne. Někdy je to taková ta klasika, že se nedaří nic, lidi zapomínaj svoje texty a tak… Pak je přirozený, že se tomu všichni tlemí jak blázni. 🙂 To je prostě ŽIVOT.
Nepřijde mi zase tak těžký discordiánství (ne)pochopit. Vím, jak chutná Eris a vidím za tím vším jistou hodnotu. Nicméně například pro mě je to jako cesta celkem dost nevhodné. Nikam by mě to neposunulo a zůstal bych trčet na místě. Což samozřejmě vůbec nic neznamená a o discordiánství to nic nevypovídá. A navíc to už jsem stejně všecko říkal…
solidní úlet 😀Já už snad věřím vážně VŠEMU.
IluminatusJak to, že tu ještě nikdo nezmínil výbornou trilogii Iluminatus, kterou u nás vydalo nakladatelství Maˇa?
Koho zajímají Diskordiáni, ať rychle běží a tenhle román si nenechá ujít! Čtivé, vtipné, poučné. Hail diskordia, pětkrát sláva Eris!