Překlad jednoho krásného a zajímavého příběhu – ať máme o víkendu o čem přemýšlet.
Později představil Gwydion Arianrhod tu věc, kterou nepozorovaně ukryl do truhlice – byl to druhý malý chlapec. Arianrhod byla naprosto zuřivá když viděla další důkaz svého ponížení v rukou krále Matha. Proto dítě odmítla.
Vložila na něj tři kletby:
– Nebude mít žádné jméno kromě toho, které mu sama dá.
– Nebude nosit žádnou zbraň kromě té, kterou mu sama dá.
-Nebude mít žádnou ženu pozemské rasy
Gwydion byl těmito kletbami velmi rozezlen a rozhodl se je všechny zlomit. Převlékl sám sebe i chlapce za ševce a společně odcestovali na Caer Arianrhod. Když se Arianrhod chystala vyzkoušet si své nové boty, chlapec hodil kámen po ptákovi a trefil jej s dokonalou přesností. Arianrhod se nezdržela komentáře k jeho šikovné ruce. V tom okamžiku Gwydion dítě i sebe odhalil a prohlásil, že chlapec právě dostal jméno – Llew Llaw Gyffes, tedy Zářící šikovná ruka. Tato událost Arianrhod rozzuřila a ona přísahala, že chlapec nikdy nebude nosit zbraň ani mít lidskou ženu.
Gwydion ale Arianrhod podvel znovu. Sám sebe i Llewa převlékl za cestovatele a společně hledali v Caer Arianrhod úkryt. Zatímco tam pobývali, Gwydion vytvořil iluzi silné armády lodí, která postupovala k Caer Arianrhod od moře. Když se Arianrhod chystala na bitvu, otevřela své zbrojnice a vyzbrojila své strážce. Gwydion navrhnul aby dala zbraně také jim dvěma, aby mohli bojovat na obranu zámku. Ona okamžitě souhlasila a nevědomky dala svému synovi zbraně, čímž byla zlomena druhá kletba. Gwydion se s chlapcem opět odhalili a řekli Arianrhod, že si své zbraně už může vzít, protože ve skutečnosti není žádné bitvy, kterou by bylo třeba vybojovat.
Ačkoliv byla velmi rozezlená, musela se Arianrhod spokojit se svou třetí kletbou. Llew nebude mít lidskou ženu. Gwydion byl znepokojen takovou krutostí Arianrhod k vlastnímu synovi a proto si umínil, že tuto kletbu zlomí také. Gwydion šel za králem Mathem a vysvětlil mu Llewovo trápení. Společnými kouzly stvořili ženu z květin jménem Blodeuwedd a ona měla být Llewovou ženou. takto zlomily i poslední kletbu Arianrhod.
Ponížena králem Mathem, poražena vlastním synem a zapuzena vlastním bratrem, stáhla se Arianrhod na svůj zámek. V něm se posléze utopila, když zemi i Caer Arianrhod pohltilo moře.
a autorkou textu je Ariannon.
Tento zajímavý příběh nabízí celou řadu otázek. Například – proč to vypadá, že i když je to mýtus o Bohyni, má větší význam pro muže než pro ženy? Nebo… kdyby nebyly kletby Arianrhod zlomeny, dala by Bohyně svému synovi jméno a zbraň později dobrovolně? Proč mu podle kletby mohla dát jméno nebo zbraň, ale ženu nemohl mít ani takovou, kterou mu sama vybere? Co to všechno znamená? A jakou roli hraje v příběhu první syn? Všechny tyto otázky mi připadají velmi důležité a jejich vlákna vedou k té první, kterou jsem položil….
Mě chybí odpověď na otázku „proč musela být Arianrhod na začátku příběhu ponížena“.
ChristineTo je taky zajímavá otázka… v textu k tomu není žádné vysvětlení. Buď tam záměrně chybí, nebo se ztratilo někde „po cestě“.
ChristineKaždopádně je to ženské téma, které jsem omyslem přehlédl právě proto, že je ženské. Možná mi ten příběh připadá významější pro muže jenom proto, že jsem sám muž. 🙂
AriannonDekuji Ariannon za vyborny clanek.(pravdepodobne si to nikdy neprecte, ale proc nepodekovat autorce).
PoníženíJJ, to je taky věc která mě zarazila. Jsem si říkal, že je to tam poněkud nejasné, ale příběh krásný s ceilí atmosférou.
Příběh je z národního eposu Velšanů, Čtyř větví Mabinogi, čtvrté větve – Math, syn Matonwyův. Podle Keltské knihy mrtvých (Holger Kalweit): Znásilnění panny Goewin, v jejímž klíně mohly spočívat královy nohy, měl na svědomí právě Gwydion (jeho bratr se do Goewin zamiloval a Gwydion mu umožnil spáchat jeho čin). Král svého rádce kouzelníka potrestá, později jej vezme na milost. Potřebuje ovšem novou pannu. Tady je rozdíl oproti popisované verzi – chce si vzít dceru své sestry, Aranrod. Kalweit píše, že ve skutečnosti je to opět Goewin. Smysl to dává – králova kontrola čistoty, narození dítěte i péče, kterou dítěti Gwydion věnuje (sám pomohl k jeho narození).
Podle Lexikonu keltské mytologie (Sylvie a Paul Botherydovi) to bylo tak, jak je popsáno v článku. Přímo zmiňují, že zde Arianrod vystupuje jako rozporuplná postava bez pravé motivace. Naznačují ale, že jakožto dcera Don je jistě bohyně, jméno Arianrod – stříbrné kolo – a další indicie vedou k Měsíci, který je zase blízký k panenství. V tom by mohl být schován smysl takového ponížení, jakému je vystavená, když vyjde najevo, že ztratila svůj atribut…
Jo, tyhle keltské mýty, Kalweit se je snaží vysvětlovat tím, že jich většina probíhá v zásvětí, kde platí jiné, magické zákony… Mě to připadá jako nekonečná bažina, do níž se dá ponořit, hledat a nácházet tisíce významů a to celé celkem bez valného smyslu, neb původních Keltů moc není a nikdo jiný to vysvětlit nemůže :).
Pozdě ale přeceCo se týče „kleteb“ které Arianrhod uvalila na Llewa – v předkřesťanských dobách bylo normální, že matka dávala jméno, zbraň a ženu svému synovy. Říkalo se tomu matriarchát:) Mabinogion je úžasný, ale je třeba si uvědomit že ho sepsali křesťani a upravili v něm pár věcí:))
Aha!! To je velmi zajímavá připomínka. Bude mi asi chvilku trvat, než přijdu na to, co se tím mění na významech tohoto motivu. 🙂 Díky.