Odkud máme athame?

Několik citací od pana Petersona a kapka údivu…


Z prací Joe Petersona:

"Přezkoumával jsem otázku původu slova "athame" a domnívám se, že jsem konečně našel odpověď. Manuskripty Šalamounových klíčů vykazují značnou rozdílnost v pojmenovávání rituálního nástroje, o kterém hovoříme, avšak nejstarší a také nejlepší latinské a italské rukopisy uvádějí název "artavus" (kapesní nůž). Anglické rukopisy (Sl. 3847) uvádějí "arthanus" nebo "arthany". Francouzská verez uvádí "artave", "arthane", "arthame" nebo "athame". Ostatní verze obsahují rovněž slovo "arctavus". Rozdílnost je snadno odůvodnitelná: Artavus je středověký latinský termín, který se však nevyskytuje v příliš mnoha slovnících. Je popsán Du Cangem jako "malý nůž používaný pro ostření per na psaní."

("Cultellus acuendis calamis scriptorii", Gall. Glossarium Mediae et Infimae Latinitatis, Band I, Graz-Austria, 1954, str. 410. Compare J.F. Niermeyer & C. Van de Kieft, zrevidováno J.W.J. Burgesem, Mediae Latinitatis Lexicon Minus, Leiden, Brill, 2002, str. 82; R.E. Latham, Slovník středověké latiny z britských zdrojů, Londýn, 1975; R.E. Latham, Revidovaný slovník středověké latiny z britských a irských zdrojů, Londýn, 1965, str. 32.)

"Latham popsal etymologii tohoto termínu jako ne příliš zřetelnou, avšak Joan de Janua jej v díle Catholico odvozuje od "arto", "artas", atd. ("úzký", "těsný") (Du Cange Loc. Cit.)"

"V oddíle Šalamounových klíčů, o kterém hovoříme (v Mathersově původním zdroji pro překlad do angličtiny) se můžeme dočíst: "L‘ Artave ou Faucille se fait de la m

9 odpovědí na “Odkud máme athame?”

  1. No a terazostáva už len zistiť, ako sa dostali do Šalamúnových kľúčov. Možno z niektorej v tých dobách používanej magickej (čarodejníckej) praxe. Akosi mi to stále pripomína spor o to, či bola skôr sliepka alebo vajce….

  2. Tohle je zajímavý článek. Jelikož ale funkce nože v Klíčcích je více než nejasná, tak asi nebude možné určit jak se tam konkrétně dostal.
    Mmch. možná by stálo za to udělat na ty tvoje překlady zvláštní stránku.

  3. LeyshaNejsem žádný odborník na Šalamounovy klíče, ale jelikož se jedná o základní grimoár magické praxe, předpokládal bych u něj hebrejské nebo starořecké kořeny. Pochybuju o tom, že by autor tohoto grimoáru čerpal z lidové magie. Někde jsem také zaslechl, že „athame“ je odvozeno z řečtiny. Tohle by však asi stejně lépe zodpověděli jiní. Nicméně… jelikož vnímám magii i Wiccu jako různé přístupy v rámci jediného okultního hnutí, nedělám si z původu slova „athame“ žádný problém – samozřejmě to problém může být, pokud považuješ wiccu za svébytnou, pohanskou tradici starou stovky let. Pak se bude původ „athame“ v této tradici vysvětlovat složitě. leda že by wiccani sami napsali Šalamounovy klíče. :-)) Což je vzhledem ke Goethii dost úsměvná představa… 😀

  4. To Zahrada:V žiadnom prípade nepovažujem wiccu za pohanskú tradíciu, starú stovky rokov, a určite nejde o neprerušenú tradíciu. Osobne som však presvedčená, že ani tie hebrejské alebo starogrécke, staroegyptské alebo akékoľvek iné „korene“ nespadli z neba, nevznikli akýmsi „osvietením“. Podľa mňa ide o výsledok dlhého času pozorovania, skúmania prírody, vrátane tej ľudovej mágie (namaľujeme na stenu jeleňa, prebodneme ho oštepom – a lov sa podarí. Nabudúce namaľujeme bizóna…). Tí ľudia nevedeli nič o psycho- a iných lógiách, ale zistili, že prebodávanie namaľovaných jeleňov funguje. Postupne sa stanovili pravidlá, ako sa to malo správne vykonávať (teda aby sa lovci čím najlepšie vyladili na svoju úlohu). A máme tu rituál ako vyšitý. Podobne sa metódou pokus-omyl a pozorovaním prírody zistilo, aké rastliny na čo používať (psovi je zle, nájde a zožerie určité byliny, a uľaví sa mu, tak prečo by sme to nevyskúšali tiež). Aj to sa postupne preverovalo a ritualizovalo – teda stanovili sa pravidlá, čo, kedy a ako zbierať. Atď. Kým nebolo písmo, odovzdávalo sa to ústnou tradíciou, potom sa začalo zapisovať. Zapísané sú samozrejme až tie neskoré podoby, čím podľa mňa možno vysvetliť ich „pokročilosť“ a zložitosť. Tie staré formy sa alebo zabudli, alebo pretrvávali ako ľudové čarodejníctvo, prípadne ako povery (keď prekročíte bludný koreň, tak viac z lesa nevyjdete…).

  5. S tím vším souhlasím… nicméně si myslím, že ten výraz se dřív používal v jiných formách a „athame“ je slovo novější – pocházející z toho francouzského rukopisu (tolik tedy ke slepici a vejci). Otázka samozřejmě je, jak se do klíčků dostal nůž s černou rukojetí. Občas mám pocit, že i v klíčkách je lidové magie doslova fůra – tak třeba dýka se má podle nich během přípravy smočit stračí krví a sice v hodině Merkura. Což mi přijde jako naprosto nesmyslný požadavek blížící se svou povahou právě pověrám – toho Merkura bych ještě pochopil, ale stračí krev – to mi připadá (Král Šalamoun snad odpustí prostořekému pohanovi) jako pěkný blábol. Což nemění nic na tom, že může být zajímavé položit si otázku, odkud se podobné požadavky v klíčcích vzaly a zda to bylo jen proto, aby to odradilo nezasvěcené…

  6. Stračia krvsakra, tak to by podľa mňa malo odradiť každého. Straky sa totiž blbo chytajú, sú bystré a rýchlo lietajú. Musím sa pozrieť, aký bol mytologický význam strák…

  7. Ke klíčkůmCo jsem se koukal, tak je hlavně zajímavé, že ten nůž s černou rukojetí je v klíčcích zmíněn jen jedou. Dál už o něm není ani slovo 🙂
    Ta krev se dá vysvětlit několika způsoby. Komlikovaně antropologicky se dá říct, že krev je v křesťanství tabu a její použití souvisí s dionýskou (Benedictová) představou (která mohla být vlastní kruhům, které se zabývali magií), že právě tímto prohřeškem se člověk dostává do spojení s nadpřirozenem.
    Mnohem oblíbenější než straka byl Dudek Chocholatý. Jeho mozek se používal skoro na všechno 🙂

  8. LusorDudek chocholatý?? Ty vado to je teda mazec! Chudák dudek… možná, že kdyby nebyli mágové a čarodějové tak pronásledováni jiným predátorem, dudek by byl dneska dávno vyhuben. :-))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *