aneb jak jsem pořádal party.
Tento pátek, 1. září, jsem pod hlavičkou Mystical Waves pořádal klubový večírek v Kostelci nad Černými lesy, a sice v rockovém sklepní doupěti jménem Barák. Vlastně to byla první akce tohoto typu, do které jsem se takto pustil. A první psytrance akce v tomto klubu.
Bylo to nesmírně zábavné a improvizační. Ještě ten den se nám prakticky rozsypal line-up. Jednu dobu to vypadalo, že zahrajeme akorát já, Psyla a Lolla a pojedeme domů. Nicméně na poslední chvíli nás zachránil Gondar, nějak jsme se za mixem postřídali a nedopadlo to vůbec špatně!
Cestou tam jsem však zabloudil. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Vezl jsem DJ Lollu a místo do Kostelce jsem dojel do Českého Brodu a vůbec jsem si to nedokázal vysvětlit. Celou tu dobu jsem žil v přesvědčení, že obě obce se nachází na téže komunikaci, která spojuje Kolín s Prahou!
Nicméně Barák jsme nakonec našli. Měli jsme jen několik plachet, improvizovali jsme, až jsme se divili, že jsme pro tak poloprázdný klub vyrobili docela dobré psychedelické prostředí. Skladba návštěvníků byla zajímavá. Přišli si nás poslechnout jednak pánové, co chodí na Barák na pivo, tak i ortodoxní technaři od Fatal Noise a NSK. Prostředí bylo neformální a velice rodinné. Nebýt jednoho NSK pomatence, který se nám neustále hrabal do zvuku, nemělo by to chybu. Moc jsem si to užil. Zahrál jsem si od 10:30 do půlnoci a za moc to nestálo. Pochopil jsem, že dark masakry asi nebudou pro mě. Pak jsem zahrál ještě ranní discopsytrancový set ze svých oblíbených skladeb, od 3 do 4, to jsem si úplně liboval a těch pár lidí, co na mě přišlo tancovat, taky.
Končili jsme někdy v půl šesté, což bylo mnohem později, než jsme původně plánovali. Není nad to prokalit se bez kapky alkoholu či omamných látek až do rána. Povinnost a odpovědnost za řízení auto má něco do sebe. A mattonka je taky pití.
Cestou zpátky jsem i tak málem přejel dvě srny. Ale ubrzdil jsem a Lolla mě za odměnu ze zadního sedadla komplet polila džusem s vodkou. Příjemně mě to v tu chvíli probudilo a tak jsem bezpečně dojel v sedm ráno domů na Libuš City.
Těším se, až si zase po nějaké době večírek na Baráku zopakujem. Komorní rodinné prostředí a vtipné večírky mají svoje kouzlo!
Mohla to být zajímavá zkušenost!!=o)
jéééžíšinky, do Kostelce mě už nikdo nedostane. ty seš vážně nebezpečné stvoření. 🙂
jinak ta cesta se splést docela dá. obzvlášť když je někdo pražák. :))
Jak tak sleduju……tak to máme my metalisti jednodužší. Když už nic jinýho, tak se aspoň vyspíme…pod stolem, v příkopě a tak…