Stručná reflexe a zdánlivě nesouvisející myšlenka.
Po dlouhé době mě upoutala další filmové premiéra. A musím říct, že tentokrát jsem se velice potěšil. Science fiction je můj oblíbený žánr, zejména má-li lidský rozměr a myšlenku. Potomci lidí mají nejen to, ale také vynikající spád, zajímavý příběh a působivé akční scény. Filmu dominují nečekané zvraty, obrazy zoufalství a neskutečné kontrasty. Tématikou filmu je plodnost, respektive její absence, a kromě ní také lidskost, včetně její absence.
Neskutečně skutečný děj ve své největší apokalypse graduje jediným okamžikem ticha. V něm se na zlomek vteřiny všechny znepřátelené strany protnou v rovině života, v jediném zázraku, kterým je početí a zrození lidského potomka. Rozhřešení však nedostane nikdo a pocity z filmu jsou zvláštní, znepokojivé a smíšené.
Když jsem pak jel z kina po eskalátorech dolů, uvědomil jsem si v náhlém záblesku, že pomalu a nevědomky přestávám měřit čas od současnosti zpět k narození, ale od současnosti ke smrti.
Tento týden mi vrcholil tranzit Saturna přes Saturn…
Páni, začínám litovat, že jsem na to nešel…