Ukázka hudební poezie Už jsme doma, která pro mě v posledních několika měsících nabrala zcela nový a nečekaný význam. Proto si ji píšu do deníčku.
Řeč
Jaroslav Wanek / Už jsme doma
Roky stojí v řadě a neuhnou
Co se stalo vrací se ozvěnou
Je to slyšet v zrcadle řeči
když na kolenou
klečí
Řeč už nic nezajímá
Motá se jako opilá
že ze své minulosti
se nikdo nevyprostí
Řeč slova na smrt posílá
Celé roky hledání řešení
Vtíravý pocit že jsme tu poslední
Řeč se motá kolem své osy
O zapomnění
prosí
Jestli se neutrápí
že ji kdo někdy pochopí
V zrcadle budoucnosti
jsou jenom holé kosti
V řeči se všechno utopí
Řeči není do řeči
Řeči řeči nesvědčí
Řeči sluší nejkratší
co se říká bez řečí
V řeči se stmívá
Osamocená
řeč na mě kývá
jako ozvěna
která se válí
na dně údolí
a stále vrací
to co přebolí
🙁No tak to je maso….chce se mi z toho vykřičet.
Naprosto brutální.
Na UJD je nejúžasnější to, že jejich skladby mají často tolik významů, kolik si jich v nich najdeš. A na tohle když jsem si dneska vzpoměl, tak mě to naprosto rozmetalo. Ach jo…
Tyo tak to je opravdu haluz,nevím moc co na to říct.Zamrazilo mě úplně,když jsem to četla.