Prázdné otazníky

Chtěl jsem napsat zase nějaké ty každodenní neuvěřitelnosti, ale zmohl jsem se opět akorát na obyčejnou pseudofilosofickou rýmovačku.

 

 

Prázdné otazníky

Dnes v noci nad ránem jsem schován,
ležel v nehybném letu někam dávno
a spánek mi odplul podzimem trhán,
někam, kde neslýcháno jest a nevídáno.

Pak tvář, oči a chlad ostřené paměti
na podobu a dotyk v mladších zimách,
které dnes jen mezi prsty dlaně proletí
a nechají ji v rozpacích a na pochybách.

Ten tvar a duch tak známý jako by se měnil
a deset roků mu napočítal podzim za pár dní.
Jakoby mládí jara někdo mnohem starší zdědil
a i já si před ní připadám zvláštně omládlý.

Snad Saturnova bouře se prohnala nad růží
nebo jen já jediný se cestou k hrobu zmenšuji.
Už nechci odpovědi, proč navždy pod kůží
ji budu mít a proč jí Prázdné otazníky věnuji.

 

4 odpovědi na “Prázdné otazníky”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *