BMWC a nalezení vlastní cesty

Dnes jsem si přečetl něco, co mě naplnilo inspirací a vrátilo k optimismu.

 

seeker

(c) Obrázek pochází ze stránky http://www.german-link.com

Poslední tři dny nebyly moc dobré. Pondělí začalo dobře, neboť Epona (moje auto) statečně prošla technickou zkouškou a vyznamenala se (taky mě před tím téměř zruinovala). Nicméně odpoledne se dostavily mé již staré známé křeše do žaludku a večer jsem opět (přesně po měsíci) putoval na ambulanci do Krčské nemocnice. Celá anabáze se protáhla na další dny střídavých bolestí a úlevy, celkového vyčerpání a neschopnosti spát. Netřeba dodávat, že takovéto radosti člověku na náladě zrovna nepřidají.

Dnes jsem si otevřel weblog jednoho z mých blízkých přátel a přečetl jsem si něco , co mě posadilo na zadek a zároveň mi to ukázalo, že některé věci jsou prostě jedinečné a má cenu za nimi jít i za cenu klopýtání, práce a jiných problémů. Přečetl jsem si článek, který mě naplnil až posvátným tichem a uvědomil jsem si, že hodnota některých věcí není vidět na první pohled, nejde ničím vyjádřit a působí sice nenápadně, ale velmi důsledně. Můj optimismus rázem vesel poskočil a má stále silná víra ve smysluplnost vlastního počínání jakoby se najednou probrala z polovičního zimního spánku, mocně se nadechla a opět si uvědomila mohutné kořeny a základy na kterých stojí.

Nadále ušetřím čtenáře svého tlachání a nechám to za sebe říct TPM:

...pak přišlo BMWC a s ním kontakt s velkým množstvím lidí, kteří měli stejné zájmy. S tím vším přišly diskuse, informace, zážitky a já zjistil, že jsem konečně našel to, co jsem hledal: Umění dotknout se něčeho co nás přesahuje, aniž bych ztratil kontakt s běžnou realitou a umění fungovat ve společnosti. Od té doby se můj život a hlavně mé vnímání svého vlastního života, začalo radikálně měnit. Začal jsem vidět posvátné v mnohých věcech, ve kterých jsem ho dříve neviděl…ztratil jsem veškeré iluze o něčem zlém, co nás chce zničit…začal jsem hodně číst a psát…udělal jsem maturitu, k čemuž jsem na začátku svého středoškolského studia, nesměřoval ani v nejmenším…pochopil jsem, že učit se a žít, musím já sám a nikdo to neudělá za mě…začal jsem se víc zajímat o svoji rodinu, o přírodu, svět, ženy, všemožné vědy…prostě jsem začal život žít…

Ale největší změnou ze všeho bylo, že jsem začal všechno, co se mi děje, vnímat skrze určitý vnitřní svět symbolů a mýtů, který se ve mně začal utvářet. Myslím, že každý nábožensky a možná i nenábožensky založený člověk má v hlavě něco podobného, ale tím, jak moje vlastní "víra" v něco co nás přesahuje, začala dostávat tvar, dostal tvar i ten můj vnitřní svět. Nestal jsem se členem žádné tradice, nevybral jsem si žádný konkrétní pohanský směr a vzniklo pouze něco, jako "moje vlastní pohanství." A přesto se můj život začal otáčet spolu s kolem roku…začal jsem některé běžné věci vnímat v určitém symbolickém vztahu k posvátnému apod..

Konečně jsem našel, co jsem hledal. A ačkoli vím, že jsem teprve na začátku a nejen, že vím, ale taky doufám, že je přede mnou ještě spousta práce, životních zkoušek a učení se z nich, jsem rád, že jsem si našel svou vlastní stezku životem, které se můžu držet.

TPM mi tímto shrnutím připoměl a potvrdil několik věcí, které jsou pro mě důležité. BMWC je společné všem, každý se na něm podílí a dostává třikrát tolik, kolik sám dává, je-li tomu otevřen a získává ještě více, pokud tu inspiraci nadále rozvíjí. BMWC se orientuje obecně na pohanské kulty a magické nauky a neslouží k tomu, aby získalo lidi pro tu či onu konkrétní cestu, ale aby jim pomohlo najít si svou vlastní nebo na již nalezené vlastní cestě najít novou inspiraci. Je jasné, že intenzivní prožitek, kterému je člověk na BMWC vystaven funguje jako spouštěcí mechanismus a z toho, co píše TPM jasně vyplývá, že nadále už veškerou práci a veškeré hledání podnikl úplně sám pouze na základě inspirace a objevení vnitřní síly.

Z toho všeho, co TPM o své inspiraci napsal, ke mně promlouvají nejvíce tyto věty: Nestal jsem se členem žádné tradice, nevybral jsem si žádný konkrétní pohanský směr a vzniklo pouze něco, jako "moje vlastní pohanství." A přesto se můj život začal otáčet spolu s kolem roku…začal jsem některé běžné věci vnímat v určitém symbolickém vztahu k posvátnému. Toto považuji za velmi důležité, za to, "o co jde" a proto jsem to zde takto vypíchnul. Rád bych poděkoval Jožkovi, za krásnou a otevřenou zpětnou vazbu. Pomohla mi si znovu uvědomit některé věci a naplnila mě novou chutí do práce. Díky, chlape. To, cos napsal, je naprosto super!

11 odpovědí na “BMWC a nalezení vlastní cesty”

  1. Chtěla jsem původně napsat něco více duchaplného, ale to už jsem udělala na Jožkově blogu. Teď mě na mysl opět přišla ta věta: „Jožka na hrad!“ Na rozdíl ode mě má úžasný dar své pocity úžasným způsobem vyjádřit.

  2. Teda…a já si vždycky myslel, že zrovna vyjádřit svoje pocity, je to, co mi jde ze všeho nejhůř…hm…asi se lepším.:)
    Jinak jen tak dál…dál mě lidi prosím obdivujte a dál mě posílejte na hrad, protože jsem fakt dobrej a zasloužím si to.:-))))……och bóže…:)

  3. HledáníČlověk nikdy nenajde to, co hledal, jenom má určitý období, kdy si myslí, že to našel. Přesně v tom období musí přijít něco, co mu tak nafackuje, aby pochopil, že to tak není. V opačným pádě skončí na místě a nepohne se dál.

    Ještě jedna poznámka (aneb těď mě to právě fackuje ;-): Člověk si musí uvědomit, že je individualita, nikoliv součástí nějaké skupiny či jiného celku. Je dobré potkat lidi stejných zájmů. Je dobré vyslechnout si jejich názory, je dobré jim sdělit názory vlastní, ovšem rektální alpinismus je špatný. Ááno?! Je pošetilé neřídit se dobrými radami stejně jako vyhlásit nějakou radu za dobrou jen dle jejího původce.

    Nechci rozeštvávat lidi, ale varuji. Není dobré v duchu vzájemnosti utopit svoje vlastní já.

    Myslím si, že tohle tpm napsal opravdu velmi pěkně a pravdivě:

    Nestal jsem se členem žádné tradice, nevybral jsem si žádný konkrétní pohanský směr a vzniklo pouze něco, jako „moje vlastní pohanství.“ A přesto se můj život začal otáčet spolu s kolem roku…začal jsem některé běžné věci vnímat v určitém symbolickém vztahu k posvátnému.

    ,,Moje vlastní pohanství“ je moje identita a část mého já, která definuje moji osobnosti.

  4. Dík za zajímavé názory. Toto si myslím já:

    S prvním odstavcem nesouhlasím. to že ty jsi udělal tuto zkušenost, neznamená, že to nemůže být v celé řadě případů jinak. A že jich znám docela hodně.

    Druhý odstavec totéž. Je tu buď úplně navíc nebo jsi vůbec nepochopil, o čem je skupinová práce. Možná obojí.

    Ke třetímu odstavci. To je něco podobného. Ten článek totiž hovoří o pravém opaku, proto nevím k čemu taková varování.

    Identita je jedna věc. Duchovní cesta je věc druhá. A i když si myslím, že to spolu souvisí, nedomnívám se, že by TPM psal v první řadě o hledání definice sebe sama.

  5. benghi:
    1.) Kdyby člověk nenacházel co hledal, už by dávno přestal hledat.
    2.) Člověk JE samozřejmně individualita, ale už tím, že se narodí, se stává taky součástí skupiny. Ať už je to rodina, třída ve škole, kolektiv v práci, BMWC, město, nebo celá společnost…už od začátku musí ve skupině existovat a fungovat.
    A právě duch vzájemnosti (což si moc hezky vyjádřil), je právě jedním ze základů náboženství a já si nemyslím, že se v něm dá svoje vlastní Já utopit…naopak bych řekl, že je to právě duch vzájemnosti, který individualitu dělá individualitou…
    To je asi všechno.:)

  6. Ono to „neco“ neni konkretni meta, kde by si clovek zapalil doutnik a rekl si „tak, a mam to za sebou“. Vnimat to timto zpusobem naozaj znamena stagnaci a naslednou presdrzku.

    Je to smer, ubirani. Je to proces.

    Davame-li si cil, davame si v nem uz konkretni omezeni. Davame-li si smer, muzeme pokracovat- do nekonecna.

  7. To jo, ale ten směr je cesta po metách, na kterých si právě člověk může zapálit doutník a říct si „tak a mám to za sebou“. To, že to neudělá, neznamená, že pak nepůjde dál. Když člověk někam dojde, tak proč si to náležitě neužít? Proč to neoslavit? Naopak si myslím, že to, když se člověk na chvíli zastaví a zhodnotí co má za sebou a co má naopak před sebou, mu může ve vlastním rozvoji dost pomoci. Stagnace může nastat jen u člověka, který si myslí, že už došel na konec…

Napsat komentář: Zahrada Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *