Zimní rýmovačka o dloužícím se dni.
Luna, život a smrt
Když oblaky páral tenký srpek ze stříbra
a lesem prohnaly se steny z kovu čepele,
se zjevil odnikud jako spánek bez jitra
plášť tmy halící tělo navždy zmizelé.
Pohled jakoby rozběsněným stádem uháněl
a rozevřená křídla smrti noční mlhou byla.
Svůj tenký meč a mocné důtky v rukou měl
a ztrácel světlo té, jenž mu cestu prosvítila.
Dnes sníh halí krajinu a on mizí s vichřicí.
Jeho Paní mu stříbra poslední odlesk dá,
než odvane ho dech nového jara sílící
a své prázdnotě se navždy odevzdá.
…………………………………………………………………………………………………………….
(c) obrázek: http://www.princeton.edu
Ta je výborná!!
krásný!!
opravdu moc hezký.Ne…nádherný! 🙂