Jak zmizel čas

Minulé dva víkendy a to, co proběhlo mezi nimi, mi dokonale smazalo denní rytmus. Ale že to stálo za to!

Začalo to v pátek 16. 3. oslavou Psylových narozenin, což byla ve skutečnosti regulerní klubová party v Paláci Akropolis, na jejíž organizaci jsem se velkou měrou podílel. Byl to moc podařený večírek, na který jsem si připravil dark set ze svých oblíbených projektů – Psyfactor, Claw, Shiva, Mandrugorrah a který jsem odehrál v luxusním čase od půlnoci do 1:00. Dlouho jsem nikde nehrál a tak jsem si to tentokrát strašně moc užil, bavilo mě to a ještě víc mě bavila velmi pozitivní zpětná vazba.


Horší už bylo, že jsem byl v Akropoli autem, protože jsem tam vezl techniku. Takže jsem vlastně probděl celou noc s až bolestivou střízlivostí ve znamení coca coly a limonády. V sobotu jsme se s Keou ukládali okolo deváté hodiny ráno. Ten den jsem pak spal ještě odpoledne, díky čemuž jsem probděl velkou část následující noci. Ani jsem se nenamáhal s úpravou denního režimu, neboť v pondělí ráno jsem odletěl na pracovní cestu do Montrealu. Mezi tím jsem sačil nastydnout a pořídit si prvotřídní chřipku se vším všudy. Nicméně ze všech sil jsem se snažil dát dohromady a tak když mě přivítal Montreal s teplotou hluboko pod bodem mrazu a hromadami sněhových závějí, nebylo to až tak strašné. Připadal jsem si jako na horách.

Neudržel jsem se a opět jsem si našel volnou chvilku, abych zavítal do místního čarodějnického shopu na St. Cathrine. Koupil jsem si knížku, po které toužím již dlouhou dobu: Margot Adler: Drawing Down the Moon. Na tomto blogu jsem před časem uveřejnil rozhovor s autorkou. Dále jsem narazil na zajímavý titul Sensual Love Secrets for Couples a zakoupil jej rovněž. Možná si do deníčku k těmto knihám časem napíšu recenze, ale to ukáže čas…


Nicméně zpátky k minulému týdnu. V Montrealu se mi zhoršilo nachlazení a než jsem se stačil aklimatizovat na jiné časové pásmo, už jsem letěl zpátky. Do Prahy jsem dorazil v pátek brzy ráno po noci, kterou jsem téměř probděl a která díky posunu času trvala cca 4 hodiny. Má časová dezorientace se tak opět prohloubila.

Ještě ten den odpoledne (po krátkém spánku) jsem naložil techniku do auta a vyrazil jsem směr Český brod, kde jsme s Psylou pořádali víkendovou indoor party Spring Adventure, která byla pojata jako vítání jara. Mým hlavním úkolem bylo starat se o zahraniční hosty a taky jsem se vyskytoval u vstupu. Byla to poněkud hektická, i když nakonec docela příjemná noc. Zahrál jsem si od 2 do 4 ráno v chill outu. Někdy tou dobou už mi pojem o čase zmizel docela. Chtěl jsem pak spát, ale nešlo to. Už jsem byl úplně přetažený a mimo. V 6 dohráli naši hosté z Phantasm Records z Anglie a bylo třeba je odvézt na ubytovnu. Ani jeden však nevypadal, že by se na ní hodlal odebrat a tak jsem se jen prostě vyskytoval tuhle a támhle a občas přihodil polínko do krbu. Ráno jsme měli od 7:30 premiéru s Psylou jakožto DJ team. Hráli jsme společně set složený převážně z israelských full-onových labelů a skvěle jsme se při tom pobavili. A nejen my.


Psyla/Zahrada DJ team, foto (c) Kussanda


Celý fotoreport z akce je tady.

Ten den jsem vydržel na nohou asi do 8 večer, neboť přes den jsem ještě jezdil s autem a absolvoval jednu cestu na pražské letiště a zpět. Když jsem přijížděl do Prahy, měl jsem už ze spánkové deprivace docela slušný mimo stav, kdy jsem viděl a slyšel věci, které bych vidět a slyšet určitě neměl. Je opravdu zajímavé, co s člověkem udělá pouhé zrušení denního režimu a absence spánku. A přitom jsem byl jako vždycky bezkonkurenčně nejstzřízlivější osobou v celém areálu!

Tak jako tak se ale minulý víkend vydařil a party to byla moc pěkná. Strašně se mi líbila atmosféra, kterou tam vytvořili návštěvníci. Lidi byli prostě moc fajn. Již dlouho tomu je, co jsem měl z atmosféry takhle dobrý pocit – naposledy asi na Mystical Ritualu vloni v létě.

Jaká je pointa? Žádná pointa. Snad jen, že letos poprvé nebrblám proti posunu času o hodinu ze zimního na letní, neboť v tom všem zmatku se takový detail úplně ztratil.

9 odpovědí na “Jak zmizel čas”

  1. Doporučuju aby sis moc nezvykal:) Když takhle k nějakýmu tomu bdění přidáš ještě půst, je to ještě větší mazec:) A všechny ty věci co vidíš a slyšíš opravdu JSOU;)

  2. Tak tohle zazivam asi tak trictvrte roku a je to fajn..obcas se tomu i zasmeju. Clovek si bud zvykne a nebo zesili.

  3. To je taky pěknýJá se zas už děsím svýho tradičního červnovýho období, kdy minimálně tejden nespím, ovšem loni to mělo přes 14 dní, takže očekávám, že letos to bude naprosto úchvatný a vyhrabeme se na 20. Tím, že nespím, myslím to, že nespím ani 10 minut. Tvrdím, že jsem si to uhnal nějakým zkouškovým na vejšce, protože to by tak časově odpovídalo, ale zda to je pravda, či nikoliv, to netuším, průšvih je v tom, že to mám každej rok už asi sedm let a je to rok od roku horší. Po týdnu už člověk vidí zajimavý věci. Jednou se mi stalo, že jsem se dal do řeči se sloupem od baráku a podobný děsy. Vřele doporučuju ;-).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *