Biblicko-pohanské průniky I.

Začátek možnáseriálu o tom, co vznikne, když křesťanstvím nepolíbený pohan začne číst Bibli Kralickou (1613).

Když pak ty věci pominuly, zkusil Bůh Abrahama, a řekl k němu: Abrahame! Kterýžto odpověděl: Teď jsem. I řekl: Vezmi nyní syna svého, toho jediného svého, kteréhož miluješ, Izáka, a jdi do země Moria; a obětuj ho tam v obět zápalnou na jedné hoře, o níž povím tobě. Tedy vstav Abraham velmi ráno, osedlal osla svého a vzal dva služebníky své s sebou, a Izáka syna svého; a nasekav dříví k oběti zápalné, vstal a bral se k místu, o němž pověděl mu Bůh.

Gn 22,1-3


Jednou jsem se setkal s názorem, že pohanské kulty jsou špatné, protože v pohanských náboženstvích byli Bohům obětováni lidé, což je nehumánní. Musím říct, že při četbě těchto řádek z I. knihy Mojžíšovy jsem zpozorněl a několikrát jsem celý text přečetl, abych se ujistil, že mu rozumím správně. Dospěl jsem k názoru že ano. Včerejšek byl tedy pro mě objevný zjištěním, že křesťanský Bůh vyžadoval lidské oběti a nikdo se nad tím v biblické době zřejmě nepozastavoval. Se synem Abrahamovým to nakonec dobře dopadlo a na obětní hranici skončil beran povalující se v nedalekém roští. Mé rozčarování tím však není o nic menší. Samozřejmost s jakou Abraham šel obětovat vlastního syna svému Bohu je totiž naprosto omračující.

Vkrádá se tím myšlenka, zda křesťanství není v podstatě náboženský kult jako každý jiný s tím rozdílem, že si nárokuje jakousi výlučnost oproti ostatním. Kdo ví? Třeba ještě na něco přijdu. V každém případě už vím, že až mi zase bude nějaký katolík tvrdit, že pohani jsou barbaři a keltové a slovani nebyli nic než zvířata praktikující lidské oběti, odkážu jej na knihu Genesis, 22. kapitolu, verš 1. až 3. a hned bude jasno.

24 odpovědí na “Biblicko-pohanské průniky I.”

  1. Tohle ale není katolická záležitost. Genesis spadá do Starého zákona a ten se vztahuje k židovské víře. Ještě i sám Ježíš, od kterého se „odvíjí“ křesťanství sám sebe označuje jako Žida. Pokud by vkrádající se myšlenka z posledního odstavce měla být něčím podložená, musel bys něco takového najít v Novém zákoně.
    Omlouvám se za laickou formulaci, není to úplně můj „obor“…

  2. To je hodně zjednodušený výklad. Křesťanství ze židovské víry vzešlo, ale všichni víme, že židovská víra existuje i nadále a od křesťanské se výrazně liší. Obě mají společný základ a ten je židovský.
    Jinak co se té humanity týče, Abrahám byl ochoten obětovat Izáka zhruba 2000 let před Kristem (tedy před začátkem křesťanství v roce 0). Pohani v našich krajích tančili kolem losí lebky a obětovali lidi ještě v době, kdy sem někdy kolem roku 800 (po Kristu!!!) dorazili Cyril s Metodějem šířit křesťanství. Je pochopitelné, že za 3000 let se v oblasti humanity ledacos změnilo… 🙂

  3. Jinak křesťanství má několik různých „větví“, katolická je jen jedna z nich. Dál sem spadají třeba evangelíci, pravoslavní…
    (snad někde neplácám nesmysly, ale jsem si celkem jistá, že ne)

  4. Lidská oběť je pořád lidská oběť a je úplně jedno, jestli je spáchána 2000 let př. n. l. nebo 800 n. l. Jen se zde snažím naznačit, že jsem pochopil, že i z hlediska lidských obětí nejsou naše pohanské kořeny o nic horší než kořeny současného křesťanství.

  5. 🙂 Dnes považujeme za neetické nosit kožichy a v pravěku by bez nich lidé umrzli. Doba se mění a s ní i pohled na některé věci…
    Myslím, že na tohle téma si můžeme zajímavě podiskutovat, až přečteš i Nový zákon. Ten se totiž k mnoha věcem ze zákona Starého staví výrazně odmítavě.

  6. No já myslím, že tohle asi není první ani poslední úvaha na toto téma, takže uvidíme. Zatím se prokousávám Starým zákonem a nestačím žasnout.

  7. chtěla bych jenom podotknout, že abraham svého syna neobětoval!bůh pouze zkoušel jeho oddanost..a hlavně abraham svého syna“dostal“ od boha…nevím co to tedy má společného s lidskou obětí..

  8. Jo jo, já se jen pozastavoval nad tím s jakou samozřejmostí Abraham souhlasil s lidskou obětí a vůbec mu nebylo divné, že mu Bůh nakázal v jeho jménu zabít vlastního syna.

  9. Oběť?Na čtení jsi si zvoli trochu obtížnější překlad bible, ale budiž pokud se ti tím chceš prokousávat.
    Ad Abrahám: To, že měl obětovat syna byla vlastně taková zkouška víry a Boží neomilnost, prozřetelnost, spravedlnost či co já vím čeho vlastnětně. Jak se říká : “ Co Bůh činí, dobře činí.“ a můžeme si to přebrat každý po svém.
    Nemyslím si, že by kdy bylo zamýšleno aby Abrahám svého syna opravdu obětoval.

    Tím ovšem neříkám, že myšlenku v slepou víru nějak uznávám a podporuji. Sama osobně jsem raději za svou “ svobodnou vůli“, možnost rozhodovat o dvém životě a ne jen slepně následovat Boží přikázání a vůli.

    Otevřeně se ale přiznám, že bibli jsem nikdy nečetla a asi ani číst nebudu. Tahle kniha se nedá přečíst jako nějaký román, a ani není jednoduché jí pochopit. Navíc, jelikož texty v ní obsažené vznikali v podstatě již před více jak třemi tisíci lety (a patrně i více) a původně byli předávány jen ústně, není vlastně vůbec jisté kolik se z těchto původních textů zachovalo. Navíc CÍRKEV ( beru ji jako instituci řízenou pouhými lidmi) ve své “ neomilnosti“ některé texty vypustila a jiné upravila k obrazů svému , nikoliv k Božímu.A k částečnému zkomolení textu došlo jistě i několikanásobným překladem z různých jazyků z nich některými se dnes už ani nehovoří.

    Christine: Dalo by se i souhlasit.

  10. Muhehehe, jak praví Strazcevezi.
    Zahrada začal číst konkurenční literaturu…
    Ona zápalná oběť pro Abrahama nebyla ničím divným. V Bibli se dočteš na spoustě míst, že se obětovala zvířata jako na běžícím pásu a v Templu to neustále vonělo pečínkou (nic pro nás vegoše).
    Bůh zkoušel Abrahama, fajn, ale kdyby mu to přišlo divný, tak by přece nic takového udělat nemohl. Pravda, Nezabiješ! tehdy ještě nebylo psáno, že? Takže se mohlo vraždit bez servítek a život byl posvátný jen pokud se rožnil nad ohněm…
    Mimochodem, Bůh Abrahamův… když abraham zdrhal z Ur Chaldejských stačil do své karavany s velbloudy přibalit jen jednoho z bohů svých předků – slavného IHVH. Byl to celkem dost těžký šutr a víc model by neuvezl. A tak vznikl židovský monoteismus…

  11. Chce to chladnou hlavu…a nohy v teple, pročež se opřem o sporák a hnáty vrazíme do mrazáku.

    Zahrado, číst Kralickou bibli ,,ze startu“ není až tak blbej nápad, jak ti budou tvrdit zarytí katolíci. Fakt tady nechci vzbuzovat vášně, ale překlad bible je bohužel vždy interpretace myšlenek, protože překládáš nejen napříč jazykama, ale taky napříč časem, což ono dokáže být ještě zrádnější. Četl jsem jak Bibli (budu jí říkat oficiální) která se používá v katolických kostelích, tak Bibli Kralickou, rozdíly tam jsou a jsou poměrně značný. Zatímco u tý oficiální mnohdy přemejšlím nad tím, jak je to či ono myšlený, u tý Kralický se to stává jen zřídka.

    Nemyslím si, že tvoje interpretace toho textu byla správná. V Bibli se totiž nikde jasně nedočteš, zda hospodin Abraháma po tomhle výstupu sprdnul na 10 desetinejch míst, či ho pochválil. Abych to odlehčil a vysvětlil:

    Hospodin pošle Abrahama … aby si vyzkoušel, jestli myslí, nebo tupě udělá cokoliv, co se mu řekne. I Abrahám vyrazí aji s kudlou a doufá, že to nějak dopadne.

    Varianta 1: Hospodin vidí, že Abrahám poslouchá a udělá cokoliv. Není důvod zabíjet lidi. Jsou poslušní, super!

    Varianta 2: Hospodin to pozoruje a zkonstatuje, že Abrahám nemyslí a udělá cokoliv, u Tutatise, to je debil! musím ho zastavit dřív, než to fakt udělá. Takový lidi nutno vést za ručičku a ne je něco učit.

    Tohle by byl pohled lidskej, jenomže Bůh je nestranej a tudíž jsou obě varianty vlastně variantou jednou. Byl to pokus, kterej vrátil nějaký údaje a do jistý míry předurčil další postup.

    Čili tvůj závěr je naprosto správnej. Ano, klidně by toho borce zamordovali a eště by u toho dělali ejchuchu.

    Co jinýho, než takovej pokus, je zlatý tele, zum beispiel? Podobný věci najdeš ještě na mnoha místech.

    Celý to dílo můžeš taky chápat jinak. Je to popis typickýho chování člověka dané doby, přičemž ty ,,boží zásahy“ jsou ukázkama toho, jak by to v ideálním případě mělo vypadat.

    Pokud budeš k Bibli přistupovat jako k oddechovýmu čtení, pak jsou to celkem poutavý příběhy, nic zvláštního. Pokud do toho ale zavedeš určitej stupeň abstrakce, začne to být zajimavý. Zkus se oprostit od velbloudů, trmácení se po poušti a jinýho dobrodružnýho čtení a zkus to vnímat jinak, uvidíš v tom věci, který tam normálně vidět nejsou. Ale je mi jasný, že to uděláš až na druhej pokus jako ostatně každej, protože ono je to docela dobrodružný, když to budeš brát doslova.

    Co se týče křesťanů a jejich vyjímečnosti. Mám takovej pocit, že tohle bylo už blahý paměti u židů a stejnej model najdeš i u islámu a v principu ho najdeš v jakýkoliv sektě, vždycky se najdou duševní ubožáci, kteří mají tak důkladnej minderwertigkeitskomplex, že jim dělá tůze dobře začlenit se do skupiny ,,těch lepších“, takovejch těch nadlidí. No a protože křesťanství se (díky Ježíšovu přístupu) nedalo na nadčlověku postavit, tak se logicky musel vymyslet ,,podčlověk“ v podobě barbara a pohana, aby ta povýšenost mohla propuknout v plný síle ;-). To je ale společný všem náboženskejm sektám a organizacím, přičemž mnohdy mám pocit, že to není cizí ani ryze světskejm občanskejm sdružením ;-).

  12. @_@;;Co ti na to napsat 🙂 možná bys tou filosofií neměl tolik opovrhovat. Tohle je známé a opakovaně řešené téma, nad kterým se mnozí křesťané rozhodně pozastavovali (např. Kierkegaard)

  13. benghi Benghi sorry, ale to je dost z cesty pohled. Pokud vím, Izák byl
    v té době Abrahámův jediný syn, hluboce milovaný. Tento čin byl v rozporu s jeho přirozenými city milujícího otce, a ještě popíral jeho hluboce zakořeněný mravní princip (zapovídající člověku zabít nevinného bližního).
    Jenže na Abrahámovi v podstatě stála tehdejší víra. Byl prorokem Boha a kdyby ho neposlechl on, tak kdo pak? Neuposlechnutí by popřelo celý jeho život, veškeré jeho učení; jeho nejniternější a nejhlubší víru. Navíc Bůh (nebo, zlí jazykové by řekli náhoda) Izáka zachrání. Jak by příběh dopadl, kdyby se beránek v roští neobjevil, nevíme. Možná by Abrahám našel nějakou obezličku (přeci jen, byl to Žid) a třeba by Izáka obětoval jen nějak symbolicky nebo by si našel jiný způsob, jak to obejít. Když to přeženu, tak vlastně dodnes nevíme, jestli třeba někoho neuplatil aby beránka do křoví nacpal a neuhrál to na neutrál tak, aby zachránil jak syna, tak víru své komunity 🙂 což by sice neodpovídalo jeho charakteru, ale očima skeptika to přesto není nemožné; asi jako spousta ateistů tvrdí, že „Panna“ Marie je prostě jen nejznámější a jedna z nejmazanějších nevěrnic…

  14. Trochuoneskorene reagujem: Ten príbeh je naozaj jeden z najúdesnejších, ktoré v Starom zákone sú. Ale myslím, že ho treba vidieť v kontexte: Hospodin chcel vyskúšať, nakoľko je mu Abrahám oddaný. V tých časoch ale bolo celkom bežné obetovanie detí, detské kostričky sa napríklad pri archeologických vykopávkach nachádzali v základoch domov. Abraháma teda nemohol prekvapiť príkaz obetovať dieťa ako taký, muselo ho prekvapiť asi hlavne to, že mal obetovať vlastného syna (aj keď nie jediného, mal staršieho syna Izmaela s otrokyňou Hagar, ale tých vyhnali, čo je tiež príma počítaníčko…), s ktorým bolo spojené požehnanie a budúcnosť celého kmeňa. Tým, že Boh poslal náhradu – barana – dal vlastne pokyn, že ľudské obete sú nežiadúce. V Biblii je naozaj niekoľko razy opakovaný zákaz nasledovať mravy okolitých národov, ktoré deti ako obete prinášali naďalej. U Židov síce platilo, že prvorodené deti patria Bohu, ale ako náhradná obeť sa prinášalo nejaké zviera. V Biblii je potom už len jeden prípad obetovania človeka, a to je kauza Jefteho dcéry. Prorok Jefte viedol izraelitov do vojny a prisľúbil, že v prípade víťazstva obetuje Bohu to prvé, čo mu príde z domu naproti. No a bola to jeho nič netušiaca jediná dcéra…
    Ľudské obete boli ale prinášané aj v Grécku – spomína ich Homér, spomínajú sa v cykle o Argonautoch, v cykle o Tébach atď. Neskôr sa Gréci ľudských obetí desili a svoju brutálnu minulosť sa snažili prepísať, preto sa objavili mýty o tom, ako bohovia takéto obete zachránili.

  15. PietroNic takového se tam ale nepíše. Krom toho já se jen pozastavuju nad tím, že Abrahám Hospodinův příkaz vůbec neřešil a prostě šel zabít svého syna jako by to pro něj byla ta nejběžnější věc na světě.

  16. Vícero bohůO tomhle se sice moc nemluví, ale já se tímhle trochu déle zabývala v rámci své diplomové práce, takže si neodpustím, abych si neohřála svou polívčičku. S Biblí je průšvih, že vznikala v dosti dlouhém časovém období. Navíc ji pak ještě zredigovali, takže existuje dosti písemných děl, která v Bibli (ve Starém i Novém zákoně)nemají místo, neb tehdejší náboženské autority rozhodly, že se jim to nehodí do krámu.
    Navíc si, prosím uvědom, že deset kmenů starých Izraelitů byly kmeny modloslužebníků, dokud se neobjevil Abrahám a neudělal z tohot jakýsi rodinný podnik. Navíc, Abrahám nikdy netvrdil, že jeho bůh je ten jediný. V originále se jeho bůh nazývá El Šadaj, což se dá interpretovat jako El z hory (tj. kanaánský bůh El uctívaný na horách). Naopak v knihách Mojžíšových se hovoří o Jahvovi, který je běžně zmiňován jako Jahve Sabaoth (Bůh zástupů) a ten považuje za nutné Mojžíšovi na poušti zdůraznit, že jaksi byl i bohem Abrahámovým a Izákovým. Navíc různé způsoby uctívání dost zřetelně ukazují na to, že dost dobře se jednalo o tři různé bohy, které až „revize“ svatých písem sloučila do jednoho Boha.
    Teď z hlavy si už moc přesně nevzpomínám, jak jsem to u sebe v diplomce formulovala, ale na požádání mohou poslat.

    Jo, a jestli tě šokuje Abrahám a aféra s obětí (dnes se to cituje jako vzor oddanosti úradku božímu), tak rozhodně budeš milovatz tu pasáž (ale zde nastává průšvih, zapomněla jsem jména i kde to najdeš), kdy jeden z vojevůdců slíbí bohu oběť prvního živého tvora, který ho přijde přivítat doma, jestliže zvítězí. A bůh jaksi vítězství daruje, takže vojevůdce pak obětuje – svou dceru!! Myslím, že to je ještě horší.

  17. Jo, jinak jestli se pozastavujete nad případem senilního Abrahama, který se chystal podříznout si jediného dědice, tak prosím zauvažujte nad tím, že mladý rabín jménem Ježíš si bohatě vystačil sám… Chci tím říct – považuji za nemenší úlet zcela dobrovolně a více o své než o boží vůli obětovat svůj vlastní nekonečně cenný život…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *