Mágové nás čaroděje nemají rádi

…asi jsme všichni banda trotlů.

Před pár dny jsem si přečetl článek:

http://chaospace.hyperlinx.cz/?pgid=47

Nic zajímavého se tam sice člověk nedozví, ale stálo za to poslat odpověď s žádostí o uveřejnění. Dostal jsem pozitivní ohlas od autora stránek, který byl něco na způsob „Vaše odpověď mě překvapila svoji kultivovaností, ale wicca je stejně pro slabomyslné chudáky“. Což není doslovná citace, ale dojem, který ve mě ta odpověď zanechala. Na druhou stranu je třeba říct, že k mému příspěvku se autor webu skutečně vyjádřil velmi kladně. Jsem rád, že jsem byl přijat takto. Proti mágům samozřejmě nemám absolutně nic a pokud mají někteří z nich něco proti nám, je to samozřejmě jejich problém. Což je asi tak vše, co se k tomu dá napsat.

Upřímně se těším, až všechny ty průvodní jevy toho, že wicca je něčím novým zmizí. Těmi jevy myslím třeba přehnanou orientaci na východní esoteriku, patnáctileté velekněžky a nesmyslnou kritiku z různých stran.

Následuje přepis článku. Pokud to náhodou chcete někdo číst, tak to fakt nečtěte. Vůbec nic se tam nedozvíte, jsou to jenom kecy a usnete u toho.

Zdravím vás, mágové.

Nedávno jsem si s velkým zájmem přečetl článek Čarodějnice vs. Mágové, který byl prezentován jako příspěvek k otázce vztahů s wiccany. Rád bych vám k tomu dal nějakou zpětnou.

Pokud jde o přestřelky mezi čarodějnicemi a mágy, osobně je považuji za naprosto nesmyslné. Oba přístupy jsou cestou a určitým druhem práce. Čarodějnice většinou používají jednoduchou přírodní magii a v případě tradice Wicca se zaměřují především na rozvoj osobnosti, poznání sebe sama, odhalování a praktikování mystérií. Někteří Wiccani to dotáhnou až na mágy, ale většina z nich tu potřebu necítí nebo nemají dostatek času k rozsáhlému studiu hebrejštiny, kabaly a starých grimoárů.

Mágové volí jinou cestu. Když to řeknu hodně zjednodušeně, tak cesta mága je více intelektuální, propracovanější a sofistikovanější. Mág pracuje s pomocí složitějších metod a zásadně uvnitř ve svatyni. Myslím tím cestu opravdového mága, nikoliv mága. Doufám, že si rozumíme. Koneckonců, vy to budete znát jistě lépe než já.

Zcela bych na tomto místě pominul ty nesmysly o Gardnerovi a rovnou bych se zastavil u toho historického původu. Již delší dobu se snažím dopátrat toho, jak to s tou starobylostí Wiccy vlastně je a došel jsem zatím k tomuhle: Gerald Gardner byl pravděpodobně členem zednářské lóže a možná i řádu O.T.O. To první by vysvětlilo skutečnost, proč je zasvěcovací rituál prvního stupně (podotýkám, že hovořím o tradiční Wicce a ne o těch blábolech, co se dočtete v Buckladovi) údajně tolik podobný první zednářské iniciaci. Třetí stupeň  Wiccanského svěcení má zase lehký nádech jistého iniciačního rituálu v O.T.O. Je však mimo jakoukoliv pochybnost, že Gardner působil v rosekruciánském společenství Felowship of Crotona, ve kterém se rovněž setkal s Dorothy Clutterbuckovou. Prý to byla ona, kdo jej v roce 1939 zasvětila do jihoanglické čarodějnické skupiny New Forest. Můj osobní názor se kloní spíše k té verzi, že Clutterbucková zasvětila Gardnera právě do Fellowship of Crotona, v rámci kterého později vzniká skupina se zájmem o folklor a staré tradice. Takto vzniká první coven, který s jmenuje Wicca a následně iniciační tradice stejného jména. To je ta část historie, kterou už známe. Skutečnost, jestli existovala skupina čarodějnic v jižní Anglii v oblasti New Forest je sporná a těžko ji dnes lze s jistotou odpovědět. Jsem si ale velmi jistý, že značná část materiálu a mystérií, která se v iniciační Wicce předávají pochází spíše z výše zmíněných okultních řádů + ze Zlatého úsvitu. Ta folklorní a mytologická část Wiccy má ale natolik silné kouzlo a atmosféru autenticity, že lze jen těžko uvěřit tomu, že se jedná o naprostou smyšlenku nebo improvizaci na základě dostupné literatury. Tento odstavec by asi spoustu wiccanů rozpálil, nicméně pokud člověk kriticky hledá, studuje a nespokojí se s papouškováním toho, co se dočte v Cunninghamovi, musí dojít k podobně sporným závěrům.

Pokud jde o tu vendetu mezi čarodějnicemi a mágy, já osobně o žádné nevím. Pokud má někdo potřebu kritizovat tradici Wicca, musí o ni taky něco vědět. Pokud je o ni dostatečně informován a JE skutečným mágem, nemá dle mého názoru k žádnému nepřátelství důvody. Zde je na místě podotknout, že osobně nepovažuji za Wiccu to, že si někdo přečte dvě knížky a jako rituál mu stačí sedět a dívat se z okna na rozkvetlou jabloň.

Měl bych krátký postřeh k onomu třídnímu rozčlenění či (jak autor píše) boji. Ze současného uspořádání společnosti a z náročnosti studia magie vyvozuji následující: Magii může v odpovídajícím rozsahu studovat buď dobře zajištěná osoba, která nemusí chodit do práce nebo osoba ve starobním či invalidním důchodu nebo osoba dlouhodobě nezaměstnaná nebo nezaměstnatelná případně student vysoké školy, která klade minimální nároky na docházku a domácí přípravu. Když si přečtete výčet kvalifikačních předpokladů pro mága od Josefa Veselého, nemůžete dojít k jinému závěru. Nikdo jiný nemůže umět egyptské hieroglyfy, hebrejsky, řecky, latinsky a nikdo jiný nemá tolik času na extrémně rozsáhlé a komplexní studium.

Wicca je časově výrazně méně náročná z hlediska teorie a více orientovaná na praxi – předpokládá se především účast na 8 sabatech, 13 esbatech, pravidelná denní meditace a zvládnutí teorie. Ukazuje se, že do Wiccy vstupují zejména vysokoškolsky vzdělaní lidé se zaměstnáním a rodinou, kteří kromě magie žijí o obyčejné reálné životy. Pro ty je, zcela logicky, Wicca lepší než magie v pravém slova smyslu.

Proto si myslím, že v současné době může být řeč o nějakém třídním rozdělení, ačkoliv jsou to věci velmi zjednodušené a zobecněné, které neplatí ve všech případech.

Dále bych uvedl, že Wiccani se mágů nebojí. Já osobně vnímám mágy jako osoby, které zasvětili své životy poznání, což máme do určité míry společné. Wicca je sice náboženství, ale nikoliv v exoterním smyslu toho slova – tedy není to náboženství mas. Wicca je jakýmsi kvalifikovaným kněžstvem pohanství – kromě náboženství je to také iniciační stezka, způsob jak žít lepší život, způsob poznání sebe sama a jak prožít sounáležitost se změnami v přírodě a s vesmírem.

Podle závěru soudím, že autor měl zřejmě možnost také komunikovat s Wiccany, kteří byly nebo jsou součástí tradice a dělají věci tak, jak se mají a jak je to učili jejich učitelé a zasvěcovatelé. Tím si vysvětluji jeho sympatie k některým z nich. Myslím si, že jeho článek se zřejmě namířen spíš proti náctiletým samozasvěceným wiccanům, kteří se domnívají, že Wicca je o tom, že si můžou dělat co chtějí (třeba nic) a nemusí ani číst knihy, protože wicca (o které četli) je tak svobodná a tolerantní, že se do ní dá schovat všechno, pokud to nikomu neuškodí. A to je samozřejmě hrubý omyl.