Chyba v Matrixu

…aneb první víkendová lapálie.

 

O víkendu jsem měl tu čest se jako host zúčastnit společného odpoledního čaje čarodějů (ano čtete správně, já to taky nechápu…), který pořádal jistý čarodějník Rembrandt a jistá čarodějnice Vermarka – oba moc příjemní lidé. Musím říct, že jsem se náramně bavil… zejména pak v druhé části celé akce, kdy jsme se na počest Libereckého klanu vydali na točené Svijany.

 

A právě tam… právě tam se TO stalo. Vejdu na záchod… pěkné… no a pak chci samozřejmě odejít. Otevřu tedy dveře, ale cesta dál je přehrazena dalším záchodem. Neuvěřitelné! Dveře tedy zavřu a otevřu dveře vedlejší. Cesta dál opět přehrazena záchodem! Vybavil se mi ten pocit, když neodtékaly evidentně průchozí roury z koupelny. Asi jsem se zbláznil. Zůstal jsem na to civět v němém údivu a v hlavě se mi objevila slova: ty vado… chyba v Matrixu…????. Vybavila se mi ta scéna, jak se ve filmu místo dveří objeví bytelná cihlová stěna.

 

Když jsem už začal propadat panice, všiml jsem si dalších dveří, neobyčejně důmyslně skrytých za rohem. Vzal jsem za kliku a hle… cesta ke svobodě byla volná! Člověk, který stál hned vedle se jen tiše smál mému bláhovému počínání a já v duchu počítal, kolikátý je to už dneska trapas.

 

Vrátil jsem se tedy celý blažený zpátky ke stolu mezi Strážce věží (mimochodem ten chlapík mi vyloženě sednul), Telchara (skoro už starý známý…), Cornelia (rovněž bezvadný týpek) a Naru (tu jsem tedy po té době viděl tak rád, že to ani popsat nedovedu). Hned jsem se musel se všemi o svou záchodovou historku podělit. Zejména jsem rozmázl tu pasáž, jak se mi tam ten močící kolega vysmál. Telchar si jen mocně přihnul z půllitru a okomentoval to slovy:

To byl Klíčník, vole, měl ses ho zeptat, kudy ven…

 

Salva smíchu se rozletěla hospodou a od stěn se odrazila směrem k nám, jen to polechtalo po zátylku. V tu chvíli jsem si opět uvědomil, že mezi čarodějníkama jsem doma a vždycky budu.