Nabízím vám volnější překlad článku od druida jménem Dragon, který je členem tradice Ár nDraíocht Féin: A Druid Fellowship (ADF). Článek se jmenuje Bytostné pohanství (angl. „Essential Paganism“). Doufám, že se vám bude líbit stejně, jako se mně líbil originál.
Bytostné pohanství
Je to právě tato aktivita, díky níž se můžeme dotknout samotného srdce pohanství, které zůstalo naživu a v překvapivě dobré kondici, i přes dva tisíce let potlačování. Během našich procházek a výletů můžeme prožívat bytostné pohanství, které leží za veškerou rétorikou. Je to onen duchovní oheň, ke kterému se přibližujeme při našich rituálech nebo meditacích, je to pramen skutečné moudrosti a bezejmenný duch toho, co znamená žít.
Bytostné pohanství je to, co nám zbyde, když svlékneme veškeré teoretické a náboženské konstrukce. Nepotřebuje žádné tituly. Naši keltští předkové znali nějakých čtyři sta jmen Bohů a Bohyní, avšak neznali jediné jméno pro své vlastní náboženství. Protože ono žádné jméno nepotřebovalo.
Bytostné pohanství je tím, co přežilo věky a co se objevuje někde mezi legendou a folklórem. Vzpírá se škatulkování typu Druidství, Drudismus, Wicca a všech dalších velkých náboženství západu. Možná je to jen živoucí dech samotné Země.
Domnívám se, že žádný ze současných autorů nevystihl myšlenku bytostného pohanství tak dobře, jako Morgan Llewelyn. Její knihy jsou jím protkané tak jemně, jako jsou je jím protkaná vlánkna našich životů… a také spiritualitou, která "je" a nikdy neumírá.
Tak odložme filozofické debaty, nechme knihy chvíli ležet stranou a jděme se projít. Vydejme se do přírody, zakusme ono bytostné pohanství a spojme se s Božstvím.
(c) Pozn.: Článek je převzatý z http://esc67.midphase.com/~fiacall8/?p=44 a jeho autorem je druid Dragon.
(c) Foto: Zahrada
To mi chlapík mluví z duše…
Cenzura?Mažeš slušné, v podstatě jen mírně kritické komentáře navíc souhlasící s textem postu? Kdy začneš prodávat odpustky?
Joj…krásný…už aby se příroda trochu rozevřela a my zase mohli vstoupit..
Tyhle mrazy jsou tak dlouhý..:(
Veľmi pekný článok 🙂
Good, ale komplítly na hovnoJo, ono je moc fajn promr[hd]at celej život rejpáním se v nějakejch šílenostech, aby člověk před smrtí zjistil, že to celý bylo na hovno, což ovšem zjistí tak jako tak. Mám pocit, že to má jediný východisko – je potřeba žít pro teď a pro vlastní radost. Z knih vypáčíte tak nanejvejš odtržení od světa, z filosofie šílenství a z systemizovanýho náboženství nanejvýš tak systemizovaný blud. Nic z toho není hezký ani příjemný. Podstatou je totiž život a jeho krása. Potíž je v tom, že člověk musí mnohdy dopadnout ,,na hubu“ aby si to uvědomil.
Ano, taky to tak cítím. Z tohohle vycházím. Příroda mě naučila jak být pohanem. V tichu a samotě, třeba i potmě pro větší soukromí je snadné zachytit hlasy duchů lesa a přírodních úkazů. To oni mě naučili nejvíc. Žádná kniha nemůže nahradit živoucí předání moudrosti.