Po dlouhé době zase jeden osobní příspěvek. „Zajímavé časy“ – tak se jmenuje kniha od Terryho Pratchetta a taky bych tak pojmenoval svých posledních několik dní. Jsou pro ně charakteristické zejména nové impulzy, pocity a kromě jiného také naprostá nechuť do dalšího blogování.
Předně u mě došlo k výraznému poklesu zájmu o dění na internetu. Tento pokles se projevuje jednak tím, že nechodím na chat, dále tím, že začíná váznout dříve tak frekventovaný výskyt nových článků v mém deníku a konečně i tím, že mi oproti dřívějšku začíná být do velké míry lhostejné otevřené či skryté napadání na různých webových prostorech. S podivem sleduji prázdné místo, který zbylo po mé dřívější háklivosti na pomluvy, útočné narážky (ať už vůči mě či mým blízkým) a jiné formy internetové demence, které nyní vnímám jakoby za stěnou. To, co se zdálo být dřív tak důležité, se stává jakoby vzdáleným průsvitným duchem, který se třepotá někde ve větru…
Současně s tím se můj zájem o okultní a duchovní literaturu přiblížil bodu mrazu, kde byl naposledy před šesti lety. A přestože se těším na další sabat a čas od času provádím cvičení, psané duchovno nemůžu v poslední době ani cítit a skoro mi z něj naskakují pupínky. Dobře to bylo vidět v některých mých posledních komentářích na tomto blogu (zejména ke kauze Czechtek 2005). Tato přechodná ignorance naštěstí nijak nezasahuje do mého podílení se na přípravách BMWC 7. 🙂
Zde popsané věci se nicméně nevylučují s jakousi tvořivou explozí, která se projevuje…. různě. Asi bych zatím zmínil snad jen znovunalezení záliby v malování – kdo ví, kam až mě tento nový impulz zavede.
Dále mě stále víc baví tanec. A sice žádný oduševnělý tanec v rytmu šamanských bubnů, esoterické hudby, pohanských zpěvů či world music, ale několikahodinové taneční marathony na psytranceových parties s podporou citrónové matonky a energy drinků, se spoustou lidí a krásně provedených dekorací okolo. Baví mě cítit tělo a vnímat, jak se samo od sebe pohybuje v pravidelném dunění a duše se rozplývá v ozvěnách… Mám pocit, že mi do života někudy začal úplně nenápadně proudit silný příliv zemského principu. Potřebuju pracovat na věcech rukama (malování) a bavit se pohybem těla (tancování). A ačkoliv je to celé zemské, nejlepší slovní spojení, které mě k tomu napadá, je spíš "čerstvý vítr".
Když se podívám na současnost, vidím něco nového, co je zatím těžko hmatatelné, ale zároveň velmi obyčejné. Být obyčejným člověkem je moc fajn a baví mě to. Už dlouho… a v poslední době čím dál víc.
Země- třída…Tož se můžeš přihlásit do Karlína s lopatou a složit pár stohů uhlí…:-D
🙂Ha! Jedna nula pro tebe, příšero. Tak horké to asi nebude… 🙂
hmZajímavé. Zdá se mi jakoby kolem mne procházela vlna čehosi nového. Jen pocit nic víc.
A podobným způsobem mne tlačí cosi pryč. Utéct a zmizet. Zlomit hůlku a spálit plášť. Jen žít…klidný malý život a čekat dokud mne vítr neodfoukne.
ano, anoNěco podobného zdá se, nás prožívá mnoho. Bude to tou nekonečnou zimou, čekáním na jaro… ale dnes je nov, tak od zítřka to bude už zase lepší.. :-))
klidný malý život
Já mluvil pouze o duchovní literatuře a internetu. Nikoliv o Cestě jako takové. Zdá se, že ne každému jsou rozdíly mezi těmito zcela zřetelné, takže prosím – nezaměňovat. 🙂
No hurá! Celou dobu jsem tiše žasla, co všechno stíháš….. Konečně nějaký projev „lidských“ limitů :)) I když riskuji, že na mne přivoláš „zajimavé časy“, tak říkám: „Konečně!“.
🙂 Hele já to taky nechápu…. Jo jo…. kdo to vlastně říkal „Zajímavé časy na vás!!“… není to náhodou přísloví z Ankh Morporku?
Normální člověkTo je věc, kterou cítím poměrně podobně… Dost možná si to spojuji s jarem a vůbec novým obrozením všeho, nebo absolutním znechucením z toho, co se poslední dobou dělo v rámci české eklektické wiccy.
Být normálním člověkem je opravdu fajn. 🙂
PřesyceníOdhodit psané duchovno a jenom tak žít a vnímat je často překvapivě přínosné. Tělo a mysl si holt sami řeknou, čeho je jim třeba 😉
MagrátaJo jo… to je přesně o tom. :-))
Ruku do ohně za to nedám, ale řekla bych, že „Zajímavé časy na vás!“ je Mrakoplašova hláška…
ChristineFakt? No to je dost možný… už je to dost dlouho, co jsem v těchhle knížkách ležel. Ty jo…. už to bude tak osm let. 🙂
Asi fakt 🙂Já čtu sice Pratchetta průběžně pořád, ale k téhle už budu mít taky dobré 4 roky…
ZahradaRozkaz. Nebudu zaměňovat 🙂
guud! hodně štěstí!
Hm…ZAjímavý je, že já to mám momentálně úplně obráceně než ty a nemůžu se dočkat toho, až se zas dostanu do stejnýho stavu jako ty. Řekl bych, že je to tím, že tady u nás je ještě tuhá zima, zatímco tam u vás na Jihu skoro už začíná jaro…