Ještě bych se rád vrátil k tématice předchozího příspěvku, tentokrát beze snahy o korektní objektivitu.
Prostě a jednoduše. Včera jsem začal číst Da Vinciho kód v ilustrovaném provedení a skončil jsem ve tři ráno. Knihu jsem ještě nedočetl. Dnes má slavnostní premiéru její filmová adaptace. Od rána nejsem schopen myslet na nic jiného, než na to, až se do knihy opět ponořím a dočtu jí. Děj je naprosto strhující a příběh má neuvěřitelný spád. Jsem knihou naprosto pohlcen a proto tento příspěvek není v rubrice Recenze, neboť je to jedna z těch knih, na kterou recenzi nejsem schopen napsat.
Zcela paradoxně však o děj a fakta týkající se Da Vinciho vlastně v knize zase až tak moc nejde, přesto že budí největší rozruch. Určitě samozřejmě není na škodu přečíst si něco z druhé strany přímo na webu Opus Dei nebo na stránce Jesus Decoded a porozhlédnout se případně i po podrobnějších souvisejích informacích. Diskuze o faktografii je jistě zajímavá, ale pointa je podle mě jinde. Ze všeho nejvíc mě osobně zaujalo rozkrytí finty s křesťanským Ďáblem a kulty plodnosti, četné odkazy na Bohyni a také na tradici Wicca a sice způsobem, který díky skandálnosti celého děje utkví v povědomí obrovského množství lidí – není nad to zakomponovat důležitou pravdu a důležité magické či pohanské symboly do tak poutavého příběhu a opepřit jej pořádnou dávkou provokace! Myslím si, že Dan Brown prokazuje pohanům exkluzivní službu tím, že jejich myšlenky vtěluje do díla, které ve veřejném prostoru poutá tolik pozornosti. Ještě lepší službu nám prokazuje církev na Filipínách (viz. předchozí příspěvek) , která se snaží zakázat film a dokazuje, že i když tvrdí, že příběh je vylhaný, ve skutečnosti se ho bojí. Proč asi? Úplně nejvíc by mě potěšilo, kdyby se církvi podařilo vymoci nějakou globální cenzuru nebo dokonce zákaz a Danu Brownovi to "sežrala i s naviákem". Byla by to nejen třešinka na dortu celého příběhu, ale také nejlepší marketing , který si Dan Brown a celá pohanská obec vůbec může přát.
A ať už to bylo s Da Vincim jakkoliv, věřím, že jádro knihy a její význam tkví v rovině duchovní. Takto si nějak představuji beletrii, která je protkaná hlubokou filozofií, má opravdovou váhu a která provokuje čtenáře k zamyšlení a hledání a jde do morku kostí. Dan Brown mě díky věrohodnosti charakterů, síle příběhu a duchovního významu bohatého na symboliku dalece přesahující rámec beletrie naprosto rozebral způsobem, který má sotva obdoby. Právě on vykresluje před mýma očima otazníky a nutí mě se ptát. Právě on více než málokterý jiný autor mi potvrzuje, že to, co dělám má smysl a spojuje se mi díky němu celá řada věcí. Je to on, kdo obrací mou pozornost k Bohům a komplexnosti západní esoterické tradice jako celku. Dává mi velmi neotřelé podněty a perspektivy na historii tajných společností a různé senzační teorie a jejich vztah ke skutečnosti a ke způsobům, kterými se tato skutečnost zahaluje. Nutí mě dívat se na věci z různých úhlů a dávat si do souvislosti věci, které jsem si dřív nespojil. Co na tom, že je děj vyfantazírovaný a občas trochu těžkopádný, některá fakta prostě nesedí a jazyk je tak jednoduchý? Genialita tohoto díla tkví v tom, že spojuje čtivost a přímočarý styl stravitelný a přitažlivý i pro lidi, kteří knihy běžně nečtou, dohromady s hluboce duchovními náměty a nanejvýš provokativními závěry. Kniha má více vrstev, než se na první pohled může zdát, balancuje na nezřetelné hranici mytologie a skýtá neobyčejně rozmanitý kaleidoskop námětů k přemýšlení či meditaci. Jsem si naprosto jistý, že po uvedení filmu rapidně stoupne popularita knihy a lidé ji začnou číst mnohem více než dříve. Po Harry Potterovi se tedy zdá, že přišla řada i na dospělé, aby četli pohádky a přemýšleli, co je za nimi a intelektuálové mají další užitečný materiál, na kterém si mohou tříbit svou genialitu a dokazovat, že jsou chytřejší než autor. A někteří lidé se třeba začnou ptát a někteří… možná i Hledat.
Na začátku velmi poutavá „recenze“, přímo vábíci si knihu přečíst a nechat se také strhnout…Musím si jí někde také zapůjčit.
Poslední odstavec se mi jeví jak „vzájemné pochlebování si“. Nesouhlasím se srovnáváním naprosto odlišných směrů jakým je „laciný Coelho“, šamanský seminář pro ženy, či muže a typ románu jako je DaVinciho kód. To je pak strašně jednoduchý vidět „to nejlepší“ a všechno ostatní hodit do duchovních popelnic i přesto, že to někomu může „něco“ říct.. Ze tvé poslední recenze na Raven Wolf jsem tento odmítavý až pohrdající postoj brakové literatury neměla..
Každopádně kniha samotná oslovila širokou veřejnost, včetně lidí, jak píšeš, kteří o „hledání“ slyšeli maximálně tak ve fantasy hrách..a to je strašně fajn!
Díky. Tohle je přesné. Kontroverzní pasáž jsem z článku odstranil těsně před tím, než se tu objevil tento komentář. Zdá, že jsme neustále spojeni myšlenkami. 🙂 Recenze na Silver je jak už jsem naznačil v úvodu korektně objektivní. Tohle je rubrika Každodenní neuvěřitelnosti a proto si v tomto případě neberu servítky. Nicméně nakonec jsem přeci jen usoudil, že jiné autory nebudu s tímto porovnávat a že je to blbost.
🙂
No comment. Zvláštní. Díky.
Už se na filmové zpracování třesu asi tři měsíce!
Konečně zase po dlouhé době někdo, kdo se nesnaží předvádět povýšeným odsuzováním. Knížká má své plusy i mínusy, ale čte se skvěle a všechny ty zmínky a odkazy mě maximálně bavily. A přečetl jsem ji taky na dva zátahy 🙂