Publikováno Od Zahrada

Biolest 2006

Rád bych touto cestou vzdal hold organizátorům festivalu Biolest, který proběhl tento víkend od 19. do 21. května a podělil se o svoje dojmy.


Musím říct, že to byla po všech stránkách velmi zdařilá událost a pro mě osobně byla celovíkendovou zkušeností, během které si přišlo na své všech pět smyslů. Celý prostor byl připraven s velkou mírou hravosti, recese a výtvarného citu se zaměřením na přímý smyslový prožitek, který přicházel především v podobě vizuální, ale také v podobě hmatové nebo jejich různých kombinacích, které vytvářely momenty překvapení či rozpustilého humoru. Kdybych měl Biolest 2006 nějak jednoduše charakterizovat, řekl bych: Jedinečná a komplexní zkušenost smyslů plná nečekaných vjemů a prožitků.


Na některých stromech už tam například rostly klobouky. Dost brzo letos, ale… byla prostě tuhá zima.

Už cedule po cestě na místo dávaly tušit, že o neobyčejné zážitky nebude nouze. Jako první mě zaujal podlouhlý nápis "Zde opouštíte všední svět" a asi sto metrů před branou narazil návštěvník na tohle:

Nejednoznačné sdělení nutící k zamyšlení: Co je za zatáčkou?

Páteční veřer jsem hned po příjezdu začal zkoumat terén. Nestačil jsem se divit a pořád bylo na co koukat. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval a prochodil celý prostor křížem krážem. Hlavní stage byla udělaná moc krásně, ale jestli mě něco skutečně dostalo a příjemně překvapilo, tak to bylo pojetí chilloutu a čajovny. Byly to vlastně tři spojené stany vytvářející jediný nejednoznačně rozdělený prostor, který byl vyzdoben a doveden do naprosté psychedelicko-výtvarné dokonalosti. UV aktivní plachty, trojrozměrné objekty, pomalovaný čajový nábytek, vodní dýmky a to vše bylo ponořené ve snové hudbě linoucí se z malého chilloutového podia. Jedním slovem – pohádka.

Čajový kout pro unavené tanečníky.


A když pak zašlo slunce za kopce, tak byl ještě krásnější.


A když jste se v sousední místnosti v Chilloutu podívali ke stropu….


…a po stěnách…


…pochopili jste, proč vypadají někteří návštěvníci tak prapodivně.

Páteční večer a noc jsem strávil příjemným popíjením piva a tancováním snad do půl čtvrté ráno. Hrálo se pěkně, vtipně, jemně i ostře a bylo to tak nějak příjemně a obyčejně fajn. Další den ráno jsem našel své známé, se kterými jsem tam byl, ještě u hlavního pódia. Tancovali asi do jedenácti do rána, vůbec nespali a pak že tedy jako pojedou domů. Kupodivu věděli, kdy jim jede vlak, ale vůbec netušili, jak se jmenuje stanice odkud jede. Jelikož jsem je vezl na nádraží (ještě nevěděli na které), sedl jsem si do auta a čekal, co bude a kam se pojede. Po chvíli se vytasili s mapkou namalovanou fixem, která však nakonec nevedla ani na nádraží (jak si mysleli oni), ani za pokladem (jak jsem si myslel já, když jsem ji viděl), ale do JZD, kde jsme se ztatili ve změti uliček, cestiček, zemědělských strojů a hospodářských budov. Nakonec jsme zajeli přímo do haly plné hnoje a cesta dál již prostě… nevedla. S dávkou štěstí jsme JZD opustili a ve vesnici se na nádraží doptali. Když jsem své známé vyprovodil na nástupiště, vrátil jsem se zpátky "do Pozornosti".


Takovýhle ošklivý pavouci tam byli. Žijí na stromech a používají ke tkaní výhradně moderní materiály.


Musím říct, že strávit den na festivalu, kde vlastně nikoho neznáte a jste tam úplně sami, je neobyčejně zajímavá zkušenost. Především nemáte s kým se dělit o zážitky, mlčíte a jen pozorujete, posloucháte a na sto procent vnímáte. Sledujete lidi, přemýšlíte o nich a vaše pocity se všelijak střídají. Prohlížíte si všechny ty umělecké artefakty, totemy, sochy, malby, lidi, instalace a světla, posloucháte hudbu, tancujete a žijete jen pro přítomný okamžik. Chodíte si kam se vám zamane, vypijete si čaj, poslechnete si, co se hraje v Chilloutu, jdete se projít do lesa. Nádhera!

Specialitou pro mě byl například "Urinál" napájený 220 V a od 18 let nepřístupný. Byl to prazvláštní obejkt z větví a bílé poloprůsvitné látky, v němž byly různé hluboké otvory široké akorát na paži. Když jste zabrousili rukou dovnitř, na konci každého otvoru na vás čekal hmatový vjem. V jednom byla mouka, v druhém čočka a ve třetím jsem narazil na cosi slizkého, po čem mě přešla chuť zkoumat tento výtvor detailněji. Takže vlastně nevím, jaké vjemy byly ukryté v ostatních otvorech.


Chillout v sobotu odpoledne. Dva spáči unavení po protančené noci.


Totem vztyčený nedaleko vstupní brány


Odpolední siesta ve stylu Psytrance


Všimněte si té sádry pomalované UV aktivníma barvama.


Hlavní pódium sousedilo s chatkami. Takhle nějak bych si představoval skautský tábor pro dospělé…


…s přístupem na internet v ceně pobytu, samozřejmě.

Odpoledne jsem strávil četbou, tancem, lenošením a když jsem si šel dát čaj, pěkně jsem si popovídal s čajovníkem. Nakonec mě pozval na výbornou vodnici, popovídali jsme o japonských mistrech a cestě čaje a poklidně jsme si relaxovali v chilloutu.

Na hlavní pódiu pak nastoupil Stanzim a začal pouštět do lidí pomalý drum n‘ bass. Tanečníci se postupně rozešli a začalo pršet. Rozhodl jsem se, že to zaspím. Povedlo se a večer jsem opět strávil tancem do nočních hodin.

Hlavní stage zblízka. Výtvarné pojetí dle mého skromného úsudku i v tomto případě na jedničku!


Tentýž výjev, ale s jiným obsazením.


Odpolední tancovačka…


…a pak večení tancovačka, když už přestalo pršet.


Během večera jsem ta

ké navštívil Space Shop a nechal si namíchat lahůdku jménem Tibet. Bylo mi po tom drinku moc fajn, vydržel jsem dlouho vzhůru a tělem mi běhaly samé příjemné pocity. Hrálo se zostra a tancování mě bavilo. Někdy okolo druhé se mi úplnou náhodou podařilo v chilloutu shlédnout promítání filmu v režii Mimo TV, který pojednával o vesmírném putování čajové konvičky.

Film mě bavil, ale nedokoukal jsem ho do konce. Začala mi být zima, ráno jsem chtěl jet domů a tak jsem šel na kutě. Spal jsem jen pár hodin a probudil se zimou. Nedalo se s tím nic dělat. Vyhrabal jsem se tedy ze spacáku, zamknul auto a šel tancovat na hlavní pódium, abych se trochu zahřál. Nad areálem vysvitlo slunce a Biolest vstoupila do závěrečného dějství. S pocitem, že jsem opět zažil něco krásného, jsem ji nakonec nechal za sebou a vydal se na cestu ku Praze.

Zažil jsem nezapomenutelný víkend plný barev, hudby a zkušeností, které jdou jen sotva sdělit slovem. Je moc příjemné občas na nic nemyslet a jenom být, tancovat, dívat se a vnímat. Děkuji všem, kdo se na organizaci festivalu Biolest podíleli a skládám jim hlubokou poklonu. Byla to prvotřídní akce, která měla skutečného ducha a atmosféru. Bylo mi tam krásně, Biolest mě v mnohém obohatila, rozesmála, odreagovala a nesmírně pobavila.



5 odpovědí na “Biolest 2006”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *