Nový Corneliův blog považuji za nesrovnatelně lepší než byla Stezka, už proto, že obsahuje velmi zajímavá a aktuální témata k zamyšlení. A navíc má z velké části to podstatné – Sílu.
Dovolím si citovat:
Každý z nás se narodil do nějakého sociálního systému, jehož zákony a pravidla mu byla vnucena (opět výchovou) pod záminkou, že bez nich nelze žít. Vlastně jsme se narodili do otroctví, kde jsou stanovené tresty za nedodržení dohody, kterou jsme sami neodsouhlasili, kterou jsme nemohli odmítnout, kterou jsme jen zdědili bez jakéhokoliv našeho podílu na ní, z které se nelze snadno vyvázat. Je snad tohle obsaženo v pojmu svobody?
(c) http://shedrums.com/deva.htm
Existují různá životní období a některá se mohou opakovat. Proto si myslím, že když řeknu, že toto téma pro mě bylo velice živé před čtyřmi až pěti lety, neznamená to, že musím být automaticky "dál v duchovním vývoji", že se toto téma nemusí objevit znovu a také to neznamená, že se mě nemůže určitým způsobem dotýkat.
Někde jsem četl, že chcete-li ovládnou člověka, musíte ovládnout způsob, kterým vnímá a tudíž utváří svou vlastní realitu. Toto považuji za výchozí bod, máme-li se bavit o sobodě či nesvobodě. Mé aktuální chápání je takové, že svoboda je především otázkou mysli a potom teprve vnějších okolností.
Hluboce mě kdysi oslovila jedna současná zenová historka, kdy si student mistrovi stěžuje, že se nemůže osvobodit, protože po něm rodiče chtějí, aby si uklízel pokoj. Mistr studentovi řekne, že lpí na svobodě a že touto cestou ji nikdy nedosáhne. Má prý si uklidit v pokoji prostě proto, že pak budou rodiče chvíli šťastní, úklid je čas od času potřeba a udělá to koneckonců pro sebe i pro ně a na svobodu se může vykašlat. Toto je svoboda. Podle toho příběhu.
Jinou zajímavou poučku o sovobodě jsem našel v tom obrázku nahoře – "V tanci života občas vedu, ale většinou musím následovat."
V knize o řádu svobodných zednářů jsem se dočetl, že teprve pravidla znamenají skutečnou svobodu.
Všechny tyto poučky jsou pouze ukazateli a nápovědami, neboť žádná z nich nemůže prožitek svobody vskutku obsáhnout. Jak už jsem řekl, svoboda je otázkou mysli podobně jako věk. Nedávno se mi stala úsměvná historka. Byl jsem na odborné konferenci, kde jsem se dal do řeči s jednou kolegyní. Chvíli jsme si povídali a delším řetězcem asociací jsme se dostali k otázce věku. Řekla mi:
"Je mi 27. Jsem už velmi stará."
A já na to:
"Mně je 28. Jsem opravdu hodně mladý."
Tak jako věk není jen otázkou čísel, tak ani svoboda není bezvýhradně určena společností, ve které se pohybujeme a jejími zákonitostmi. Myslím si naopak, že pokud si dokážu přesně vydefinovat, co je povinné a slouží k tomu, abychom mezi sebou mohli reálně existovat, dokážu také zapomenout na všechno ostatní jako na balast.
Česká republika je podle mého názoru velmi svobodnou zemí, snad s výjimkou podnikání – je zde zjevná tendence nacpat všechny lidi do zaměstnaneckých poměrů a co nejvíce jim ztížit provozování samostatných živností. Mimo jiné asi proto, aby si nemohli o svém čase rozhodovat sami? Záleží na tom?
Nicméně… Můžeme chodit, kam se nám zlíbí – ne jako např. v Holandsku, kde je víc jak polovina zalesněných ploch obehnána plotem a volně přístupné louky sotva najdete. Můžeme spát v lese, dělat si prakticky co chceme, lidi jsou tu celekm lhostejní a i když se budeme stavět na hlavu, bude to každému jedno. Máme jasně stanovená pravidla. Jsme svobodní. Můžeme se rozhodnout, že začneme malovat. Můžeme napsat knihu, o čem chceme. Můžeme psát poezii, naučit se hrát na hudební nástroj, provozovat nejneobvyklejší a nejzvrhlejší sexuální praktiky. Můžeme se zrušit ať už alkoholem nebo čímkoliv jiným. Můžeme cestovat, kam nás napadne. Můžeme se naučit různé sporty, karetní hry, bojová umění. Můžeme si sednout na zadek a jen tak civět do stěny. Můžeme strávit celý týden hraním Unreal Tournamentu. Proč řešit svobodu? Známe-li pravidla a omezení, vidíme automaticky i kontrast škály možností jako na rentgenu. Existují miliardy možností a svoboda či nesvoboda je jen otázkou toho, kolika jich jsme si vědomi a nakolik si věříme, že je dokážeme obsáhnout.
Je mi 28. Systém ode mě může očekávat založení rodiny a pasivní konzumaci, jak dlouho chce. Aktivní zábava, alternativní myšlenkové směry, spontánní tvořivost, duchovní rozvoj, nezávislá kultura, Wicca, meditace, rituály – to vše ještě není zakázané a jedinou klec, kterou je třeba zbořit, je klec v naší hlavě. A že bych měl jako spořádaný občan, kterému bude za chvíli třicet, trávit volný čas způsobem, který je zdanitelný a podléhat sociálním tlakům? Proč se o tom vůbec bavit, když si člověk může vždycky vybrat? Čiň, co chceš, pokud neuškodíš.
Chci žít, musím pracovat. Toť vše. Večer si udělám meditaci, vyložím si karty, dám si lahváče a večerní startku. Další tři dny strávím na Šumavě v lesích a na Boubíně, víkend zábavou, relaxací a křepčením na party Taranis. Co je lepší a co je horší? Je to svoboda nebo ne? A není to jedno, když mě to baví a nestarám se o názory a očekávání ostatních? Znamená rodina nesvobodu? Zrovna nedávno jsem si vážně pohrával s myšlenkou tuto nesvobodu svobodně podstoupit a vím, že to jednou udělám a zcela svobodně se na čas stanu takto "nesovbodným".
Nepřipadá vám to směšné?
rodina……je posvatne dilo. Pan a Pani se spoji v novy zivot. Svoboda je stav byti, ne obcanskeho prukazu 🙂
rodinaPřesně to je ten… Důvod.
Děkuji za ocenění blogu. Ale měl bych pár připomínek.
Díky citaci lze možná získat trochu jiný kontext. Celý článek (když tak bych prosil o doplnění z kterého článku to je) vychází především z premis učení Nagualů (tedy obsah Castanedovek) a z těchto premis teprve získává správný kontext.
Článek samotný je velmi pěkný a nevidím jediný rozpor, který by mne nutil jej odvrhnout, ale citace není se zbytkem článku v rozporu (nemohu si pomoci, ale chvílemi mi to tak připadalo. Připadal jsem si jak pubertální chlapec, jenž se bouří proti společnosti a který je kárán, že přemýšlí nad věcmi, které za to nestojí a bouří se proti nesmyslu. Je to složitější.)
Já (což jsem možná opět zapoměl doplnit) nahlížím na svobodu z pohledu vnímání a psychologických vzorců, dle nichž jednáme, i když vlastně nejsou projevem našeho pravého já (viz. stereotypi, sentence typu:“kdo neskáče, není čech! nebo psychologické mindráky, kterých má kde kdo plnou hlavu)
Tento článek výborně doplňuje ten můj a nabízí alternativní pohled.
Oprava1 pád. Stereotyp
2. pád – bez koho? čeho?, bez stereotypu
rod mužský, vzor hrad. Zkrátka mám tam blbě I, které má být Y
Souhlasim se Zahradou, pro me bylo tohle tema rovnez aktualni cca pred peti lety, a to velmi. Co mi tehdy nedochazelo bylo to, ze je samozrejme docela dobre mozny neodvadet dane, nijak se neucastnit zadnyho socialniho systemu a svobodne ohlodavat kuru ze stromu a spat v lese. To cloveka bavi tak tejden, a pak je rad, ze muze zalezt do vany :). Je to proste neco za neco, a je otazka, jestli je vetsi svoboda moct behat po lese kudy chci a onanovat na verejnosti, nebo si totohle trochu odeprit a moct treba letet letadlem do malajsie a project se motorovym clunem po bodamskym jezere. Osobne volim druhou moznost po vetsinu roku, a tu prvni tak tejden, dva :-). Celkove mi to vychazi asi tak jak rekl Cornelius i Zahrada, tj. ze ta prava nesvoboda se odehrava na urovni kulturnich vzorcu a osobnich neuroz, za ktery cloveku nikdo nemuze. Chce to jenom chtit.
Souhlasím s tím že „jsme se narodili do otroctví“, které trvá okolo 18let. Sice má na svobodu každý vlastní názor, ale to záleží i na tom kdo ho v otroctví drží…
CorneliusJasně… vzal jsem si tu citaci pouze jako podnět či odrazový můstek (chceš-li) k zamyšlení. Rozhodně se nesnažím stavět moje pojednání proti tvému, protože je to obojí o něčem jiném.
Moc hezký a trefný článek. 🙂
I ja sem, asi jako kazdy tady, tohle tema pred casem sahodlouze resil. Oddelil bych absolutni ideal svobody od svobody kterou lze skutecne ziskat… Budes -li zit na opustenem ostrove pak muzes byt svobodny. V okamziku kdy zijes v nejake spolecnosti,at uz je to milionove mesto nebo kmen o 40 lidech, musis se automaticky podrizovat, jak pise Cornelius, limitum a narizenim jeho socialniho systemu.
Bereme -li to prakticky, tak mi nezbyva nez s tebou souhlasit, zakony i obcane CR sou velmi liberalni. Neni problem, si v ramci onoho socialniho systemu, o kterem psal Cornelius, vybudovat svuj svet na okolnim relativne nezavisly. At uz se jedna o pohansky klan nebo o parany pocitacovych her co vstanou ze zidle jen kdyz dorazi poslicek s pizzou 🙂
A jeste dodatek k te svobode podnikani. Podobnymi vecmi o „sikane podnikatelu“ se ohani spousta medii. Nekteri podnikatele skutecne povazuji za nahoraznost ze po nich stat chce platit nejake dane nebo ze si dovoluje jim sem tam zkontrolovat ucetnictvi jen proto ze sou pet let ve ztrate.
Autor je podnikatel, nikdo se mu nesnazil vnutit pracovni proces, nikdo mu nebrani aby si sam rozvrhl cas, neciti se byt znevyhodnovan tim, ze ma krome prav i povinnosti. Mene cist noviny vice vnimat realitu 🙂
„Budes -li zit na opustenem ostrove pak muzes byt svobodny.“ A to je otazka jestli lze omezeni pohybu na dva ctverecni kilometry a moznejch aktivit na rybolov a opalovani povazovat oproti beznymu fungovani ve spolecnosti za svobodu :).“Podobnymi vecmi o „sikane podnikatelu“ se ohani spousta medii.“ Me pristupna media se vetsinou spis ohani kriminalizaci podnikatelu a podporou prizivnicky zednicky mentality.“za nahoraznost ze po nich stat chce platit nejake dane “ Povazuji za nehoraznost, kdyz na ruznych primych i neprimych danich rocne odvedeme kolem 13 milionu korun, a sam jezdim pomlacenym pazoutem z bazaru. Kdyz odvedeny dane cca desetinasobne prevysujou cistej zisk, to je nehoraznost. Pochopitelne jakakoliv progresivni dan je do nebe volajici. „jim sem tam zkontrolovat ucetnictvi jen proto ze sou pet let ve ztrate. “ Takovejch pripadu moc neznam, toto je presne ta kriminalizace podnikatelu sirena medii typu Blesk, Nova apod. Mnohem castejsi je likvidace podnikatele na politickou objednavku pomoci flexibilni interpretace danovyho zakona. Uz jsem rikal, ze danova soustava CR je nastavena takovym zpusobem, aby nebylo mozny vykazat zisk jinym nez pololegalnim zpusobem, coz ma prave tu vyhodu, ze se to da v pripade nuitnosti vytahnout na konkretni osobu. Nedavna likvidace rusky podnikatelsky honorace ktera realne ohrozovala statni moc budiz odstrasujicim prikladem. Mene cist noviny vice vnimat realitu 🙂 Asi tak 😉
RakeshAno je to svoboda protoze te nikdo neomezuje… druha vec je, kolik lidi by si tuto volbu vybralo.
Ad zbytek: Znam bohuzel ve svem okoli lidi kteri maji kazdy rok nove superfaro, ale povazuji za urazku ze stat po nich chce 10l minimalni dan. Souhlasim s tebou, ze soucasny danovy system je velice chaoticky a potrebuje podstatne zjednodusit. Likvidace podnikatelu na objednavku se stava, ale vetsinou jsou to pripady kdy se onen podnikatel sam zapoji do ne uplne nelegalni cinnosti.
Nejsem si jist co myslis likvidaci Ruske podnikatelske honorace. Jestli kroky prezidenta Putina, je tvoje definice znacne zjednodusujici, ale to je tema na soukromou diskusi, mas -li zajem.
Darken
V tom pripade je to svoboda velmi iluzorni, protoze realne poskytuje mnohem min moznosti, nez ta iluzorni nesvoboda. A kdyz uz jsme u toho zjednodusovani, rozvin trochu ty lidi se superfarama co plati minimalni dan ;).
RakeshMno je otazka definujeme -li svobodu jako moznost delat vse co dokazes bez toho aniz by te omezoval jiny clovek, nebo jen mnozinu veci ktere si muzeme dovolit v zavislosti na ostatnich faktorech (verejne mineni, platne zakony, tva financni situace).
Vzhledem k tomu, ze Zahrada se zminil o sikane podnikatelu spise mimochodem, nepovazuju za nejlepsi napad vest tady na toto tema sahodlouhe diskuse. Pokud te to zajima, napis, diskusi se urcite nebranim.
Imho bych svobodu definoval obojim zpusobem, a za idealni povazoval stav s maximalnima moznostma pri minimalni buzeraci okoli :). To jest penize. Hodne penez.
DefiniceDefinoval bych svobodu nikoliv jako peníze, ale jako pocit:)))
RakeshS touto definici souhlasim… jak moc se podle ni citis svobodny? 🙂
Primerene abych z toho nezblbnul 🙂
„slobodný nie je ten, kto veľa má, ale ten, kto málo potrebuje“
nesouhlasím 🙂Nečetla jsem vaší diskuzi, ale dovoluji si nesouhlasit už s onou citací, byť je to jen citace a vytržená zcela jistě z kontextu.
Věříte na reinkarnaci? Věříte tedy, že každý z nás se potřebuje nějak narodit, aby mu bylo umožněno vstřebat za svůj nový život to, co by měl. Tedy si vlastně vybíráme, kam se narodíme a jak se náš život, v závislosti na soc. systému ve kterém žijeme, bude dále vyvíjet. Kdybychom si neměli zažít třeba zhrození nad Czechtekem tak se asi nenarodíme v ČR ale někde v Africe, a i kdyby v ČR tak asi ne v té či oné rodině a do té či oné společnosti, ale do rodiny pana Bradavice … Všechno je tak jak má být.
Nicméně kdybych nechala filozofování :o) Taky nesouhlasím se „otroctvím“ do 18ti let – s prominutím autorovi – jdi se bodnout – nemyšleno zle, ale zamyslíme- li se nad tím hlouběji (nečetla jsem příspěvek celý, tímto se omlouvám), je to blbost! Uděláme si extrémní příklad, tedy to co autorovi onoho komentáře vadí zrušíme – rodina neexistuje – tedy kdo se o Tebe postará? Kdo určí věk, do kterého budeš pod ochrannými křídly rodičů? proč by Tě neměli nechat opuštěného už po narození? jak se jim to vrátí, když na ně pohlížíš jako na otrokáře? Buď vděčný, že máš rodiče! i kdyby byli jacíkoliv, máš je, a to co dělají oni Tobě a tak Ti to vadí, budeš dělat svým dětem taky ;o) Ne nejsem z ideální rodiny spíše naopak, ale vážím si maminky, za to co pro mě dělala a ještě teď dělá i když nemusí …
a svoboda? Děcka, to ne, nepamatujete si minimálně z dějepisu, co to byl fašismus, nacismus, komunismus? Jak se žilo černochům v americe, jak jsou „svobodní“ etiopané? Buďte rádi za to co máte, že jste se narodili do doby, která je o mnoho příznivější, než před 15ti lety .. Svoboda je to co máme v hlavě, to ostatní je relativní …