Nekončí pouze ty věci, které nikdy nezačaly.
Můj konec léta je ve znamení pomíjivosti.
Včera jsme seděli s Eurikem a Joannou před domem na Libuš city, pokuřovali dýmku míru a sledovali částečné zatmění měsíce. Pod zářící lunou byl veliký mrak přes půl oblohy. Jeho okraje zářily měsíčním svitem. Jak šel čas, mrak byl menší a menší. Najednou se sám od sebe rozplynul a vznikly z něho tři malé mráčky, které odvál vítr někam za obzor.
Dnes máme komorní rozlučkový večer ve třech. Eurik se zítra stěhuje zpátky do Jablonce a já zůstanu na Libuš City sám. Prožili jsme spolu úžasný rok plný legrace, famózních večírků, síťových pařeb, sdílení radostí a strastí i gigabytů dat. Plánujeme z tohoto období zveřejnit malou sbírku fotografií. Asi je vybereme dneska večer, zamáčkneme slzu, až je budeme prohlížet a vzpomínat a během víkendu je vyvěsíme na web coby naše vzpomínkové fotoalbum. Ach jo…
Takový je světa běh. Nekončí pouze ty věci, které nikdy nezačaly.
Jé fotečky,to sem dejte a neboj vždytˇse s Eurikem brzy znovu uvidíte=o)
Jojo, rozlučkaTaky jsem napsala takové rozloučení, reportáž z rozlučky, škoda žes tam nebyl…
http://noira.bloguje.cz/388336-eurikova-rozlucka.php
Být sama doma je pro mě ztělesněním naprosté hrůzy, to ti ani trošku nezávidím.
Ale jak se říká – konec dobrý, všechno dobré.
Už se na ten dobrý konec těším. Zatím stále v nedohlednu. 🙂
Zahrádko…konců a začátků ještě bude,bohům žel nebo bohům dík to občas taky pěkně bolí:( vždyť víš…to přejde…časem…v tom článku je víc smutku, než by se na 1. pohled mohlo zdát, přeju ti spoustu dobrých duší, kt. tě podržej nad vodou ať se děje, co se děje….tak hoj hoj
Zahrádko,souhlasím a neboj časem vše bude lepší…
Myslím, že i tohle byl jeden z těch dobrých konců. Díky bohům za ně!
VránaMoc ti děkuju za vřelá slova. Potěšila. 🙂