Další básnický pokus o umění…
Jen kradmý pohled čekal na konci věku
namísto nového zrození v krajině,
dvě slova jako ptáci do sychravého poledne
a viděly to asi jenom mraky nad městem.
Vykolejený vlak času odvezl všechny kruhy
a ani jeho vlastní obzor jej nezastavil.
Budoucnost rozpáraná nožem ze zlata
našla smrt sotva pár kroků od nádraží…
…a jen krvavé skvrny jako záhon květů
ukazují k nepřítomnému úsvitu.
………………………………………………………………………………………………………………………….
Můžu se pod to podepsat? Mám od rána stejný pocit, jaký ta báseň vyvolává…
Jo, klidně. Posluž si. 🙂