Padlé ženy

Recenze na film o Magdalénských azylových domech v Irsku a ještě neco navíc.

$$OBR188068$$

Film Padlé ženy byl natočen v roce 2002, scénář a režie: Peter Mullan. Lze sehnat v půjčovnách na DVD.

Těžký příběh, který tento snímek vypráví, je sice fiktivní, ale je zároveň založen na skutečných událostech a výpovědích žen, pro něž byly Magdalénské azylové domy realitou. A nutno říci, že to byla realita v mnoha případech velmi bolestivá, nespravedlivá a krutá.

Anglická Wikipedie uvádí o těchto institucích velmi podrobné informace. Můžeme se dočíst velmi překapující fakta. Magdalénské azylové domy (známy též jako Magdalénské prádelny) byly v podstatě prádelní manufaktury, které zakládala římsko-katolická církev koncem 19. století v Anglii a v Irsku původně pro prostitutky, které zde mohly tvrdou bezplatnou prací a pokáním smýt své hříchy.

Později však byly do nápravných Magdalénských azylových domů zavírány dívky jejich rodinami nebo vychovatelskými institucemi, pokud se "dopustily" něčeho, co tehdejší společnost považovala za nepřijatelné. Týkalo se to zejména sexuálně znužitých žen a svobodných matek, nicméně své "hříchy" tu smývaly i vyzývavě se chovající chovankyně ústavů pro mládež nebo dislektičky. Opustit takový azylový dům bylo možné toilko proti záruce rodiny. Kontakt s okolním světem byl zakázán. Ženy tudíž nikdy nevěly, kdy zda se vůbec někdy dostanou ven.

Kromě povinnosti mlčení byly ženy vystaveny poměrně drsným podmínkám včetně fyzických trestů, ponižování, šikanování a také sexuálního zneužívání. Je až neuvěřitelné, že moderní společnost o těchto praktikách církve tiše mlčela až do roku 1993, kdy vyšel najevo skandál se 155 chovankyněmi na černo a bez obřadu pohřbenými přímo v areálu azylového domu. Poslední azylový dům byl zrušen až v roce 1996. Za doby jejich provozování jimi prošlo asi 30 000 "padlých" žen.

Film s názvem Padlé ženy je obyčejnou a zcela jednostranně zaměřenou výpovědí, který je natočen podle vyprávění některých chovankyň, které v Magdaleniných azylových domech strávily velké části svých životů (Podle některých však byla realita ještě výrazně horší než v tomto filmu). Nedozvíme se v něm nic o pozadí tohoto fenoménu či motivaci "těch špatných" kromě toho, že Magdalénské prádelny svým provozovatelům přinášely tučné zisky. V některých částech film trpí nadměrnou zkratkovitostí a zjednodušením, nicméně to nemění nic na faktu, že divák je zcela šokován poměry, které skončily teprve před deseti lety a to v zemích, které se už dlouhou dobu tváří jako demokratické. Kamera ve filmu vzbuzuje dojem videozáběrů podobně jako ve filmu Záhada Blair Witch. Máte pocit, že jste za zdmi azylového domu zavřeni také. Podívaná je to dojemná, smutná a nehezká, ačkoliv v některých částech působí poněkud nevěrohodně díky málo propracovaným dialogům.

Bližší pátrání však zvídavému divákovi prozradí, že přes značné zjednodušení filmových tvůrců, je většina filmového obsahu pravdivá a člověk se nestačí divit. Na jednu stranu se Evropa pozastavuje nad diskriminací a násilím páchaných na ženách v muslimských komunitách a při tom nemá co říci k podobným nechutnostem ještě donedávna provozovaných římsko-katolickou církví. Za zločiny páchaných v Magdalénských prádelnách při tom nebyl nikdy nikdo hnán k odpovědnosti, nikdo se neobtěžoval s jakoukoliv omluvou. Římsko-katolická církev jen mlčí, asi se vůbec nic nestalo… ženy podle ní zřejmě nejsou lidé.

Film určitě stojí za shlédnutí, je velmi zajímavý a vyvolává mnohé otazníky. Na náladě divákovi sice nepřidá, ale na druhou stranu mu naservíruje pořádnou porci těžko stravitelné podívané, která rozhodně stojí za nejedno zamyšlení.