Závist plná čarodějů

Sobotní ráno přineslo sluníčko a zvláštní podzimní optimismus. Kdesi na kraji Prahy se probudili tři lidé ze spánku. Jmenovali se Baraka, Eurik a Zahrada. Rozespalí na sebe mžourali, když se potkali v kuchyni a vyprávěli si veselé historky, ze včerejšího dýchánku. Když se nasnídali, venku už byl krásný prosluněný podzim, který lákal k vycházkám do přírody. Oblékli se a vzali si nutnou horolezeckou výstroj. Po té se vydali do víru Libuš city, odkud se měli vydat pokořit nedaleký vrch Závist.

Při jeho vyslovení se některým čtenářům jistě vybaví naše slavná keltská historie a prastaré hradiště, jehož rozloha je naprosto impozantní. Někomu se vybaví archeologické nálezy nebo pohanské obřady, které se v těch místech mohly kdysi odehrávat. Jiní zase (např. Elijah a jeho drahá polovička) při vyslovení tohoto jména zblednou a vybaví se jim neskutečná vycházka z hradiště Šance dolů a nahorů přes Břežanské údolí, kterou s nimi Zahrada podniknul před rokem po veřejném Samainu.

Autobus č. 165 jede až do zastávky jménem Nádraží Zbraslav, která je na znamení a od které je nejlépe na vrchol Závisti vylézt. Tři poutníci jsouce zcela zmatení ještě po těžkém večeru zazvonili na řidiče o zastávku dřív a vystoupili na zastávce se neobyčejně zavádějícím názvem: Závist. Takový přehmat však žádné komplikace nezpůsobil, právě naopak. Procházka podél silnice, která se vine dolů podél skály k Vltavě, je příjemná a pohodlná.

Baraka dokonce na cestě našla kazetu od skupiny No Doubt, čímž dali Bohové na srozuměnou, že vrchol se podaří hravě zdolat a výprava bude úspěšná.

Po nějakých pěti stech metrech náročného pochodu se unavení poutníci rozhodli se občerstvit v místní knajpě u Zbraslavského nádraží, aby nabrali sil na vrcholový výstup.

Eurik meditoval nad Keltským zpravodajem a zvažoval přihlášení do soutěže o největšího jedlíka klanu. (Zároveň se neuměle snažil zakrýt půllitr s pivem před všetečným objektivem fotoaparátu.)

Výletníci si nakonec objednali vynikající domácí bramboračku, což se později ukázalo jako mimořádně prozíravý tah, neboť nahoře na hřebeni pochopitelně žádný stánek s občerstvením nebyl. V takových výškách žijí pouze kamzíci a dobrou noc tam dává Sněžný muž.

Když se trojice čarodějů náležitě připravila a posilnila, opustila základní tábor po zelené turistické značce. Cesta vedla krásným listnatým lesem. Skrz zlaté koruny stromů prosvítalo slunko a vytvářelo neopakovatelnou magickou atmosféru. Les voněl tlejícím listím a stromy jakoby se nakláněly, aby pozdravily jedny z těch, kteří navazují na odkaz pradávných obyvatel tohoto kraje.

Když se poutníci podívali k nebi, spatřili zázraky podzimu v celé své kráse.

Brzy však začala stezka hvozdem strmě stoupat. Výstup začal být mimořádně obtížný.

Za nějaký čas se výprava ocitla ve výškovém pásmu, kde se vyskytuje už jen divoká horská zvěř.

Závěrečný výstup pak byl nejnáročnější částí celé trasy a vyžadoval maximální nasazení a vypětí sil.

Když se výprava konečně vyškrábala na vrchol, vychutnávala paprsky říjnového slunce a procházela se po zasypané akropoli. Opiddum na Závisti patří k nejzachovalejším stavbám svého typu a stáří vůbec a jelikož se na něm již začal podepisovat zub času i bezohlednost návštěvníků, rozhodli se archeologové unikátní památku zasypat pískem, aby zůstala zachována příštím generacím.

Jelikož se blížil úplněk, rozhodli se čarodějové v samotném centru akropole vyskládat z kamínků takovou malou poctu Bohyni.

Přibližně tři metry široký znak nakonec vypadal velmi působivě.

Eurik uctil Bohyni krátkou meditací….

…Zahrada s Barakou tancem…

…. a všichni společně pak kouskem čokolády umístěným doprostřed pentagramu.

Ještě že Bohové jsou shovívaví a ocení i takto spontánní a poněkud výstřední projevy oddanosti.

Nakonec se všichni tři rozloučili s keltským hradištěm a nově vytvořeným posvátným místem a vydali se zpět. Při sestupu do údolí k řece byly lesy k čarodějům ještě přívětivější a jako výraz přízně jim věnovaly dvě krásné magické hůlky. Jednu z nich po Zahradovi hvozd doslova hodil, když odpočíval opřený zády o kmen stromu. Cestou dolů také našli poutníci několik pěkných bedel, které si v samotném závěru dne udělali na másle a na kmíně.

Cesta zpět nabízela skutečně neuvěřitelné výhledy,…

…které Baraku inspirovaly natolik, že se začala učit létat od její sovy Hedviky.

Sestup byl neméně náročný než výstup. Přesto však zůstalo dost sil na cvičné magické souboje se zbrusu novými hůlkami.

Nakonec se Baraka, Eurik i Zahrada dostali v pořádku domů. Výprava to byla moc krásná a působivá. Keltské hradiště na Závisti jako cíl podzimních vycházek lze jedině doporučit a to všem bez výjimky. Místo má neopakovatelnou atmosféru a dávná historie tam leží téměř na dosah ruky.

A to je konec krátkého příběhu o čarodějích na Závisti. Den končí a Libuš city se propadá do nočního spánku.

Na opačné straně oblohy se Luna vydává na svou další pouť. Úplněk se blíží. Kdoví kolik esbatů se právě v tento okamžik na zemi odehrává…