Již nějaký ten rok oslavy Nového roku nechápu. Tentokrát to bylo se vší parádou. Mimo jsem byl ráno když jsem se probudil a mimo jsem byl i celý večer v tělocvičně. Alkohol na tom nezměnil vůbec nic. Nebudu prozrazovat kde ta tělocvična je, ale jestli je někomu z vás povědomá, je to tím, že váš školník je čaroděj.
Druhá část byla zajímavá tím, že s námi v tělocvičně pařil ještě Sokolův mladší brácha a jeho partička. Jak už psaly Soudné sestry z Eastwicku, hráli jsme s nimi městečko Palermo. Dodal bych jen, že to nebylo nijak zvlášť napínavé, neboť naši noví spoluhráči to vůbec neprožívali. Já osobně jsem nejvíc obdivoval jejich nagelované účesy a nejvíc se mi líbil model dikobraz. Rozbili mě tím, jak omylem přejmenovali Telchara na Telichara a Melichara. Úplně nejvíc jsem si pak užíval tu půlhodinu, co jsem hrál na kytaru a sledoval jejich reakce. Bylo vidět, že člověka s kytarou hrajícího Nohavicovy a Krylovy písničky vidí poprvé v životě a je to pro ně zážitek srovnatelný s přistáním UFO. Netrvalo dlouho a rozhodli se jít kalit někam do města. Pochopil jsem tak další z jemných rozdílů, který nás dělí od zbytku světa…
Tělocvična
Během další části večera se děla velká spoustá věcí. Baraka s Berkanou tančily po tělocvičně v černých pláštích až jich byla místnost úplně plná. Do toho se také objevila Amálka s Muhuikou. Amálka se právě vrátila z Irska, ale vlastně nebylo dohromady co vyprávět. Spíš jsme probírali dojmy z BMWC 6 a plány na BMWC 7. Zajímavé bylo také, že snad všichni účastníci během večera neustále někam mizeli a zase se objevovali. Vůbec jsem neměl přehled, co se děje.
Baraka s Berkanou o půlnoci na Nový rok – jak jinak než v pláštích
V čase popůlnočním se celá společnost rozdělila do čtyřech malých skupinek. První (vytuhlá) skupinka šla spát zmožena oslavami a dýmkami míru. Druhá (sportovní) skupina hrála něco mezi basketbalem a vybíjenou nebo šplhala po všem, po čem se šplhat dalo. Třetí (proměnlivá a nestabilní) skupina se soustředila uprostřed tělocvičny okolo svíček a povídala si. Čtvrtá (taneční) skupina ovládla školní sound systém a uspořádala psytranceovou party mezi svíčkami.
Do Nového roku jsem se opět vydal s nevědoucím úsměvem na tváři a ještě víc mimo sebe než ten den před tím. Zvláštní pocit, který odeznívá jen pomalu. Opravdu nechápu, o čem tenhle svátek je. Prázdnoto bezedná…
Dny nadšení jsou tatamPryč jsou doby, kdy jsem se jako malá těšila na půlnoc a s nadšením vítala NOVÝ rok s nadějí, že přinese něco nového, pěkného…. Tento svátek beru spíše jako den, který spousta lidí využije jako záminku zpít se do němoty. Já sama ho prožívám poněkud střízlivě, až netečně. Užívám si zábavy, ale ne z důvodu příchodu nového roku. Prostě jen tak. Letos tomu nebylo jinak. Bavili jsme se, hráli stolní tenis, sáňkovali, popíjeli vínko a kdyby nás někdo neupozornil, že je za 5 minut dvanáct, tak by mi to bylo jedno…
Díky krátkému půlnočnímu dešti, jež vzápětí ustal a pěkně namrzl, zkončily dvě oslavenkyně na pohotovosti. Jedna má kotník vyvrtnutý a druhá naštípnutý. Obě dvě ho mají v zinkoklihu. Ještě že bydlíme kousek a došli jsme domů bez úrazu 🙂
SilvestrOpravdu mě mrzí, že jsem byl nemocný. Todle bych si užil. Takhle jsem jenom tiše nadával, že nemůžu spát. Nakonec mi dělala společnost pouze Leonora přes ICQ.
Jo,prázdnoto bezedná…tak nějak jsem si připadala, když jsem toho 1.1. dorazila domů…
Pár výhrad 😀1. Odmítám do skupiny sporotvní přibrat Medvídka:) On byl v páté skupině extra sám…nazval bych ji mimo realitu.
2. Jak to, že nikdo nevydržel?! Sám jsem zalehl až jako poslední po menším meditačním cviku někdy kolem svítání…
Čarodějstvo bez výdrže, hm…
3. Mizení a objevování měli na svědomí duchovní zákony a volání přírody (ne takové jaké někoho napadne, ale přírody jako stromy, vody, kameny:)
Jinak opravdu se zdá, že ten silvestrovskej den byl zvláštní. Snad to byl den, který mnohé prozradil a mnohé pozměnil a určil další běh. Bylo to divné, zvláštní…..
PS: Zdravím všechny co přítomni byli a snad brzy…
PPS: Ta kočka z druhého gangu byla fajn, ale fakt nesnáším, když mne někdo ovbviňuje z vraždy:D
Máš pravdu Zahrado,tento Silvestr byl opravdu prapodiný, pro mě byl spíš smutný až tísnivý. Raději jsem celý večer až do rána byla zalezlá v posteli a četla si.
No, nevím možná to bylo i tím,že letos na tento den vyšel první nov (vrcholil ve 4:14) po zimním slunovratu.
mimo realituano, uznávám, byl jsem mimo realitu a až na novoroční bolesti zad a údů jsem měl pocit, že jsem si to náramně užil, i když to trochu kalí to, že si část nepamatuji 😉 a také mě velmi potěšila ta Mírnost