Nedávno se mě jedna osoba zeptala na to, co si myslím o následující reportáži. Myslím si, že je to jedna z těch otázek, které stojí za to napsat sem do deníčku.
Dotaz:
Možná ti to bude připadat jako hloupé nebo divné, ale mám na tebe takový dotaz. Včera večer proběhla v událostech komentáře zajímavá reportáž (klikněte na reportáž). A to mě vedlo k zamyšlení, jestli i Wicca má něco takového, vzhledem k tomu,že je to v postatě víra. A do té by mělo i něco takového patřit. Nebo tyto otázky necháváte na jiných.
Má odpověď:
Díky za zajímavou reportáž. Ufff…. Ta mě teda vyděsila. Představa, že by se něco takového učilo na školách, je dost šílená.
Už z toho důvodu, že by se pak lidi dost těžko mohli zdokonalovat v jiných vědeckých oborech, když by věřili něčemu, co odporuje jejich současné úrovni.
Nyní k Wicce. Wicca je systém praxe a tradice mystérií. Je způsobem života a přístupem k němu. Nemáme nic jako Bibli ani nemáme příběh o stvoření světa. Nemáme žádné dogma, které by mohlo odpovědět všechny otázky. Podstatou Wiccy je přimět hledajícího, aby si na otázky původu života zodpověděl sám. Wiccanské učení se nevylučuje s žádnými vědeckými poznatky, o kterých vím, včetně evoluce a vývoje druhů. Pokud bychom měli ve Wicce či pohanství něco, o čem bychom zjistili, že je to v rozporu s tím, co jiní lidé změřili či jinak ověřitelně zjistili, znamenalo by to pro nás, že musíme změnit dogma a nikoliv trvat na tomto dogmatu a snažit se zpětně zmanipulovat či ignorovat měření či zjištěná fakta.
Ještě jsem nenarazil na knihu o Wicce, která by se snažila nahradit evoluční teorii. Tyto otázky necháváme na každém člověku a jeho svobodném rozhodnutí. Wicca je sice do určité míry víra a proto částečně odpovídá na ty otázky, které také jsou otázkou víry, ale neexistuej v ní univerzální pravda, protože tu si hledá každý sám. To, co máme v tradiční Wicce společné, je systém praxe a pravidel. To, čemu říkáme mystéria a způsob pochopení symboliky a našeho vstahu k vesmíru, je velmi individuální a intimní záležitost. Ještě jsem nepotkal ve Wicce někoho, kdo by tvrdil, že má takovou odpověď na otázky stvoření, která je dobrá nejen pro něj, ale i pro všechny ostatní. Takové myšlení je nám cizí.
A teď moje otázka:
No jo… Ale, je vlastně Wicca víra? Není to spíš naopak? Není spíš Wicca způsob jak poznávat sám sebe a svět v těch oblastech, kam věda nemůže? Vždyť během výcviku nás nikdo nenutí ničemu věřit a nevysvětluje nám fungování světa podle nějakého systému víry. Dostaneme jen nástroje. A co s nimi uděláme a kam dojdeme… je na nás. A to je právě to, když říkám, že Wicca je tradice mystérií.
A je to tedy víra nebo ne? Když tak nad tím přemýšlím, s celkem klidným pocitem duši mohu odpovědět:
Já nevím.
hmmPodla mna wicca je viera. Verime predsa v nasu Pani a v nasho Pana… ja vnimam wiccu predovsetkym ako vieru…
Víš ZahradoNež jsem slovo víra použila zamyslela jsem se trošku. Vzledem k tomu,že v zálkadních věcech se většina wiccanuů shodne (vyznáváte stejné bohy, oslavujet te je svými svátky….), je podle mne slovo víra na místě.
Víra…..čím více se Wiccou zabývám, tím více mi toto slovo přijde matoucí..Nevím, jde možná o interpretaci slova Víra. Někdo to může chápat jako bezbřehou oddanost něčemu či někomu vyššímu, někdo zkrátka „věří a basta“ a já to chápu spíše jako podobné vnímání světa a jeho cyklů.
To co píše Kassandra je „pravda“, ale nějak to pro mě není úplně to přesné.
Nemohu se v případě této tradice nějak ztotožnit se slovem „věřím“ v to a to, ubírá mi to zpětnou vazbu, kterou Wicca dává, spíše…“prochází to mnou tak a tak.
Ale v podstatě i víra zde má svoje místo..jako ve všech náboženstvích, jen trochu nějak jinak.
Z pohledu ne-wiccanaPokud to vezmu čistě z hlediska religionistického či spíše z hlediska antropologie náboženství, tak wicca je náboženství, ale zcela určitě to není víra (resp. víra tam hraje podružnou roli). Víra existuje jen v judaismu a v náboženstvích, která na něj navazují, protože tam je smlouva mezi Bohem a člověkem a člověkm musí věřit, že jí Bůh dodrží. Drtivá většina ostatních náboženství vychází z toho, že to tak prostě je, že je to určitý řád světa a nemusí tomu věřit.
V Bohy přece není třeba věřit (to je spíš obrat, který se používá). Pro člověka je ten jeho Bůh (či Bohové) zřejmý a nepochybný.