Rytíř Boleslav

Pohádka o zraněném rytíři, zlatém muži a jezeru s nemocnými rybami

 

$$OBR140562$$

Za sedmero horami a sedmero řekami žil byl jeden dobrý rytíř. Jmenoval se Boleslav.

Bojoval v mnoha bitvách ve službách krále a vyhrával všechny boje. Jednoho dne však byl těžce zraněn dvoubřitou sekerou. Rána velmi bolela a nechtěla se hojit. Zkoušel různé léky a žádný nepomáhal. Na těle mu zůstala ošklivá a bolavá jizva.

Uplynuly tři bolavé roky.

Když spal ve svém stanu, zdál se mu sen. V tom snu uviděl krásnou zářící hvězdu. Zeptal se tedy hvězdy, jak zahojit své zranění a utišit svou bolest. Hvězda mu neodpověděla, ale seslala mu do sna krásnou rybu s duhovýma očima:

"Hvězda je tím lékem, Boleslave."

Boleslav sáhl po hvězdě, ale sotva se jí dotknul, hvězda zmizela.

Další den se probudil a díval se okolo sebe. U jeho lože ležel čirý diamant na řetízku, který tam před tím nebyl. Tolik připomínal zářící hvězdu ze sna! Najednou o svém zranění nevěděl. Vzal si tedy na sebe diamant a vyšel ven. Sotva na jeho hruď dopadly sluneční paprsky, rána začala znovu bolet. Usmyslel si tedy, že se vydá na cesty a hvězdu najde.

Procestoval lán světa.

Jednoho dne uviděl zlaté světlo. Když přijel blíž, záře jej téměř oslnila. Před sebou viděl muže oblečeného do drahokamů a nádherných šatů. V jeho přítomnosti byla vidět jen nádhera a zlatá záře.

"Kdo jsi?", zeptal se rytíř.

"Já jsem lék na tvé trápení, řekl zářící muž."

Boleslav se tedy dotkl té nádhery. Zatočila se mu hlava. Myslel si že je vyléčen. Ale sotva ustoupil o tři kroky, jeho jizva začala opět bolet palčivým žárem.

"Kdo jsi?", zeptal se rytíř znovu.

"Já jsem tvá dokonalost. Dotkni se mě a budeš vyléčen."

Boleslav se opět dotkl zářícího muže, ale rána se neléčila.

Boleslav vytasil svůj nabroušený meč a namířil jej na zlatého zářícího muže:

"Kdo jsi?"

Záře začala pohasínat. Obrysy okolí začaly vystupovat ze slábnoucích oslňujících paprsků. Najednou před ním stál obyčejný, ale krásný, zlatý muž oblečený do drahokamů. Rytíř Boleslav se začal rozkoukávat z oslepení a spatřil, že za zlatým mužem je stezka. Odehnal tedy zlatého muže mečem a nechal jej za zády.

Kráčel po stezce dolů. Cesta se svažovala k velikému jezeru. Jeho voda byla černá jako noc. Boleslav jen tušil, jak musí být hluboké.

Když přišel na břeh, spatřil v dáli na druhé straně jezera zářit svou hvězdu. Svlékl tedy brnění a ponořil se do vody, aby jezero přeplaval. Jezero však začalo bublat a vřít a promluvilo na rytíře.

"Pokud se mě pokusíš přeplavat, utopím tě! Napřed musíš uzdravit všechny ryby, které ve mně žijí."

Boleslav se lekl a vyskočil z vody.

"Jak mohu uzdravit všechny nemocné ryby?"

"Ryby, které ve mně žijí, nemají oči. Musíš je najít a přinést.", odpovědělo jezero.

"Kde je mám hledat?", zeptal se Boleslav.

"Ty oči jsou drahokamy nejlepšího a nejkrásnějšího muže na světě.", odvětilo jezero. "Musíš mu je všechny ukrást a hodit do mé hlubiny."

Rytíř na nic nečekal, oblékl brnění, vytasil meč a opustil břeh jezera. Kráčel po stezce zpět. Po chvílijej opět oslepila zlatá záře. Nebylo vidět vůbec nic. Přesto však stačilo namířit meč a záře pohasla. Boleslav uviděl muže oblečeného do drahokamů.

"Když mi vezmeš mé drahokamy, zemřeš.", řekl zlatý muž.

Rytíř však ničeho nedbal, přiložil ostří meče zlatému muži na krk a všechny drahokamy mu vzal. Kupodivu se nic nestalo, jen jeho jizva bolela více než kdy dřív.

Boleslav se vydal zpátky k jezeru. Za sebou slyšel nářek zlatého muže. Kráčel dolů po stezce, až stanul na břehu jezera. Všechny uloupené drahokamy hodil do hlubiny. Jezero se jen zavlnilo a mlčelo.

Boleslav si opět sundal brnění a skočil do vln.

"Pokud se mě pokusíš přeplavat, utopím tě! Napřed musíš uzdravit všechny ryby, které ve mně žijí!", zahřměl hlas z hlubiny.

Rytíř se zalekl a vyskočil z vody.

"Vždyť jsem dal všem nemocným rybám jejich oči, drahokamy nejlepšího a nejkrásnějšího muže na světě!", volal do zpěněných vod, které se začaly hemžit rybami.

"Na jeden jsi zapomněl!", odvětilo jezero. Rytíře opět přemohla bolest a snažil se vzpomenout, zda nevynechal některý z drahokamů. Pohlédl na oblohu a spatřil zářící hvězdu. V tu chvíli si vzpomněl na diamant, který nosil na krku. Sundal si řetízek z hlavy a hodil jej do vln.

Jakoby kouzlem se hladina uklidnila.

Boleslav do třetice sundal své brnění a vkročil do vody. Najednou jej obklopily ryby, v jejichž očích svítily drahokamy. Unášely jej doprostřed jezera za jeho hvězdou, která sv
í
tila stále jasněji. Již nepochyboval, že bude vyléčen.

Když už si myslel, že se může hvězdy dotknout, stanul na břehu. Ryby se zářícíma očima odpluly kamsi do hlubin. Když se otočil, zjistil, že jezero je pryč. Dokonce i jeho hvězda zmizela. Boleslav stál zcela zmatený uprostřed krajiny a nevěděl, co počít. Cíle své cesty nedosáhl.

V tu chvíli si však uvědomil, že veškerá bolest pominula. Jen se pousmál a zadíval se na krásu světa okolo sebe.

Vykročil, kam jej zrovna napadlo, přes louky, hory a řeky.

Usmysl si, že si najde krásnou princeznu a ožení se s ní. To už je však jiný příběh…

 

(c) 2006 Zahrada

(c) obrázek převzat ze stránek http://www.morningstarchurch.org/