Poutník a déšť

Dnes ráno jsem slyšel písničku od skupiny Znouzecnost, které jsem nikdy moc nerozuměl a která mi teď přišla svým způsobem vážná i svým způsobem vtipná. Poprvé za ta léta jsem se při jejím poslechu rozesmál. Její text si píšu do deníčku. Není nad to brát věci s nadsázkou! 🙂

ZNOUZECTNOST : Poutník a déšť

Jde poutník cestou necestou
Jde odtamtud až tam
A nikdo neví odkud a nikdo neví kam
Cestou světem i duší svou déšť ho provází
Ani neví co hledá a přesto nachází

On poznal jak chutná krev
jak chutná zklamání
za rytmu bubnů v hlavě
rudou barvu poznání
On poznal jak chutná bolest
A jak chutná zlost
Prožil si svý peklo
no a pak si řekl dost
- Já nebudu zlej!

A den za dnem dopadá jak rány palicí
On na zítřek si připíjí jen prázdnou sklenicí
Zem se třese jak jde jedna rána za druhou
Zase půjde spolu s deštěm někam za duhou
S nadějí

O všechny věci přišel které pro něj měly cenu
Vedl válku proti sobě - válku proti všemu
V tom co bylo jeho světem
Stal se z něj jen host
Říkal si když oheň trávil i poslední most
- Já nebudu zlej!

Na prohru má moc málo
A na pomstu zas moc sil
Co opravdu bolí v sobě hluboko ukryl
Jenom víru nezatratil ani na chvíli
Že to co ho nezabije
To ho posílí
A nebude zlej!

A den za dnem dopadá jak rány palicí
On na zítřek si připíjí jen prázdnou sklenicí
Zem se třese jak jde jedna rána za druhou
Zase půjde spolu s deštěm někam za duhou
S nadějí...