Proč mi zatím nehrozí aneb jak jsem řešil smysl svého života a proč je to všecko úplně jinak
"Legendy jsou na prodej
mizí jedna za druhou
nad oltářem svítí neónová reklama.
Listí až bude hnát vítr
branou posledního chrámu
a poslední rebel prodá svůj poslední sen,
na slunečních koních vyjede jízda králů.
Potom umře jeden
nekonečně dlouhej den."
branou posledního chrámu
a poslední rebel prodá svůj poslední sen,
na slunečních koních vyjede jízda králů.
Potom umře jeden
nekonečně dlouhej den."
(Znouzectnost / 1993)
Na začátku září jsem absolvoval těžkou debatu o tom, co je to vlastně dospělost. Debatu jsem prohrál. Opouštěl jsem ji téměř přesvědčen o tom, že dospělé chování se pozná tak, že člověk obětuje své nevyzrálé zájmy vyššímu principu, což je karierní růst a materiální zabezpečení. Byl jsem téměř odhodlán se do budoucna přestat angažovat v organizaci BMWC, přestat hrát a pořádat psytrance parties a začít svůj život měnit tak, aby se ze mě stal dospělý muž.
Kde se stala chyba?
Mé nadšení alá Rentonovo "Choose life" velmi brzy zchladil můj dobrý kamarád z Vídně, který mi k tomu všemu řekl, že jestli někdy ve svém životě přestanu tyhle věci dělat kvůli jakékoliv ženě, že půjde a vlastníma rukama mě zabije.
Nějaký čas jsem si o tom všem přemýšlel. Trvalo to několik týdnů, kdy jsem žil v určitém názorovém vakuu a tyto otázky si pokoušel nějak vnitřně utřídit. Nijak jsem danou problematiku neanalyzoval, nechal jsem prostě tyto věci hnít někde v hlubinách nevědomí a čekal, co se z toho nakonec vyvrbí. Když jsem předevčírem vystoupil do nadmořské výšky 1719 m. n. m. a zadíval se do hladiny nejvyššího Roháčského plesa, nalzel jsem odpověď.
Stál jsem tam a zcela jistě věděl, že v mém životě jsou jisté ideály. Nikoliv ideály jakožto morální kréda (to tedy jaksi nikoliv), ale ideály jakožto dlouhodobé ušlechtilé záměry, ze kterých pro mě neplyne finanční profit (tvořivost, BMWC, jednou možná coven, práce pro Pagan Federation International, občas pořádání nebo hraní na psytrance parties), ale pouze uspokojení, naplňení a vědomí toho, že ještě dokážu dělat věci "jen tak"….do it yourself. Můj životní postoj je proto nyní takový, že pokud dospělost spočívá v prodání všech… i toho posledního ideálu, potom děkuji pěkně. Nemám zájem. Vím, že právě tyhle věci mě dělají jiným než jsou ostatní a vyjímečným… dělají z člověka osobnost a mne dělají takovým jaký jsem, mužem který má tvář, kterou si pro sebe sám vybral. Vím, že v den kdy svoje ideály obětuju penězům a kariéře, stane se ze mě stejné kolečko v konzumní mašinérii, jako z lidí, co potkávám na ulici a to bez ohledu na to, jestli si vydělávám esoterickými semináři, výkladem karet nebo jako dělník u soustruhu. Vím, že peníze jsou důležité a pro život esenciální, ale zároveň chci mít svou vlastní část života, která má svůj vlastní smysl sám o sobě, kam tyhle věci nemůžou a které nefungují podle tržně ekonomických pravidel.
A poslední otázka, kterou jsem se jezera zeptal: Znamená to tedy, že nebudu nikdy dospělým mužem? A pak jsem si vzpoměl na toho známého, který mi přislíbil rychlou smrt, pokud tak učiním a začal jsem se tomu smát. To, co jsem popsal v prvním odstavci, je možná něco, co si pod pod tímto pojmem představí velká část dnešních moderních žen. Možná, že je to jejich představa o tom, jak má dospělý muž vypadat. Budiž. Ale díky J. jsem pochopil, že je to pro mě zcela nepodstatná věc a že určitou část v tomto dostáváme od mužů, nalézáme to sami v sobě a že je to proces, který nikdy nekončí tak jako zasvěcení. Onen muž mi také řekl, že přizpůsobit svou osobnost očekávání ženy je jako vytrhnout si páteř z těla a že jestli to chci, tak mi přeje hodně štěstí. Už vím, že měnit sám sebe a opustit svou vlastni esenci, aby mě měl rád někdo jiný, je špatně. Vím nyní jaká je moje niterná podstata, poslání v tomto životě a Cesta. Cítím teď tuto pravdu v těle jako svoje kosti.
Co říci na závěr?
Jsou prostě okamžiky na duchovní cestě, kdy si člověk říká, proč se vlastně rozhodl nastoupit cestu poznání, zda to má všecko za potřebí a proč raději nezůstal ve sladké nevědomosti. A pak vždycky dojde k tomu, že i když to někdy bolí a všude je zmatek a život se obrací naruby, někde hluboko dole je vědomí správnosti toho všeho. A odpovědi přicházejí nejroztodivnějšími způsoby… Což je pochopení, které mi vždycky dává naději a žene mě vpřed.
Tam vysoko v horách jsem nakonec pochopil, že mám svou cestu. Nejsem zlým ani dobrým… jsem celistvým mužem, který má vlastní tvář a život, který si pro sebe vybral. Nemůžu žít očekávání někoho jiného, abych s ním mohl být. Musím kráčet sám za sebe a když bude někdo chtít vzájemně sdílet kus svojí a mojí cesty, tak se prostě objeví a navzájem se k sobě na čas přidáme. Zbývá už jen takového člověka najít.
já ti Zahrádko přeji hodně štěstí ve tvé dlouhé cestě…na
(to „na“ tam být nemělo)
Díky. 🙂 Já to teďko po sobě čtu a říkám si, že lidi maj asi weblogy hlavně proto, aby se vypisovali ze svejch těžkejch úvah a pak ale nechápu, proč je ostatní lidi čtou, když jsou ryze osobní a nikomu jinýmu vlastně stejně nic neřeknou.
Gratuluju Zahrado, myslím si totéž. Dospělost určitě nedělá sebeprodání, popírání svojí osobnosti a podobné vnucené postoje. Kdepak. Já vidím dospělost v řízení vlastního života a přijetí zodpovědnosti za svoje činy.
Ještě dodatek – a té definici, řízení vlastního života a přijetí zodpovědnosti – nepochybně vyhovuješ 🙂
Ostatní čtou cizí blogy, protože tam často nachází věci podobné tomu, co se jim samotným honí hlavou…
Osobnesom presvedčená, že pokiaľ žena chce, aby kvôli nej niekto menil svoju podstatu (sny, ideály, schopnosť hrať sa aj v dospelom veku), tak nie je rozumná. Po čase zistí, že má muža, ktorý zarába peniaze (niekedy dokonca dosť peňazí), ale v lepšom prípade je to len tieň toho chlapa, akým bol kedysi, v horšom prípade je to doslova frustrovaná troska chlapa. A čo s tým???? Sú určité hranice, za ktoré sa ísť nedá a nikto ani nemá právo od nikoho žiadať, aby ich prekračoval.
Nátěr!!!Tenhle článek je strašně super, asi si ho vytisknu a nalepím na zeď. Jsou myšlenky, který má víc lidí, jen je třeba nedokážou popsat, nebo o nich dřív přemýšleli v trochu jiném úhlu. Pak jim i osobní výlev, může hodně říct a dát, ikdyž samozřejmě ne tolik jako samotnému autorovi. Je to supr. Člověk bez ideálů je jako kráva bez vemena. Akorát tak na porážku…
LeyshaByl bych velmi nerad, aby to vyznělo tak, že po mě někdo něco žádal. Nic takového se ve skutečnosti nestalo. Tato úvaha je pouze o mých vlastních rozhodnutích, motivech a myšlenkách.
TPM„Člověk bez ideálů je jako kráva bez vemena. Akorát tak na porážku…“
Tak tohle si zase někde vylepím já. Díky. 🙂
TPM:já souhlasím se Zahrádkou,to si musím někde vylepit a každý den si to nejméně 5x přečíst..;o)
Zahrádka:tohle je úžasný článek a hodně jsem si z něj vzala..myslím si,že právě tyhle úvahy toho řeknou nejvíce…Díky..
DospělostDospělost spočívá v jedný jednoduchý věci. Převezmeš za svůj život odpovědnost. To je jednoduchý, co si posereš, to si taky budeš napravovat a nebudeš po nikom chtít, aby ti s tím pomohl. Ať už finančně, nebo jakkoliv jinak. Jakýkoliv rozhodnutí je tvoje, nikdo ti nebude říkat, co je dobře, nebo špatně, důsledky poneseš ty. To je dospělost.
Co se týče různého prodávání vlastních zájmů atd. No, něčím se člověk živit musí, takže buď část svých zájmů konvertuješ na výdělečnou činnost, nebo je zahodíš a budeš dělat něco, co tě bude otravovat, přičemž ta první varianta je poněkud lepší (alespoň podle mého názoru).
Mimochodem, trochu mi to připomnělo takovou tu reklamu, kde se praví ,,v 40 (nebo kolika) se začínáte dostávat z puberty“ a těma lidma, co tam blikají na nějakýho mlaďocha vpředu laserovejma ukazovátkama.
Kdysi jsem řešil stejný problém, tedy chovat se dospěle, jak čeká okolí, do toho zajmy, které jsou tak trochu….. 🙂 Dnes se tomu směji, nejde popírat sám sebe a dospělost ta není o věku, o zájmech. Někdo je dospělej v 15 a někdo se jí nedožije. Nebojím se, že bys zrovna ty Zahrado nebyl tím dpospělým. Článek je fakt pěknej
V knize od Richarda Rohra Cesta divokeho muze je kapitola System bileho muze Asi to oskenuju a nekam hodim neb to je k veci.
Uz tolikrat jsem se snazil zjistit co ze ta dospelost vlastne je a kazdy clovek mi odpovidal jinak a casto uplne neco jineho.
Pro me je dospelost, zodpovedny pristup za vlastni jednani a pokud nekde ujedu a neco zvoram dokazat se omluvit a nest nasledky.
Nevěř ve stálost lásky, neboť ona je měnivá jako život.
Omg… Tak to vyznívá jako – lidi, nikdy nebuďte dospělí, abyste se nezačlenili do společnosti. Chápu, že to tak (asi) nemyslíš, ale… ale.
Jó, jóBýt dospělý, zodpovídat za sebe a své blízké (potomky, kteří jsou na Tobě materiálně závislí, a třeba i staré rodiče, apod.) a přitom s sebou vláčet idealistický žebříček hodnot, který jsi si stanovil v období „mladické svobody“ je neuvěřitelně, zatrceně těžké. Stojíš před křižovatkou – ideály, povinnosti, kompromis, těžké rozhodování.
Luminar
P.S.
O jakých ženách to se svým kamarádem z Vídně hovoříte? Ony Vás nutí, abyste zanechali svého osobního růstu a všechen svůj čas věnovali byznysu a dělání prachů? S jakými ženami se probohy stýkáte????
LuminarTo je zcela irelevantní. 🙂 Nikdo nikoho do ničeho nenutí a nenutil… odkazoval jsem se na jednu diskuzi a celé je to pouze o mých vlastních pohnutkách a rozhodnutích.
ZahradoviWeblogy jsou opravdu zvláštní fenomén 🙂
Víš, já se bez mučení přiznám, že třeba u svojeho partera bych těžko zkousávala takové zájmy jako něco z toho, cos jmenoval a taky by se mi dralo na jazyk něco nedospělosti…ale nikdy jsem nikoho neomezovala.
Znám řádku lidí kolem třiceti a vážně jim nezávidím jejich vleklé existenční krize. Každý je na úplně jiné trase a na jiné „úrovni“ v Dračáku svojí existence, má jiné povolání, rasu atd.:-) jsou lidé, kteří ve třiceti žijou hippie životem lůzra, ustaraní otcové rodin s nevěrama, staří mládenci bez perspektivnější známosti, kluci už rozvedení, shánějící nevěsty a další plejáda situací.
Řekla bych, že dneska už přestávají platit taková ta moudra jako kdy „by ses měl usadit“. Některým lidem by se děti měly beztak zakázat, protože jsou sami ještě děti. Osobní rozvoj bude vždycky důležitější než nějaké normy na porodnost (plánování rodin tímhle způsobem je beztak znakem totalitních států).
Pryč jsou doby, kdy v porodnicích starší rodičky šikanovaly všudypřítomné nápisy „Milá mladá maminko!“ 🙂
1. Chovat se tak, jak od Tebe očekává okolí ještě neznamená chovat se dospěle. Okolí totiž obvykle očekává, že mu budeš dělat vola, takže bych spíš předpokládal, že si proti okolí uhájíš kus svýho soukromí a určitou formu nezávislosti. Obzvláštním fenoménem jsou v tomto směru drbny všeho druhu.
2.Ideály z období mladické nerozvážnosti, no veškerý ideály dřív, nebo pozdějí, spláchne čert do hajzlu, tak nevím, co bych zrovna na tomhle měl řešit. Jenom pozor na rozdíl mezi ideálem a snem. Ideál je šipka. Ukazuje ti, kterým směrem se vydat. Ovšem (stejně jako leckteré turistické značky) může člověka navádět na cestu, kterou jít nechce, nebo která je natolik krkolomná, že by si nanejvýš srazil vaz. Nezkušený člověk potřebuje nějakou šipku na každým rohu, jinak zabloudí. Zkušenému stačí pár orientačních bodů. Pravým průserem je ovšem přebujelé ego a namyšlenost, člověk pak lehce zabloudí.
Jiná věc jsou sny. Člověk měl některé sny, které si splnit může, jiné, které si splnit nemůže. O těch, které si splnit nemůžu, si nechám zdát v noci (a kdoví, možná se jednou něco povede). Ty, který si splnit můžu, si postupně plním. To je jakejsi (byť velmi sobeckej) smysl života.
Noira: Ty mne děsíšNěkterým lidem by se měly děti zakázat. No, to je výborná myšlenka, to jsem už někde slyšel, jenom už si tak nějak nevybavuju kde, ale je to takový německý. Víš, kdybys byla v situaci, že by jsi stála před komisí, která rozhoduje o tom, jestli dítě mít budeš, nebo ne, tak by jsi na to možná změnila názor. Tuto situaci nikomu nepřeju, přesto to i dnes dost lidí potká.
A jen tak mimochodem záchodem. Nedospělej člověk nemůže mít děti, protože to, že je má, ho změní natolik, že se nestačíš divit a když se tak koukám kolem sebe, tak takoví ti tzv. nedospělí rodiče dají těm dětem obvykle přesně to, co potřebujou stejně, jako ti tzv. dospělí, protože to je u člověka (stejně, jako u jakýhokoliv jinýho zvířete) instinktivní záležitost.
Dospělost?Jo, tuhle otázku jsem taky dlouho řešila. Hlavně tedy proto, že jsem se dlouho nechtěla smířit s tím, že už jsem dospělá a že bych se „měla chovat rozumně a usadit se a přestat dělat blbiny (magie atp.)“
Hodně dlouho jsem cítila výčitky, že mám dítě a pořád se chovám jak nějakej puberťák. Ale pak se ve mě něco zlomilo a já si řekla, že se na okolí, jež má poněkud „zastaralé“ názory můžu vykašlat. Že můžu být zároveň dospělou a zodpovědnou matkou a zároveň takovým puberťákem, jež si plní své sny. Čili, dle mého názoru je dospělost stav, kdy je člověk zároveň zodpovědný – ať už za sebe či jiné, ale zároveň tím nepotlačí sám sebe – své vlastní já.
Proč blogy?To je jasné. Nikdo z nás by neměl blog, kdyby neměl alespoň občas potřebu „se vykecat“ a o něco se podělit s ostatními.
Já sama čtu většinou jen blogy svých přátel. S mým blogem to bude zřejmě stejné :-). Jeden můj kamarád mi řekl, že kdybych neměla blog, tak už ani neví jak se mám – neviděli jsme se 3/4 roku – nějak nám to nevychází.
Ona si totiz strasna spousta lidi plete „zatrpklost“ a „dospelost“. Pak se jim samozrejme hravost a prirozenost s jejich ideou dospelosti- ktera z vetsi casti sestava z dusevni kastrace- vylucuje. Tuto definici nesmis nikdy prijmout, jinak te vlastnorucne zabiju.
Dospelost je prave v ze zodpovednosti a samostatnosti. Je taky v nezavislosti na nazorech ostatnich, a zen predevsim :-). Musime si uvedomit, ze toto je zpravidla masivni zkouska integrity. Dopada to tak, ze se tvarnejsi samec zpracuje na zdroj materialniho blahobytu, a o radovanky a prijem kvalitniho genetickeho materialu pro potomstvo se postara samec naprosto netvarny. Kazdy se musime za sebe rozhodnout, na ktere strane chceme stat.
Nebal bych se toho, ze to jsou osobni veci. Toto je tvuj osobni pripad setkani s veci naprosto univerzalni, takze dost lidi velmi presne citi, na co narazis (a co jsi prorazil).
RakeshDík za zajímavý příspěvek do debaty. Já osobně si myslím, že tyto otázky lze zobecnit na to, kam nás tlačí média a společnost (stát se nástrojem výroby HDP a ovcí, která sežere všecko a na nic se neptá) a na to, jak moc si dokážeme uhájít vlastní prostor a dělat si věci po svém.
I já občas ječím na mého muže, že by se se měl alespoň chvíli soustředit a chovat se dospěle. Bohové ale vědí, že něco takového po něm vlastně ani chtít nemohu 🙂
ulrike😀 LOL
hodně štěstí:-)Zdá se že se má cesta ocitla na stejném bodě,jako tvoje…čekám až se dobéřu ke stejným závěrům ohledně dospělosti,abych mohl s hrdostí prohlásit že sem někdo. (ikdyž jako budhista spíš že sem nikdo:-))
ZahradaMedia nas tlaci tam, kam nas tlaci jista nezpracovana prirozenost. Ona ta media uplne nove cesticky vytvaret nemohou, ale mohou vyuzit ty, ktere uz existuji. Korenem tohoto problemu je podle me prave samicci puzeni odchytit alfa samce a udelat z nej moulu a prostredek k zajisteni vlastniho blahobytu, nacez pochopitelne prestava byt zajimavy, protoze uz neni alfa samec. Paradoxne samozrejme celou dobu tajne doufa, ze se nenechas. Je pochopitelne, ze moulove uz odchyceni a zpracovani se z nejruznejsich duvodu (konkurencni boj o vajicka, nepripusteni vlastniho chybneho a nenapravitelneho rozhodnuti, zavist) pokouseji svuj psychovirus predat co nejvetsimu poctu zdravych jedincu. Je to jako pohlavni choroba, ktera v nekom vyvolava neodolatelnou potrebu sirit to dal. Takova nakazliva kastrace. Uplne to ignoruj a drz si jiskru.
Není to náhodou všechno ještě trochu jinak?Jsem poprvé na vašich stránkách-náhodou. Přečetl jsem si všechny komentáře a zjistil, že sama chvála. Život není jen dobro, ale i zlo. Bílá a černá. Muž a žena. Já osobně znám hodně mužů, kteří rádi slouží ženám a přináší jim to uspokojení nejen fyzické. Zkrátka každý jsme jiný a myslím si, že změnit názor kvůli jinému člověku není vůbec špatná věc. Každá změna se přemění ještě ve vyšší poslání /smysl/, který nemohl tušit ani ten kdo změnu žádal. To je božská hra, to je život.
Dík za zajímavý příspěvek. Někdy si říkám, že každý závěr, který člověk udělá nebo si někde přečte, má i nějakou svou odvrácenou stranu, nějaké to „ale“, prostě něco, co jej činí pouze omezeně platným a vyžaduje to opatrnost a kritičnost v přístupu. Dík. Někde jsem třeba slyšel, že „Muž ženě slouží a žena muže následuje“. To je typický příklad úsloví, které sice někde hluboko chápu, ale v praxi to tak stejně vůbec nefunguje.
ÚslovíNefunguje, protože tomu chybí jedna podstatná věc, kterou Hellinger opomenul. A teprve tehdy, když jí integruješ, je to úsloví geniální pro jak pro muže, tak pro ženu.
Clovek by se nemel ridit podle nekoho ale sebe podle svyho pocitu a podle svyho srdce: